Následky

Nevyužitý potenciál – to byla první myšlenka, která mě po zhlédnutí napadla. The Fallout určitě není špatný film, ale vzhledem k tématu, které zpracovává, mohlo jít o mnohem intenzivnější a psychicky i emočně náročnější zážitek. Začátek, respektive pasáž ve škole, bych si klidně dovedl představit delší (například kdyby se odehrávala v reálném čase), aby se divák opravdu mohl sžít s postavami a jejich pocity, výrazně by to pomohlo zážitku ze zbytku filmu. Naopak prostřední část mi přišla zbytečně utahaná, jelikož se snaží pokrýt co možná nejvíce oblastí života hlavní postavy, ale většinou spíše brouzdá po povrchu. Finále ovšem funguje, rozhovor se sestrou je silný a při poslední scéně člověku až mrazí. Je dobře, že podobný film na tohle téma vznikl, ačkoliv má k dokonalosti daleko. 6/10 (12.03.2022)

Bohužiaľ spracovanie pokuľháva a nudí. Navyše, keď človek sleduje Jennu Ortegu, ako sa vyrovnáva so svojimi traumami, tak sa môže iba pousmiať, pretože to až napadne pripomína Zendayu v Euphorii, ktorá je ale aspoň o jednu ligu vyššie. Jedna Ortega je ale dobrá a ako som už napísal, brzdí ju najmä scenár a všetko okolo. Ide o nevýrazný film, ktorý ale rieši zaujímavé a dôležité záležitosti. 6,2/10. (26.11.2022)

"The Fallout" vnímam viac ako film o vyrovnávaní sa s traumou, ako o streľbe na škole. Ak z toho niekto čakal akčný zážitok, kde uvidíme strieľanie a podobne, tak toto rozhodne nie je ten film, ktorý hľadajú. Plus som videl, že niektorí majú pocit, že film sa snaží opäť tradične propagovať "progresívne" hodnoty, čo podľa mňa vôbec nie je pravda. Tie scénky absolútne nie sú tak veľmi tlačené nasilu a myslím si, že skôr vyplynú nejako prirodzene z tej situácie. Pretože keď si to celé človek vezme, naši traja hrdinovia si v tej celkovej situácii dokážu rozumieť absolútne najviac. Pretože spolu tam boli, spolu to prežívali a reálne tam boli jeden pre toho druhého. A je pre mňa pochopiteľné, ak potom dokážu reagovať tak, ako by reálne v tej situácii reagovali. Pretože potrebujú v tom momente niečo cítiť. Čokoľvek. Najmä ak je okolo vás len obrovské prázdno a neviete sa zorientovať vo vlastných emóciach a snažíte sa ich nejako kontrolovať, lebo máte pocit, že to sa od vás očakáva. Čo film ale potreboval viac boli scénky so Shailene Woodley. Prial by som si vidieť viac dialógov s tou psychologičkou... pretože by to mohlo možno aj viac ukázať z toho, čo sa odohrávalo vlastne vo Vadinej hlave. Lebo na tom je to vlastne celé postavené. Film má svoje momentky. Plus čo je pre mňa dosť podstatné je aj vzťah medzi Vadou a jej sestrou Ameliou. A ako môžeme mať pocit, že jedna postava je úplne v pohode, ale tiež má reálne svoje vlastné výčitky. Takže po psychologickej stránke hodnotím film pozitívne. Ale nečakajte od toho niečo super akčné. To možno bude viac pre vás film ako "Run, Hide, Fight". Hodnotenie: B (22.04.2022)

Tupá woke "kultúra" na pozadí tragédie, ktorá je v USA bežná - streľba na škole - túto aktivitu tam môžu rovno zaradiť ako školský krúžok. Ale toto pozadie tragédie je naozaj len pozadím, pričom podprahovo sa podsúvajú woke "hodnoty" v replikách, keď decko, ktoré vyzerá tak na 12 a pol hovorí: "Moja mama je príliš biela". Byť biely sa v takýchto odpadoch stalo synonymom zla, netolerancie. Potom si tam kľudne u psychologičky povie: "Som závislá na porne." Áno, pri ksichte Jenny Ortegy sme lepšiu reklamu pedofílii urobiť ani nemohli. A potom nasledujú tradičné liberálne hodnoty - najprv drogy, všetci tam húlia a berú extázu ako nová mimoškolská aktivita, potom rýchlo lesbický sex stredoškoláčok a následne ešte aj pokus o medzirasový vzťah. Toto všetko stihla hlavná predstaviteľka s tvárou dievčatka zo základky. A keď sme pri tých replikách, tak ešte aj jej mladšej sestre, čo má ksicht 10 ročnej dali text: "Nemali by sme určovať jeho sexuálnu orientáciu. Ako sa on sám identifikuje?" Ktoré deti takto rozprávajú? Toto je nefalšovaný progresívne degenerovaný odpad. (05.02.2022)

Jen poznámka k tvůrčímu záměru nerozpracovávat podrobně samotný incident, který podle všeho může někdo chápat jako chybu - i přestože je zcela zřejmý už z názvu filmu. Téma "school shooting" bylo ve filmu zpracováváno již dříve. Vždy přitom byla nemalá část pozornosti (ne-li celý příběh) vedena na samotné atentátníky. Takový přístup zde skutečně chybí. Obecně filmy odsuzující násilí nikdy nemohou být ve svém záměru důsledné, pokud násilí samotné explicitně zobrazují, neboť jej automaticky definují jako podívanou - v určitém okamžiku diváka může násilí sice odpuzovat, ale zároveň jej fascinuje, čímž vyvolává citlivost, stejně jako ji zároveň otupuje. Totéž se pak děje i ve vztahu k samotnému agresorovi, jehož přímá reprezentace může negativní status umocňovat, zároveň však jej automaticky relativizuje. The Fallout tyto negativní jevy potlačuje na absolutní minimum. Nikdy nevidíme přímou střelbu - slyšíme pouze křik a rány v dálce. Krev zahlédneme jen jednou na oblečení, dotyčné osobě však nepatří. O samotném střelci se poté dovíme pouze jméno, které nám nikdy není dovoleno vnímat jinak než absolutně negativně. Nebudu tajit, že je mi tento přístup, i vzhledem k tématu, sympatický - zvláště v době, kdy je nutno až absurdně polopaticky vysvětlovat, že ve vztahu agresor vs. oběť je viníkem vždy agresor (!) - a zaslouží si být spíše kvitován než kritizován. P.S. Je třeba uznat, že The Fallout je film vyžadující empatii, což je požadavek velice specifický, odvíjející se od individuálního naladění diváka - někdo to v momentální situaci přijme, někdo ne a moc si z filmu neodnese. Obojí je ok. P.P.S. Uvedení The Fallout v Česku proběhlo až trestuhodně bez povšimnutí, což je důsledek nevýrazné distribuce skrze VOD platformu. Pro zájemce o podrobnější recenzi přikládám tři odkazy: The Hollywood Reporter, IndieWire, Variety. (18.02.2023)