O medvědu Ondřejovi

4 hvězdy a hlavně pro moji milovanou Aglaiu Morávkovou (Blanka), která 10.6. 2016 oslavila svých krásných 80 let. Žije ve Švédsku, se scénografem Jindřichem Duškem (zemřel před 25 lety) má syna Jindřicha. Hrála s Luďkem Munzarem v Radokově inscenaci Gorkého Posledních ve Stavovském divadle. Byl to pro ni neuvěřitelný zážitek stát tehdy na jevišti se všemi těmi velikány. A za roli hrbáčka Ljubov v tom představení dostala cenu města Prahy. To je ta cena, za kterou emigrovali s manželem do Švédska a o které vždycky říká, že to byly blbě investované peníze. Po tom představení jí bylo nabidnuto angažmá v Národním divadle. Dveře se pro princeznu Blanku otevřely dokořán, aby je ruská okupace navždycky zabouchla. Odcestovala s manželem a synem a divadlo ztratila. Ale bydleli na stejném místě jako pan režisér Radok a setkávali se s ním, protože s ním tady pracoval její manžel, scénograf Jindřich Dušek. (09.06.2011)

Tohle je pohádka se vším všudy. Ta řeč, kterou tehdy mluvili, ta tomu hodně pomáhá, že takhle kdysi dávno lidé mluvili. Zní mi tak líbezně pohádkově. Hodně mi připomíná scénáře starých pohádek typu PRINCEZNY SE ZLATOU HVĚZDOU a BYL JEDNOU JEDEN KRÁL. A stejně tak je těmto pohádkám podobná co se týče kostýmů a kulis. A princezna? Podle mne mnohem hezčí než Lada s Maruškou dohromady. Škoda, že není tak známá a v televizi opomíjená. [1330. hodnocení, 35. komentář, 58%] (10.01.2019)

Řeknu Vám, že po sérii průměrných a až podprůměrných pohádek, co jsem za poslední dny viděl, kterou doufám zakončila letošní premiérová pohádka Kouzelník Žito, je tahle jako ze světa dokonalosti. Ano, je zatraceně jednoduchá. Ano, má k vánoční pohádce hodně daleko. Ale pořád má v sobě takovou tu správnou atmosféru, kterou každá poctivá pohádka potřebuje a moc hezky se na ní kouká. Škoda, že tu má tak průměrné hodnocení. (25.12.2018)

Původně jsem si myslel, že medvěda bude hrát Vojta, páč tenhle herec se k tomu náramně hodí nejen díky svému hlasu. Nemusí se totiž líčit, stačí, když se tak dva tři dny nebude holit. Ale tak chápu, že princezna by se do něj těžko zamilovala, páč na vzhledu přece jen záleží a nikoho nezajímá nitro, které ve Vojtově případě skrývá tolik výborných anekdot. Ale zpátky k pohádce: nás freudisty potěšila králova věta na princezniččin účet: Kdo najde tvoji tajnou komůrku, dostane tě za ženu! Jinak se tedy král moc nevycajchnoval, vybírat nápadníky podle toho, kdo má lepší hledací schopnosti. To princezna dopadla nakonec ještě dobře, když ji našel ten myslivec, mohla bejt taky přinucená vdát se třeba za nějakýho psa, že jo. Zkrátka podle mě by bylo lepší, kdyby král vybíral nápadníky podle schopností, které jsou doopravdy potřeba. Třeba by mohl uspořádat soutěž o nejhezčí zlaté jablko vyrobené nápadníky, přičemž hlavním kritériem by byla váha. Anebo by se mohl zaměřit na další, velmi důležitou schopnost – plodnost. Že by jako nápadníci museli složit nějakou nápaditou báseň nebo napsat povídku. Vysoké hodnocení dávám díky použití pravého hradu, který bych si coby vášnivý papírový modelista rád slepil, a díky výskytu tajné chodby (ach, ten Freud!). (15.10.2017)

U této pohádky se chtě nechtě nabízí srovnání s geniální pohádkou Hrátky s čertem a dalšími z tohoto období. Všechno, co fungovalo tam, tady ale nějak není ono. Příběh není špatný, herecké obsazení povětšinou také skvělé, včetně epizodních rolí, naopak ústřední milostná dvojice je velmi nevýrazná. Není to špatná pohádka, ale, jak píše Karlos80, ze všech klasických pohádek let padesátých snad ta nejméně povedená. (09.01.2015)