Šachová novela

Tá šachová partia s majstrom sveta ma bavila, bola napínavá, čo šach teda nebýva. A celkovo keď sa hralo, bolo to zaujímavé. Ale okolo toho sa vznášal taký rauš šialenstva, ktorý prerastie do miš-mašu, že sa v tom ani divý kanec nevyzná. Záveru je tak trocha škoda, ale zase nebol úplne predvídateľný. (15.10.2022)

Výkon Olivera Masucciho bol bravúrny a nedivil by som sa, ak by som ho od teraz videl častejšie. Ale je to práve tá Zweigova predloha, na ktorej sa dá scenáristicky a následne herecky pekne vyšantiť, čo som videl už na našej Kráľovskej hre s Hubom a Dančiakom. Táto Šachová novela je uchopená trochu inak, ale jedná sa o ten istý príbeh, aj keď neviem, ktorý z tých dvoch je vernejší knihe (nečítal som ju). Hlavná postava je na začiatku hrdý a vyrovnaný človek, ktorý po uväznení v luxusnom hoteli postupne prichádza o duševné zdravie a o dôstojnosť. Vďaka nemu, ale aj ďalším hercom som veril každej scéne, ktorá sa tu odohrala. Fakt dobré. 72%. (15.10.2022)

Niečo pre fajnšmekrov a ľudí, čo pri filme radi premýšľajú a nechcú dostať filmovú pointu podanú na zlatej tácke. V tomto prípade s ak nej treba dopracovať. To prelínanie reality, spomienok a snov bolo naozaj prepracované. A k tomu nosná kostra príbehu o morálke v čase biedy ľudského ducha. Spokojnosť. Slušný nadpriemer. 80/100 (08.12.2022)

Vzhledem k tomu, že česká adaptace s Munzarem v hlavní roli byla zločinem proti Zweigově předloze, zaslouží tato německo-rakouská verze absolutorium, protože takhle je v knize opravdu psáno. Já osobně ještě přemýšlel, jestli se hlavní hrdina (v knize) zbláznil přímo z té Pennsylvánské samovazby v kombinaci se zvuky mučení ostatních vězňů, nebo až tím, když do svého rozklíženého duševního zdraví "pustil" tu šachovou knihu. (17.10.2022)

Viděl jsem už asi 3 starší adaptace Zweigovy Šachové novely včetně Radokova televizního experimentu, přičemž u mě dlouhodobě vítězí Královská hra s pány Munzarem a Hrušínským – díky strhujícím hereckým výkonům, díky Hubačovu scénáři se silnými myšlenkami a také díky ryze komornímu pojetí, které se k děsivým prožitkům hlavní postavy vrací jenom vyprávěním slovy a dokáže být přesto hluboce působivé, až mrazivé. I to vystavění děje do pouhé hodiny, rámované prvním a druhým šachovým zápasem, se mi zamlouvalo víc. Na nové výpravné zpracování z Německa jsem se celkem těšil, zároveň jsem však byl do jisté míry skeptický, už jen vzhledem k dvounásobné stopáži. Ačkoliv si řada zdánlivě výplňových scén z první půlhodiny nakonec později obhájila svoje opodstatnění, přeci jenom ten úderný příběh pro mě začal až okamžikem zatčení, resp. následného umístnění doktora Bártoka do prázdné cely a skutečně silné emoce se u mě dostavily (i vzhledem k způsobu vyprávění příběhu ve dvou časových linkách) až od momentu první šachové partie. Ten příběh z Zweigova pera je pro mě ale stále fascinující, skoro v každém zpracování, tentokrát s moderními filmovými prostředky a musím uznat, že to explicitní znázornění destrukce osobnosti včetně propuklých běsů a pozdějších přeludů bylo rovněž strhující. Snad jen ve scéně velkého vítězství se na můj vkus tvůrci příliš utopili v tom návalu střihů a prolínání natolik, až se jeho síla v posledních minutách začala mírně vytrácet a následné ukončení mi připadalo (obzvlášť ve srovnání s Královskou hrou 1980) trochu nevýrazné. Možná je méně někdy skutečně ve výsledku více, zvláště pokud jde o vyprávění příběhu již v jádru tak silného. Filmařsky jde ale určitě o výbornou záležitost a těšilo mě, když režisér dokázal těch pár naturalistických scén vyvážit i poetickými záběry na plavící se loď po širém moři. [75%] (25.07.2022)