Bo Burnham: Inside

„genialita filmařského řemesla a…“ Jeden člověk, jedna kamera, čistá kreativita a snaha o to pobavit a rozesmát lidi v situaci, která nikomu z nás nebyla příjemná. Tohle je prostě moje srdcovka, nezměrná porce humoru, která je podbarvená takovým prázdnem a strastmi co Bo Burnham zažíval. Tenhle balanc mezi humorem a vážnými tématy je v perfektní rovnováze. Film jsem viděl nejméně třikrát a po dokoukání mám vždy jiný pocit, na první shlédnutí je to neskutečná euforie, ale čím více se ponoříte do snímku, začnete vnímat jeho implicitní význam, a to jakou bolest musel autor zažívat. Umění je subjektivní, stejně jako humor a já bych tento film nazval jako ...umění. (31.07.2022)

Performance, ktoré je v prvej polovici na hranici geniality. V druhej sa snaží vybudovať pointu, ktorá je ku koncu trefná a úderná ( ako je u Burnhama zvykom) ale tempom trošku spomaľuje. Piesne zase raz dobré. Jeden z tých počinov, ktorý má v sebe prímes revitalizácie a očisty. Nie je to tradičný ani najlepší špeciál, ale je to rozhodne najumeleckejší počiň v tomto prapodivnom období. Healing the world with comedy. (02.06.2021)

V roce 2018 natočil Sacha Baron Cohen sérii Who Is America?, kde krom jiného vystupoval jako Dr. Nira Cain-N'Degeocello, karikatura liberála, co se na každým kroku omlouval za to, že je cisgender bílej chlap. Netušil jsem, že je tři roky poté možný, aby někdo tuhle sebemrskačskou, bolestínsky narcistní polohu docela upřímně vytěžil. No, i když upřímně. On to Bo Burnham všechno samozřejmě reflektuje naprosto dokonale, a to hned na několika levelech, dokonce i to, že si uvědomuje prázdnotu téhle svojí metareflexe... ale pak mu nezbývá než znovu pokrčit ramínky a začít pět o povrchnosti bílých holek na instáči, ve čtvercovým formátu, of kóz, haha. Prvních zhruba patnáct dvacet minut je nejtěžší cringe, co pamatuju. Zpívat o tom, jestli si z téhle hrůzné doby můžu vůbec dělat legraci a pak neudělat jedinej vtip, to je vlastně výkon, ovšem nevím, na jakou stand-up paralympiádu ho přihlásit. Tohle proboha není stand-up ani komedie, to je do sebe zahleděná mileniální performance s chrupem vetchýho dědouška bez protézy. A nejhorší je, že i ty jakože "depresivní" stavy jsou staged as fuck a nelze jim věřit ani vteřinu. Slavoj Žižek před pandemií pořád dokola opakoval jeden židovskej vtip. V něm se do nebe dostane rabín, židovskej obchodník a obyčejnej Žid. Rabín říká "Ó můj Bože, odpusť mi, nejsem nikdo." Obchodník říká "Ó můj Bože, odpusť mi, nejsem nikdo." Pak přijde na řadu obyčejnej Žid a říká "Ó můj Bože, odpusť mi, nejsem nikdo." Načež rabín strčí ramenem do obchodníka a říká mu: "Kdo si sakra myslí, že je?!" Ta nejvyšší forma privilegia je moct nekonečně shazovat a bičovat sám sebe. Burnham to dělá devadesát minut v kuse a neriskuje přitom vůbec nic. (11.06.2021)

Upřímně řečeno jsem nikdy nerozklíčoval, jestli Bo Burnham předvádí v rámci nekonečného hyper-sebeshazování a sebeuvědomění pro mě nesnesitelného člověka záměrně, nebo jestli by mi měla být jeho persona sympatická. Asi nemělo smysl dívat se na stand up komika, který mi přijde tak nesnesitelný a jehož humor, sebeironický narcisismus a přístup k vystupování mi přijdou tak otravné, to je u stand upu docela stopka z principu (a pro jistotu napíšu, že to není z ideologických důvodů - ideologicky se s Burnhamem zdá se prakticky ztotožňuju), ale člověk se musí udržovat v kontaktu s popkulturou... Tři hvězdy, které jsou zjevně hluboko pod průměrem obvyklých hodnocení, ze sebe ve skutečně maximálně tlačím a snažím se ospravedlnit jakýkoliv důvod to respektovat jako produkt, který mě sice naprosto irituje, ale zřejmě dokázal nějak vystihnout zeitgeist a napojit se na lidi, plus je v něm  snad určitě hodně snahy... asi... (10.06.2021)

Víc Bo Burnham než cokoliv jiného. Víceméně Can't Handle This rozvedené do celovečerního formátu. Logický důsledek/vývoj tohoto, ale i The Eighth Grade, Vine a jiných videí, ať už co se týče střihu, obsahu, umístění věci v záběru nebo světel (všechny tyto věci jsou stejnou měrou podstatné a neměly by se zanedbávat. V neposlední řadě tu máme i vývoj mezi Welcome to Youtube a Welcome to the Internet. Právě u Welcome to the Internet byl jeden z grafických efektů, který mi všude jinde vadil, konkrétně se jedná o pomalý zoom-in nebo zoom-out. Graficky je to, vzato kolem a kolem, rozhodně zajímavé řešení, když si člověk uvědomí, že by v mnoha případech šel originálně využít i greenscreen ve větší míře. Skladbou texty a scénářem je to originální slepenec skečů (či spíše hit-or-miss experimentálních snímků), které, jak už jsme u Boa zvyklí, nastavuje zrcadlo společnosti (zejména různým tvůrcům obsahu - streameři her a reakcí na videa, fotky na instagramu a určitě i mnoho dalších věcí, které jsem nerozluštil, protože je neznám - o to víc je znát, jak moc drží Bo prst na tepu doby). Závěrem je vhodné se podívat i směrem do budoucnosti - jak se asi bude koukat na tento speciál za pár let? Je dost možné, že dobře. Bo se vyhnul nějakému přehnanému využívání slov typu COVID-19, karanténa nebo pandemie. (09.06.2021)