Mnichov: Na prahu války

Vizuál je kvalitní ale nejde se na film nedívat i z faktického historického hlediska a to je kámen úrazu. Kdo by snad ještě i ke konci filmu váhal, jak že na tuto bolestivou historickou zkušenost Britové po dekádách pohlížejí, závěrečné titulky to zcela vyjasnily. Dost smutné a vidíme to obzvláště teď, v době kdy Rusové drancují Ukrajinu, že vlastní pohodlí je pro mnoho zemí stále mnohem důležitější než vydat trochu energie, ubrat na komfortu a postavit se za ty, kterým se zavázali býti partnerem. (08.11.2022)

Zmatený revizionismus, který sice vychází z reálných událostí, ale mocně si pomáhá symbolickou licencí tria mladých hrdinů, kteří ztělesňují iluze i zdravý úsudek. Problém je, že historický kontext je na úrovni war for dummies a fiktivní linie s utajeným dokumentem (předávaným přímo během konference) je šablonovitá a nepříliš promyšlená. Výsledek je občas napínavý, málokdy charismatický, přitom v historickém vyznění zvláštně alibistický, když zároveň žaluje (plané naděje) a omlouvá (jinak to v dané konstelaci udělat nešlo). Mnichov a čachry se Sudetamu vyzní jako mechanická kulisa bezpohlavní špionážní story. Základní message "na obou stranách byli dobří, morální lidé" je sice hezká, ale taky úplně řídká a bez nějakého doznění. Schwochow se to sice snaží kineticky zrychlit a přitáhnout na tělo postavám, to ale tohle schémátko lidštější nedělá... Zlatá Koruna. (06.02.2022)

Po dokoukání tohoto pohledu, britského pohledu, na mnichovskou krizi v září 1938 jsem nebyl snad nikdy tak nerozhodný k vyjádření se ke kvalitám filmu. A stále i po dvou dnech mám rozporuplné pocity. Ať se to zdá možná divné, mně se film líbil, mělo to napětí i dobovou atmosféru. Jeremy Irons byl skvělý. Já si to užil. Pak ale přišly závěrecné titulky a tam jedna věta, která mi nedává spát ještě teď... a to, že touto dohodou se Británii dostal rok navíc, rok navic, který pomohl vyrobit víc techniky a připravit se na válku... a obětovat Československo. Za mě je to neskutečně alibistické a jednostranné... hanebné. Chápu, že film je určen hlavně britskému, potažmo západnímu publiku, a to je špatné, ale ta krize tu byla kvůli nám. A o nás v tom filmu není zhola nic. Žádné pocity nebo reakce. Prostě nic. O nás bez nás. A jakožto občanu ČR mi to příjde až neuvěřitelné. A to se ještě člověk podívá na zahraniční, převážně britské diskuze určených válečným filmům a co tam nečte... výborný film, každý obhajuje Chamberlaina, jak byl ten vybojovaný rok důležitý. A zase nic o zemi, které se to týkalo nejvíc, totiž nás. Pochopil jsem, že v UK mají zřejmě Mnichov 1938 stále za vítězství. A to mě neskutečně deptá. ALE... musím uznat, že i přes všechno toto mně film leží pořád v hlavě a co hůř ( nebo lépe?), mě příjemně dostal po filmové stránce. (24.01.2022)

„Jak hrozné a zvláštní to je, že bychom měli kopat zákopy a zkoušet si plynové masky kvůli nějaké rozmíšce v daleké zemičce, mezi lidmi, o kterých nic nevíme…“ Myslím, že takhle nás vidí Angličané doteď. Jako malou bezvýznamnou zemičku, kvůli které není třeba způsobovat vlastním lidem jakékoli nepohodlí. Pro Československo byla Mnichovská dohoda zradou, se kterou se stále ještě nesmířili ani mnozí zdejší „odpadoví“ uživatelé, z pohledu Británie to byla pouze malá komplikace a zároveň možnost vyhnout se alespoň na čas bezprostřední válce. Nic víc, nic méně. Je každopádně zajímavé vidět Mnichov z perspektivy přímého účastníka, jakkoli se to českému divákovi může zdát nepohodlné a nespravedlivé… Pokud by byl snímek především o podpisu Mnichovské dohody a soustředil by se hlavně na Hitlera, Mussoliniho, Chamberlaina a Daladiera, pak bych možná šla s hodnocením výše. Ale uměle naroubovaná linie s mladými špióny nebyla zábavná a díky své historické nepravdivosti ani ničím obohacující. 2*. (02.03.2022)

Protahované, místy nudné a místy alibistické historické drama s přesným Jeremy Ironsem, mizerně obsazeným Hitlerem a závěrečnou štiplavou fackou Čechům. Nečekal jsem že si Británie bude pokorně sypat popel na hlavu. Úplně by mi stačilo kdyby se cudně zastyděli a zdůraznili obrovský rozdíl mezi "nepřijdeme Vám na pomoc" a "nesmíte se bránit, jinak budete Vy ti špatní". Pozice Británie nebyla jednoduchá. Kvůli pohraničním sporům se Britům do války nechtělo, a s appeseamentem měli bohaté zkušenosti, když strávili velkou část 19. století ustupováním sílícím USA, a nakonec se jimi nechali v pozici největší světové supervelmoci - ovšem vzájemné válce se vyhnuli. Pokus scenáristů udělat z Mnichova geniální strategický tah ovšem kulhá na obě nohy. Británie žádný čas nezískala. Německo bylo v době podpisu dohody jednoznačně slabší než v době vypuknutí Druhé světové války, a se stále rostoucím sebevědomím. Británie byla naopak demoralizovaná a půjčený čas vesměs promrhala. (01.02.2022)