Odvrátená tvár

Pozoruhodný raný film maďarského režiséra Miklóse Jancsó, jehož hlavní postavou je mladý lékař dr. Ambrus, který se vrací do rodné vesnice, aby přemýšlel o sobě, o svém životě, o vztazích k svým blízkým. Dr. Ambrus se setká mj. se svým otcem, který je těžce nemocný, ale i s někdejší láskou Martou. Film je natočený v pomalém tempu, klade důraz na dlouhé záběry. Má zajímavou atmosféru, výborně vykresluje charaktery jednotlivých postav. Pro mě nejzajímavější částí je první třetina snímku, která se odehrává ještě ve městě v nemocnici, kde se schyluje k operaci mladé ženy. (19.11.2007)

Naskočím-li na ustálenou vlnu srovnání Jancsó - Antonioni, dá se k tomu dodat pár neuspořádaných postřehů. Například Antonioni (v celé tetralogii) zachycuje vykořeněnost moderního člověka v jeho přirozeném životním prostředí - městě (snad s výjimkou "Dobrodružství", v "Červené pustině" je již venkov pohlcen průmyslem), Jancsó z města vychází a postupuje směrem zpět na (ještě přežívající původní) venkov, kde se hlavní postava snaží znovu uchopit něco ze své ztracené autenticity. Hrdina "Odvrácené tváře" se na rozdíl od Monici Vitty musí osobně potýkat s nenaplněním nadějí minulosti (opět vztah venkov x město = víra tradiční společnosti v pokrok modernity/ města) i s osobním vypořádáním se s křivdami téže minulosti (nezpochybnitelná socio-ekonomická modernizace se ve východní Evropě platila mnohdy velmi draho). Proto se mi nezdá míra "vykradení" Anonioniho od Jancsóa jako nějak důležitá, spíše se mi "Odvrácená tvář" jeví jako umně přenesené zachycení krize moderního člověka na specifika východní Evropy. (09.04.2014)

Maďarská odpověď na Antonioniho (Výkřik, Noc). Jancsóovi vytýkali plagiátorství a sebevykradačství napříč kariérou (Tarkovskij ho obviňoval z vykrádání Paradžanova), problematické jsou tyhle soudy od okamžiku, kdy je výsledný tvar dostatečně silný, aby dosáhl ba přesáhl kvalit originálu. Odvrácená tvář to ve vrchovaté míře splňuje. Pozůstatky povinného optimismu 50. let se zde mísí s okoukanými postupy neorealismu, východní podoba nové vlny (některé venkovské scény z Odvrácené tváře se dají bez potíží přirovnat k Uhrovu Slnku v sieti!) je doplňována anti-hrdinovým "antonioniovským" blouděním večírky i vlastní odcizeností. Anglický distribuční titul Cantata odkazuje k závěrečným scénám, kde je na archivním (samotným Bélou Bartókem namluveným) zvukovém záznamu převyprávění děje skladby Cantata profana vyklenutá paralela mezi osudem nešťastných bratrů-jelenů a marným sebehledáním hrdiny filmu. Krásný, očistný film. Jancsó je mistr! – ve scénách z venkova už probleskuje oproštěná a symbolismem přetékající choreografie jeho velkých filmů z pusty ze 70. let. (24.11.2010)

Zoltán Latinovits byl důvodem, proč jsem si pustila „Odvrácenou tvář“. Naprosto skvělý Zoltán Latinovits bude důvodem, proč si „Odvrácenou tvář“ pustím znova. Už dlouho mne žádný film tolik nepotěšil: z opravdové divácké skepse a měsíc trvající apatie, do které mne uvrhlo opakované sledování filmů Miklóse Jancsóa, mne paradoxně vytrhl režisérův debut. Čímž netvrdím, že beru na milost tu záplavu idealistů a socialistů v jeho následující tvorbě, jen jsem schopna přehodnotit nebo alespoň malinko poopravit svůj znechucený postoj k jeho pozdějším formálním manýrám. Konec konců jsem ty filmy vždycky cenila, přesto se na mé nedůvěře v upřímnost těch sdělení nic nezmění. Zato Zoltán! Zoltán útočí na mou hereckou topku. (03.03.2012)

Neznasam magyroszag kinematograf, a len asi Miklos Jancso bude svetla vynimka. Perfektne vykresleny profil lekara, ktory sa prechadza svetom, ktory len pozoruje - osobne sa ho nedotyka. Dej opat nie je dolezity, dolezity je vnutorny svet lekara a vonkajsi svet, ktory pozoruje. mam rad nedejove filmy uz od Antonioniho Zabriskie Point. Antonioni bol len tak mimochodom velkou inspiraciou pre Jancso-a. 85 % (18.04.2017)