Chudiatko

Ohromně okouzlující a divoce rozverný filmový bildungsroman, který s dětsky nespoutanou vervou rozdupává bábovičky genderových rolí a patriarchálních bludů, při čemž ještě pompézně odhaluje jejich absurditu. Zatímco "Barbie" stavěla na společném sesterském povzdechu s úsměvem a při glorifikaci plastového kýče setrvávala vzorně v ohrádce konzumní konformity, "Chudáčci" se sympaticky prořízlou pusou valí na publikum krajkově opulentní a obrazoborecký riot grrrl pamflet. Bella Baxter představuje uhrančivý monstrózní role-model. Její pouť světem sice nevyhnutelně vede k jejímu dospívání, nikoli však ve smyslu opouštění bezprostřednosti a sešněrování se do oddaného přijmutí údělu, který ji nalajnovali ostatní. Bella poznává svět s jeho bolestivými paradoxy, aby se ale okolím nenechala jakkoli omezovat a mohla si naopak uprostřed veškeré té společenské nesmyslnosti vybudovat místa osobní svobody ve svém nitru i bezprostředním okolí. To vše film zpracovává jako secesní ornament, který je současně rozkošně nádherný, ale také nevyhnutelně hořkosladký, protože steampunková stylizace i groteskní vyšinutost neustále zpřítomňují jeho fantazijní, a tedy nerealistickou podstatu. (19.02.2024)

„JE EXPERIMENT…“ Od Yorgose Lanthimose jsem viděl „Kynodontas“ a (i když si ho už nepamatuju), mám dojem, že výslednej dojem byl podobnej. Tady si vzal „k ruce“ něco z Jean-Pierre Jeuneta, Tima Burtona, ale (troufnu si tvrdit), že i Karla Zemana. Vznikla tak extravagantní fantas magorie, plná Emmy Stone, sexu a zvláštního pohledu na lidský vztahy. Chtěl jsem napsat, že Emma má zaděláno na Oscara, ale přece pak nebudou psát, že se k němu prošukala… Parádně obsazená zajímavá podivnost.  /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Film vznikl na motivy stejnojmennýho románu, kterej v roce 1992 napsal Alasdair Gray. 2.) Willem Dafoe strávil každý den 6 hodin v maskérně. Čtyři hodiny před a dvě po natáčení. 3.) Je to první celovečerní film, který byl částečně natočen na 35mm film Ektachrome (Kodak) s inverzní barvou. 4.) Thx za titule „vasabi“. ///                         PŘÍBĚH  ****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * (03.03.2024)

Yorgos Lanthimos patří k těm kontroverzním režisérům, k nimž si ani po několika viděných filmech nedokážu stále vytvořit jasný názor, podobně jako kdysi u Larse von Triera, protože zatím co snímek – to totálně rozdílné dojmy od jednou čirého odporu až po jindy skvostný zážitek... a Chudáčci se pro mě na této vlnovce vyhoupli úplně nejvýš a nemít tak přehnaný rozsah bizarních sexuálních scén, snad poprvé jdu s hodnocením i na maximum. Propracovaná výtvarná stránka naprosto kouzlí pro divákovo oko, nejen s častým využitím oka rybího, a byť by šlo namítnout, že některé formální prvky jsou samoúčelné, dokázal mě nadchnout i přechod z černobílého vizuálu do barevného, protože zážitkem bylo už jen mít možnost vracet se do známých prostředí (např. přednášková aula) i k postavám, jaké jsem dlouhodobě poznával černobíle, najednou v magických přidaných barvách. Fantasknímu epickému příběhu s variací na Frankensteina ta vymalovaná aranž kostýmů, kulis, pozadí moře, záběrů velkoměst v neurčitém budoucím čase náramně sluší, stejně jako nadsázka, kterou režisér spolu s herci do příběhu o uměle znovuzrozené ženě Belle vkládá. Emmu Stone si pamatuji jako milou talentovanou holku z La La Landu a rozhodně nezklamala ani po čase v rozdílné poloze. Její obdivuhodná herecká kreativita ve ztvárnění „oživlé mrtvoly“, prožívající si znovu vývin dítěte a zažívající bizarní situace, je nespoutaná a pomáhá udržet filmu vtip. Velice se mi líbil i mužský trojlístek „vědecky“ přesného Dafoa, tajemného Youssefa (kterého jsem zaregistroval poprvé) a bonvivánského Ruffala – takže jsem výjimečně v režii Lanthimose plně spokojen i s hereckými výkony, byť ke konci už (žel) došlo i na nějakou scénu, kde jsem měl pocit, že se na chvíli i s herci vrací onen starý, chladně odtažitý Lanthimos. Naštěstí jen na chvíli, protože jinak vedle loňských Stovek bobrů jde o snad nejnápaditější žánrový počin posledních let, s jakým se setkávám a jaký mě po svou dlouhou stopáž úspěšně přenesl do svého nápaditě podaného světa. [85%] (03.02.2024)

Emancipační odysea „Frankensteinovy dcery“ bizarním steampunkovým světem zasazeným do viktoriánské éry. Yorgos Lanthimos je nejosobitějším tvůrcem současnosti a jsem rád, že svůj jedinečný rukopis umně a s lehkostí transformoval z menších řeckých bizárů do studiových filmů – v tomto případě i s na jeho poměry ohromným rozpočtem 70 milionů dolarů, což je obří skok i oproti předchozí Favoritce, která stála 15 milionů. Přitom nemám z jeho pozdější tvorby ani trochu pocit, že by dělal kompromisy, naopak na své vize nabaluje plejády áčkových herců, kteří s ním chtějí za každou cenu pracovat a jejichž herecké schopnosti posouvá na další, často dosud nepoznané, úrovně. Willem Dafoe je zde standardně skvělý, to není třeba obšírněji rozebírat. Avšak je třeba vypíchnout naprosto fenomenální výkon Marka Ruffala, z něhož jde cítit, jak moc si roli užívá a v podstatě každou scénu krade pro sebe – jde o jeho nejzajímavější roli od Zodiaca. Nic však nedokáže zastínit Emmu Stone, která roli Belly dala naprosto všechno, ukázala všechno a šla do všeho po hlavě – naprosto bezprecedentní herecký výkon a dosavadní vrchol její kariéry. BTW: Wednesday se může jít zahrabat, nejzásadnější taneček poslední doby má na kontě Emma! (10.10.2023)

Fantaskní svět plný nadčasových obrazů slouží jako dějiště pro nejdivnější (ne)představitelnou komedii. Ta je přitom často vším, jen ne komedií, nejednou trefí hřebíček na hlavičku i v nejpřehrocenější scéně - a Emma Stone v ní zdánlivě mimochodem podává jeden z nejlepších výkonů, co jsem kdy viděl. (09.03.2024)