Kde raky spievajú

Vyprávět příběhy je hlavním posláním filmů a čím zajímavější příběh máte tím lepší by měl být i výsledný film. Bez ohledu na to, kdo ho točil, kdo v něm hraje a jestli to má velký rozpočet. Zpívající raci mají příběh dostatečně zajímavý, poutavý i napínavý, aby celé ty dvě hodiny utáhnul. Po formální stránce se jedná o poctivé řemeslo, které sice neuchvátí, ale je dostatečně funkční, aby příběhu neubližovalo. Přes i možná trochu nafouklou stopáž jsem se ani chvilku nenudil, příběh sice není nejpřelomovější, ale je velice pěkný, v tom nejlepším slova smyslu. Hezky se tu kloubí jistá unikátnost s přízemností, takže to cele vypadá velmi realisticky a nejede se tu žádné přehnané fantazírování. Romantická linka je vkusná a organická, ta detektivní je zase napínavá do poslední chvíle a relativně překvapí. Rozhodně takovéto “příběhové” filmy v kinech chybí a jsem rád, že se občas nějaký na velká plátna dostane. (28.09.2022)

Kde raky spievajú, žaby hrajú na bicie a ryby na gitaru. Hotová kapela v močiari. Ďalšia bestselleráčová blbosť, ktorá je absolútne nerealistická, ale má pôsobiť realisticky. Dievčatko by v močiari prežilo asi rovnako, ako keby som ho vystrelila na Mesiac. Možno by si z krátera urobilo domček, vyhrabalo zdroj vody, začali by rásť podivné rastliny a po ich zjedení by sa sama rozmnožila a založila celú mesačnú civilizáciu. Koho zaujíma nejaká vražda? Navyše okrem toho, že neznášam plahočenie sa v močiari a hmyz, pre mňa strašná nuda. (30.09.2022)

Takže, film jsem sledoval s dvěmi čtenářkami předlohy a hned po skončení mi bylo coby nečtenářovi a případnému kritikovi toho samého dne odňato právo byť jen lehce otevřít pusu s poznámkami o filmu. Teď už uběhl týden, tak na to kašlu a napíšu to. Hned za prvý, když jsme se o tom pak rozpovídali, bylo mi naznačeno, že jsem kretén co absolutně nepochopil poslání filmu. Však já uvedl několik pádných argumentů a nakonec alespoň jedna čtenářka přiznala, že mám pravdu. A tak mi byla převyprávěna kniha. A musím říct, že to určitě zní dobře. Zajímavě. ba dokonce i tak nějak chytře. Ale u filmu mi jakékoliv poselství absolutně uniklo. Ten film byl prakticky klasicky vystavěný příběh, který si představuji v každém filmu natočeném podle ''knihy pro ženy'' (z tohohle tvrzení asi bude za pár let průser!). Máme tu soběstačnou postavu, letí po ní dva kluci, jeden hodný a druhý zosobněné zlo, a ona kvůli osudovým situacím dopadá stále špatně. Však heleme, vše dobře dopadne! Jen tu máme zabudovanou maličkou nepatrnou vraždičku, která je prakticky záminkou k tomu, aby mohla ústřední postava odvyprávět svůj nějakým způsobem dozajista srdceryvný příběh právníkovi, během čehož však dokáže i zmínit všechny detaily, jaký si nechala udělat účes, či kolikrát přesně kdy zahlédla nějakou kytičku, či že nebe je modré, však v noci černé. A v tom já vidím problémy a řádnou řádku klišé, která vskutku neoceňuji. Ke všemu se to snaží na konci dojmout k slzám... a neříkám, že by se to někdy nějak asi nepovedlo, ale já k těm postavám neměl jakýkoliv vztah. Jediné, co mě nutilo smutnit, či si připadat, že smutním kvůli postavám, byla hudba. Ach jářku, ta hudba. Ta byla kouzelná. O zbytku filmu a jeho kladném pojmenování už mám pochybnosti. Herci zajímavý (Harris Dickinson mile překvapil), to jo. Ale kamera mě vysírala. Přesvícené záběry doupravené jen potemělým filtrem, to moc dobře znám ze své kariéry (😂) a to jsem skutečný amatér. U filmu vysokých kvalit bych to neočekával. Ale do toho asi nemám právo zasahovat, chápu. No, co říct. Prostě asi nějak zajímavý film, ale pro mě, ne, to fakt ne, díky. (10.03.2023)

Kdo knihu četl, bude srovnávat, kdo ne, má šanci si film, kde se pořád něco děje, vychutnat. Kyu jsem si takhle nějak představovala, kniha je ale proti filmu jiná především v té tíživé samotě a smutku, s jakým musí vystrašené dítě zdolávat každý jeden den, rok za rokem, s matnou představou, že je pro ty na pevnině jen špinavé zvířátko. (07.10.2022)

Regulérní romantické drama, opřené o záhadnou smrt. Docela jsem v tom cítil film točený dle děl Nicolase Sparkse, i když jsem knihu samozřejmě nečetl. Na knižní romaňtárny si hold nepotrpím, nemůžu tedy ani srovnat s předlohou. Ženský asi budou prskat, že tam není to a to, jak je zvykem. Mě se to vlastně líbilo a mohu říct, že i hodně. Krásný vizuál močálů a bažin, fauna a flora zde hrají podstatnou roli. Zajímavá zápletka smrti. Klasický zamilovaný trojúhelník ( i když tady bude asi ze začátku jasné, kdo z těch dvou je větší hajzlík ) a fajnovej retro nádech 60.let. Jestli mě však něco zklamalo, tak byly málo rozvinuté charaktery vedlejších postav, které by si zasloužily více prostoru - otec, matka, celkově rodina, první přítel, druhý přítel. Vše se až drtivě zaměřuje na hlavní hrdinku. Druhou věcí je, někdy až příliš rychlospádový děj, zejména na konci, kde spíš bude muset člověk trošičku domýšlet, protože to hlavní co se tu řeší, se vlastně ve finálním obraze neukáže. Nevím, jestli to tak bylo i v knize, ale i kdyby ne, klidně to tu mohla Newman zakomponovat. Na škodu by to rozhodně nebylo. Škoda, mohl být i plný počet. Citlivějším duším, které si někdy rády pobulejí, mohu však určitě doporučit. (05.11.2022)