Duna: Časť druhá

Tak jsem si film nechal půl hoďky uležet při cestě z IMAXU :) Kam jinam taky zajít na takový spektákl. Film mě vtáhl tak, že jsem ani nevnímal ten nejvíc iritující element v kině, lidi cucající kolu a žroucí popkorn, to se mi dlouho nestalo. Užíval jsem si to naplno.  Villenevue nám servíruje přerod z Paula v onoho očekávaného proroka a vůdce, je vzatý možná trošku z rychlíku. Je to ještě větší audio vizuální žranice než předešlý díl. Trochu mi tam vadily některé změny, které udělal oproti předloze. Jako jo, změnil to dobrým způsobem, dává to smysl....ale prostě i tak :) Zimmer dělá opět to co umí nejlépe, duní :) pro mě jsou ale právě spíše ty klidné až Zamfirovsky foukací  části hudebního doprovodu to co dělá Dunu Dunou a mrázení po zádech. Herci velká paráda, to je přehlídka výkonů. Tři tyčí nad ostatními. Paul, Stil a Feyd. Nejlepší je Stil:) Každopádně bez třetí epizody je to stále nedokončený příběh. [IMAX] (28.02.2024)

Je fascinující, že když prohlásím, že Duna 2 byla výborná, ale jednička byla o chlup lepší, jsem v menšině a zním až nemístně kriticky. Možná je to mou neznalostí knižní předlohy, ale zkrátka epizoda ze života Fremenů mě bavila méně. Duna 2 představuje úžasný audiovizuální zážitek, je to velkofilm se vším všudy, ale rozhodně v něm nespatřuji onu proklamovanou genialitu. Samozřejmě film zdařile buduje protagonistu i antagonistu a za uhrančivé atmosféry směřuje vše k jejich nevyhnutelnému střetu, ale je to něco, co jsme nečekali nebo doposud neviděli? Je to něco, co svojí silou a katarzí překoná např. střet Batmana s Banem, či Jokerem? Je v tom osudovost silnější Matrixu? Nemyslím si. :) Je to jen další skvělý velkofilm... 8/10 (18.03.2024)

Ve druhé Duně vidím tak trochu paralelu s druhým Avatarem. Oba filmy VYPADAJÍ a ZNÍ (tady obzvlášť) DOKONALE a kino je POVINNOSTÍ. Co se týče řemesla a audiovizuální stránky, všechna čest. Casting fajn, atrakce super, atmosféra geniální...ale měl jsem problém s nevyváženým tempem. Tam, kde první půlka buduje a postavy se vykreslují, ve druhé půlce najednou sprintujeme a divák se staví před hotovou věc. Vadil mi rychlý přerod Paula, vadila mi nedostatečná konfrontace Brolin vs. Bautista, vadilo mi jak skončil Baron...Prostě jsem si chtěl ty okamžiky vychutnat a najednou nebylo co. Katarze se nedostavila, o postavy jsem přestal jevit zájem, protože mi chyběli souvislosti a širší kontext. I tak chválím, byť ty výkřiky o nejlepší sci-fi všech dob jsou hodně mimo. (05.03.2024)

Impozantní měřítko, silný příběh, který jde brutálně proti všem moderním trendům a mladá herecká smetánka v nejlepší formě (Butler je démonický). Vypadá to nádherně, vymazlený design (černobílá planeta!), kde pamatovali na každý detail místy předčí benchmarkový první díl a Zimmer zvuk povýšil ještě o úroveň výše. První část Duny se mi ale líbila o chloupek více. Byla meditativnější a čerstvější. Zde už hrajeme na jistotu a kina praskají ve švech. SPOILERY: Zajímavé je, že takovýto prostor dostává snímek o kolonizátorovi, který infiltruje teroristickou organizaci náboženských fanatiků a aby pomstil smrt svého otce vyhlásí Džihád (je zajímavé, že se tomuto označení tvůrci vyhýbají) veškerému světovému řádu. Prorocké? Uvidíme. Villeneuve zatím o třetím díle mlží a dobře dělá protože skok ke Spasiteli je obrovský. Mnohem osobnější a měřítko je menší. Konec ponurý. (03.03.2024)

Naštěstí jsem se rychle smířil s tím, že Paulův vývoj se bude odvíjet podle očekávatelné trajektorie - zejména když se Villeneuve na rozdíl od Lynche rozhodl následovat didaktické schéma zrodu diktátora. Proč naštěstí? Protože jsem se díky tomu záhy začal soustředit na perspektivu Chani, brzy ustavené coby postava věcná, analytická a empatická. ___ V tomto ohledu se dá DUNA II uchopit trochu jako MATRIX, kde šlo o záměr: Zdánlivě se jedná o příběh mužského hrdiny, ale ve skutečnosti je celý film vystavěn jako analytické pozorování mnohem bystřejší ženské postavy, jež se rozhoduje, zda jí ten chlap stojí za pozornost a důvěru. Chaninou antagonistkou je pak podobně nenápadně rozvíjená hlavní mrcha Jessica. ___ Příběh Chani v paralele k příběhu Jessicy je nakonec jediná soustavně rozvíjená dvoj-linie. Oproti tomu linie traktované jako centrální jsou čím dál eliptičtější, zmatečnější a náhodnější. Imperátor je neatoritativní, původní mladý padouch se stává ponižovanou vedlejší postavou, nový mladý padouch je přepálená karikatura - a čarodějnická špionáž působí v té zkratce jako z bondovské parodie.  ___ Výhoda perspektivního napojení se na Chani je i v tom, že si stejně jako ona můžeme říkat: "Co se s Paulem sakra děje? Proč dělá, co před chvílí říkal, že dělat nebude? Hráblo mu?" Nemluvě o tom, že slib věčné lásky pět minut předtím, než požádá o ruku jinou ženskou, je pohříchu pochybná milostná diplomacie. ___ Jediná dramaticky funkční část filmu je pro mě ta romantická, když se postupně sbližují - a vyvrcholí to cestou na červovi. Napadla mě paralela se STAR WARS III, kde šlapaly naopak ona politická rovina, hrdinova proměna i pocit zmaru z rozkladu světa.  ___ Ano, kompozice, tonalita a práce se zvukem jsou pozoruhodné, leč žádná scéna krom milostných a prvního sedlání červa (což je de facto taky milostná scéna, opět je klíčová Chanina perspektiva) mě nezasáhla: nebyl jsem stržen dramaticky ani esteticky, nezažíval vzrušení z filmařiny, z hry tvarů, světla a zvuků, z výstavby scén či z rytmu, jež třeba u Nolana zažívám běžně. ___ DUNA I odvážně reinterpretovala příběh členitého světa skrze relativně intimní, fázované drama několika postav. DUNA II je naopak překvapivě konvenční "temný" velkofilm o boji rebelů se systémem, jen jsou všichni svině nebo blbci. Krom Chani. A červů. (09.03.2024)