Hříchy pro diváky detektivek

Nelze jinak než se přidat k tomu, co zde mnohokrát zaznělo: kvalita jednotlivých dílů je extrémně kolísající a postava paní Dáši je naprosto zbytečná a nepropracovaná, celý příběh jejím příchodem okamžitě ztrácí tempo i napětí a vesměs končí v absurditě zcela jalových a nesmyslných dialogů vyšetřovatelů s nechutně afektovaným a přepjatým stvořením... (28.07.2014)

Mimořádně špatné herectví Dagmary jsem byl ochoten ještě překousnout. Ale její zpěv nikoliv !!! Její nemelodický hlas a jednooktávový rozsah je možná tak dobrý pro vyvolávání novinových titulků v prostorách metra, ale rozhodně ne pro film. Jednu hvězdu dávám za úvodní vstupy pana Kleina. Tento krimi seriál mě osobně nenadchnul. (03.08.2010)

Z tohoto seriálu mi v hlave utkvěla jediná věc – když Dagmar Veškrnová zpívá „ustřední“ píseň. Skutečnost, že za podobný zpěv bylo v minulých staletích upáleno na hranici mnoho žen a v dnešní pokrokové době jej beztrest-ně provozuje herečka, která se o dekádu dál stala dokonce první dámou našeho národa, jasně ukazuje na fakt, že ta inkvizice přece jen nebyla úplně zcestná. Tohle je totiž černočerná magie! (29.03.2010)

Celkový nápad pořadu je rozhodně dobrý (když pominu fakt, že je vypůjčený z předchozích Hříchů) a kdyby šlo jen o pátrání, kde si divák může na základě indicií sám identifikovat vraha, klidně bych to ještě nadhodnotil. Co seriál vskutku příšerně sráží je hlavní představitelka - její křečovité zapojení do každého případu a chytrost uvažování téměř jako u Poirota, to mi silně pije krev. Štve mě i způsob, jak jsou prezentováni detektivové, kteří řeší jednotlivé případy - jsou vykresleni jako přihlouplí moulové, kteří by bez pomoci tý všetečný ženský nedotáhli do konce ani jeden jediný případ. Texty doprovodných písní nejsou zase tak špatné, ale pěvecké kvality hlavní představitelky bych označil jako nic moc, tedy spíš nic než moc. Z odvysílaných dílů se mi asi nejvíc líbil díl Smrt na inzerát, hlavně kvůli sympatické kriminalistické dvojce Skopal - Táborský. (28.10.2010)

Hříchy pro pátera Knoxe byly úžasné, pokračování s Dagmar Veškrnovou považuji za značně slabší. Písničky v podání Zlaty Adamovské měly něco do sebe, ale Veškrnová se v nich doslova topí. Nelíbil se mi ani nápad, že Veškrnová bude každým dílem procházet zároveň jako jakýsi uvaděč či vypravěč, který bude přecházet z role diváka do role detektiva či jiné ( nikdy nezapomenu na epizodu, ve které Veškrnová a Dlouhý vystoupí z plátna, to bylo opravdu trapné ). Některé epizody měly švih, např. závěrečný díl s Jiřinou Jiráskovou. Jiné byly nudné a pachatel byl hned od začátku odhadnutelný. Za nejzdařilejší epizodu považuji asi díl, ve kterém vrah uškrcuje mladé studentky pomocí struny od kytary. (15.02.2009)