Oáza

Velmi zajímavý a ojedinělý projekt Zbyňka Brynycha, který zpracoval v té době (a obecně v kontextu československé kinematografie po roce 1948) naprosto tabuizované téma. Brynych byl vskutku pozoruhodný režisér, jednak během normalizace směl točit s povolením nejvyšších míst v Západním Německu, druhak se mu nějakým zázrakem povedlo prosadit a natočit tenhle film o československých příslušnících cizinecké legie v době nejtužších 70. let (logicky pak snímek skončil víceméně v trezoru a v široké distribuci se příliš neohřál), samozřejmě že se mu takovýchto privilegií dostalo za angažovanou tvorbu, kterou během normalizace točil coby úlitbu režimu. Brynych, jinak specialistu na filmy z období druhé světové války, kterými se umělecky proslavil, i Oázu pojal ideologicky především coby protifašistický snímek (viz úplný konec filmu), což mu ji asi umožnilo vůbec natočit, koncipoval ji však jako psychologickou studii rozkladu lidské morálky v závislosti na extrémním prostředí. Oáza, která tak trochu vizuálně předznamenala Marhoulův Tobruk, je spíše komorní a vizuální snímek, jenž čerpá především z exotických exteriérů a povedené kamery, samozřejmě z vynikajícího castingu (čemuž se nelze divit, v ponuré době, kdy nebylo v čem hrát, byl jistě výlet do Turkmenistánu vítaným zpestřením), pokulhává ale ve složce scenáristické a v celkové koncepci, zjevně chtěl říci ještě cosi dalšího, co už mu nebylo dobou a režimem umožněno (tušit lze chybějící či vystřižený závěr). Výrazným záporem je také pradávná bolest českých válečných filmů, tedy fakt, že obě znepřátelené strany (Češi i Němci) mluví stejným jazykem, což je jev tak neuvěřitelný, jako sám vznik tohoto snímku (zajímavé o to víc, že ve svých dřívějších filmech Brynych na němčinu německy mluvících postav pečlivě dbal). Morálně si ale tenhle film zaslouží větší ocenění, než to, jaké mu tady na čsfd dávám... (15.09.2012)

Z hlediska námětu a exotických exteriérů, kde se celý děj odehrává na poušti, se v dějinách československého filmu jedná o pěkně raritní snímek. Obsazení je dokonalé, fakt radost sledovat všechny herce, to je zážitek nad zážitky! Nemá cenu jmenovat, každý je nezapomenutelný. Širokoúhlá kamera Josefa Vaniše vyloženě kouzlí nádherné záběry a scenérie a umně si pohrává s různým zaostřováním a snímáním detailů, buď obličejů nebo rekvizit. Začátek filmu je jak z nějakého westernu, záběry na herce, zastavení kamery a jméno herce napsané parádním písemným fondem. Do toho jazzová hudba Jiřího Sternwalda a já čumím jak péro! Během děje atmosféra houstne, hudba už místo jazzu brouzdá v expresivním ruchu a zvucích a postavy začínají naplno projevovat svoje charaktery. Bez vody na poušti leckomu hrábne. Divím se, že už jen kvůli tématu českých legionářů mohl film vůbec projít a být natočen, v závěru je však poznat, že byl krapet sestříhán a konec působí dost ukvapeně a věta, že s fašizmem nelze jinak než bojovat, byla vyloženě dotočena na zakázku cenzorů. Přesto se však film do širší distribuce nedostal a z kin byl brzy stažen. I přes ten strmý závěr hodnotím plným počtem! (09.03.2020)

Film, který pouštěl Václav Marhoul hercům, když se připravovali na Tobruk. V Deníku tvrdohlavého režiséra vzpomíná, že když Oázu viděl ve dvanácti letech, spatřil v něm poprvé v životě nahé ženské ňadro. Já ho tam teda nespatřil. Zato se zbytkem mohu jen souhlasit: "Díky scénám a hlavně dialogům je jasné, že to se teda nepovedlo. Je to fakt špatný a hodně uhozený. Až na pár světlých výjimek." (06.10.2021)

Na tuzemskou kinematografii vskutku ojedinělý psychologický válečný snímek, zobrazující dosti naturalisticky přežívání československých legionářů v Africké poušti a jejich boj s trojicí zdecimovaných německých vojáků v pouštní oáze. Nenajdeme zde žádnou nadsázku, žádné černobílé postavy. Všechny postavy jsou lidé z masa a kostí, které láme Africké horko bez ohledu na stranu ve které bojují. Vynikající herecké obsazení jenom dodává na autencitě chrabrých mužů různorodých charakterů. Radoslav Brzobohatý je prototyp pro tvdé muže, Rudolf Hrušínský je taktéž v roli psychicky narušeného vojáka výborný, Josef Vinklář též výtečně zahrál brutálního německého vojáka, patrně nejzápornější postavu z filmu. Díky dokonalé atmosféře a poutavému (i když prostinkému) příběhu zamrzí několik výrazných nedostatků (všichni mluví česky, dovyprávěný závěr - patrně díky zdecimovanému filmovému štábu), ovšem ani tak nemohu dát méně než 75%. (13.08.2006)

Na český (československý) poměry hodně neobvykej film. Škoda některejch dost mimózních scén a hlavně debilního konce. Taky hudbu mohli vybrat nějakou vhodnější. Ta se k filmu vůbec nehodila. Ale podle mě to stojí za vidění už kvůli hercům. Jinak hodně to připomíná film Sahara. (30.11.2013)