Arašidová nátierka

Přátelé, kamarádi - kde začít? Více jak 20 let spal tento "kostlivec" v pomyslné skříni mého podvědomí a čas od času mi, se zlomyslností jemu vlastní, zjevil nějakou z dávno zapomenutých hrůz... Je to zvláštní, kolik z nás píše o generační noční můře, ale je to tak a já se hlásím mezi vás. Tak jako hlavní hrdina prožil trauma ve vyhořelém domě, já v dětství prožil asi něco podobného při sledování tohoto filmu a úspěšně ho téměř celý vytěsnil do podvědomí. S pomocí kolegů na diskuzi "hledám film" jsem nalezl odpověď - dle indicií "starý dům, paruka, vlasy" jsem dostal opravdu rychle název - Dům plný strachu. V dětství mě společně s tímto snímek děsil ještě seriál Pod horou a také trochu bláznivý Čáryfuk. Myslím, že si Dům plný strachu pustím, jen tak z nostalgie... (06.11.2013)

Aj keď som dieťa osemdesiatok, tak som dnes videl tento film prvýkrát. Ale aj keby som ho videl za detských čias, tak si neviem predstaviť, že by mi pripadal nejak extra hrôzostrašný. Hrozný alebo strašný možno, ale hrôzostrašný ani náhodou. Nápad s rýchlorastúcimi vlasmi je zaujímavý, ale príbeh, ktorý je vystavaný okolo neho mi pripadal fádny. A hlavný zloduch skôr smiešny magor. Celkovo sa mi to napriek krátkej stopáži neskutočne vlieklo a snáď okrem roztomilých detských postáv ma tam nič nezaujalo. 5/10. (04.03.2021)

Jeden z mála posledních filmů, které jsem viděl v dětství a až teprve letos jsem zjistil název a nyní po jednatřiceti letech jsem si dal reprízu. Film mě utkvěl v hlavě zejména kvůli jedné scéně, z které jsem byl totálně vystrašen a celé letní prázdniny, které jsem tenkrát trávil na vesnici u dědy a babičky a spal jsem sám v takovém vejminku, tak jsem měl noční můry a musel jsem mít v noci rozsvícenou lampičku. Toť největší vzpomínka. Jinak jsem si z filmu nepamatoval absolutně nic. Po těch létech se už strašidelné kouzlo vytratilo, i když tu scénu jsem si ihned připomněl. Celkově je snímek docela podivně bizarní a zvláštní a nelze mu upřít jistou originalitu. Zajímavostí je, že na scénáři se podílel náš velikán Vojtěch Jasný. Z čiré nostalgie a za tu dřívější hrůzu dám za čtyři. Druhý film, který mě v dětství naháněl hrůzostrašné pocity byla Herzova Panna a netvor. Ovšem s tím rozdílem, že Panna a netvor mě děsí dodnes. (03.11.2021)

Jestli si dobře vzpomínám, tak jsem tenhle záhadný film viděl poprvé někdy v 90. letech ve školní družině. Po cca 10 letech jsem měl možnost se na něj podívat znovu. Ne však s dabingem, ale v originále. Nechci se rozplývat nad záhadným působením tohoto filmu, ale některé věci stojí za zmínku. Například to, že mi během scény, kdy onen šílený malíř pronese "malíři z celého světa čekají na naše štětce" problesklo hlavnou, jak šíleněji mi to znělo v češtině před lety, kdy jsem to viděl poprvé. (12.05.2009)

4 hvězdičky dávám hlavně za to, že jsem ten film viděla asi před 20 rokama a doteď jsem ho hledala s neurčitýma vzpomínkama a až dnes jsem ho našla. Je to zvláštní, proč některé filmy tak utkví v paměti. Je to film pro děti, hraný dětmi, ale má své silné kouzlo. Hlavně příběh je velmi nevšední a zvláštním způsobem děsivý. Hlavně pro mě jako pro děcko to byla pecka. A oceňuju ironického tatíka a dětské herecké výkony, i když chvílemi trochu pokulhávaly. Ale nostalgie... (08.06.2012)