Čtyři roční období

Díky a poklona Aldovi, který sem vnesl velkou špetku citu. Málokdy natrefíte na americký film, který by nebyl odtažitý od reality, který by pohladil, pobavil, který by byl ze života. Dovču na jachtě jsem díky těm lokacím upřímně záviděl. Dabing moc dobrý, akorát pan Čapka na Aldu ne, to prosím raději Skopala nebo Pavla T. (07.12.2015)

Přespříliš ukecaná a vleklá nuda. Snaha o jakési zobrazení charakterů jednotlivců tří manželských párů, kteří tráví spolu opakovaně několik dní volna. Stačí jeden impuls - změna, aby se celý uměle "vystavěný domeček společné pohody" těch tří párů rozpadl. Závěr vyšuměl jako vyhořelá prskavka bez jakéhokoliv vyřešení. (06.02.2010)

Alan Alda coby režisér, scenárista a samozřejmě i jako herec 103 minut obdivuhodně balancuje na hraně komedie a dramatu a je radost se na to balancování dívat. Hlavní postava není jedna, nejsou ani dvě, je jich rovnou šest, a přitom jsou všechny tak napsané, že ani jedna není opomenuta. Situace, do nichž se dostávají, snad musel Alda odkoukat přímo ze života (pokud ne z vlastního, tak z cizích), jak uvěřitelně působí, a díky ději chytře rozdělenému do čtyř kapitol zakončených pointou je všechno ještě zajímavější. Z hereckého obsazení se mi líbili snad úplně všichni, ale vyzdvihnout musím Aldovu dceru Beatrice v menší roli kouzelně zachmuřené studentky ze třetí podzimní kapitoly. Ta byla skvělá. (19.08.2014)

Alda režíruje Aldu v prakticky nestáhnutelné dramedii, která je hlavně drama v občas odlehčeném komediálním stylu. Formálně není co vytknout - pěkná kamera, vážná hudba, přirození herci, 6 přátel a jejich 4 dovolené a určitě to nebylo povrchní. Naopak šlo to hodně do hloubky. Jenže ti lidi se všichni komplet do jednoho chovají jako kreténi - pasivní agresivita, osdudky, povýšenost, pomluvy... není nad to se svěřovat přátelům u piva s nějakým hlubokým byť pitomým strachem a dočkat se výsměchu. Postupně mě začali lézt všichni na nervy a nechápal jsem, proč se spolu vlastně stýkají. Komedie na depku, 3*. (14.03.2024)

Není to ani pronikavá nemilosrdná analýza typu Bergmanových Scén z manželského života, a ani tu nenajdete komické etudy jako ve filmech od jistého newyorského neurotika. Alda je spíše předchůdce "svěrákovštiny", protože čaruje s obrazovou kompozicí (někdy až na hranici kyče - jarní rozhovor Aldy s manželkou za oknem při dešti či malebnost univerzitního městečka) stejně jako Svěrák syn, a píše jednotlivé dialogy jako Svěrák starší, tj. i když se dotkne často nečeho bolavého, ihned nasadí smířlivější tón (občas se nenávidíme, občas si vjedeme do vlasů, ale přesto se máme moc a moc rádi). Ale zatímco firma Svěrák otec a syn s.r.o. se rozhodla přinášet čechům moudrá poselství, Alda "jen tak" sleduje své tři páry, aniž by chtěl dojít k nějakému velkému životnímu moudru / "Vždycky když si vzpomenu, že chci jet do Československa, rozbrečím se" - tak pro newyorskou střední třídu bylo Československo exotickou destinací, jako je pro nás třeba Thajsko? (27.08.2009)