Good bye, Lenin!

Omluva se přijímá, Legas :))) Diváci čekali od Pupenda i Lenina "řachatou" bujarou komedii, která nakonec nebyla. I když samozřejmě ne všichni diváci. Další můj názor, týkající se diváků, je ten, že pokud se takováto komedie z jejich vlastní historie netýká emocionálně vyhraněného momentu v dějinách, nedotkne se emočně ani jich. Ale přímo k věci: i někteří z nás zažili rozdělení jedné republiky na dvě a proto bychom to měli mít v paměti. Ve filmu se nechválí komunismus, i "rychlokvaškový" kapitalismus je výsledek života v komunismu, je to přece o tom, že syn necítí nic k ideálům, které zastává jeho matka, nechápe je a připadají mu zbytečné, ale má ji rád, prostě ji musí přijmout a přijímá ji, EdaS má pravdu, že film je především o lásce (a kterej není, že :))) Sám Alex říká, že zobrazoval zemi, jakou ji chtěl vidět a právě tak si ji vybavovala i matka... O nějakém "nostalgickém ohlížení" nemůže být ani řeči, ten, kdo nepronikne pod hloubku lidí a jeich stavů-vztahů by se měl nad sebou asi zamyslet. Herci byli přesní, hudba zajímavě navozovala nálady a některé režijní nápady jsem skoro nevydejchal (ta socha Lenina byla tak odporná, že jsem si chvíli myslel, že obživne a zničí vše v hledišti i ve snímku, tfuj ;-( Nálady a stavy od nenávisti až ke smíchu se ve filmu střídají, tak, jak lehce a samozřejmé je to i v životě, který zobrazuje. Je to i kus naší historie a například záběry z demonstrací byly velmi syrové - tvůrci snímku prostě jen pochopili a více do hloubky rozvedli jednu větu Petra Šabacha. Otec tu stál se zmatkem v očích. Náhle pochopil, že je po boji. Bylo po všem. Svět jeho nerozbitných skleniček, jeho rad, které nám dával na cestu ("Na všechno, chlapci, potřebujete v životě bumážku!") svět jeho otcovské autority, jeho pohádková říše, kterou budoval, vše bylo nenávratně v prdeli. (06.02.2004)

Vynikající scénář podpořený perfektní režií. Zábavné, dojemné, dramatické a další scény prostříhávané archivními záběry se nijak netlučou, naopak se vzájemně doplňují. Daniel Brühl je přesvědčivý, ale i jeho kolega z práce Florian Lukas je zajímavější – prostě tu Evropskou filmovou cenu nechápu. Pro krásnou Čulpan mám dlouhodobou slabost a suverénně nejlepší herecký výkon podává Katrin Saß v roli matky. (24.04.2004)

Film je skvělý hlavně díky střídání humorných a smutných scén. K těm nejhumornějším patří maminčiny narozeniny, popř. pirátské TV vysílání, k těm dojemnějším scéna s tatínkem. Fantastická je hudba, která má spíše blíže k náladě melancholické než humorné - je ovšem velmi podobná Amélii z Montmartru (stejný autor Yann Tiersen). Někdy šla dokonce skvěle "proti obrazu" - např. obrazově legrační představa nechutně tlustého otce v kombinaci se smutnou hudbou - přesně to vystihlo, že to v tu chvíli tak k popukání není. Mnozí jsou zklamáni, protože mylně očekávali taškařici z minulého režimu ve stylu Pelíšků, kde občas byly také smutnější momenty, ale jinak spousta gagů. Zde převládají právě spíše dojemnější scény. Ačkoli jinak moc nemusím vnitřní komentáře hrdinů, Alexův komentář dějinných i osobních událostí je skvěle ironický a vtipný. Někteří také vyčítají filmu, že opěvuje komunistický režim. No nevím, já jsem měl dojem přesně opačný - zmlácení studenti, režim, který rozdělil rodinu (mimochodem vedlejší linie otce emigranta mi vůbec nepřišla špatná)... Doufám, že film bude alespoň vybrán mezi pět zahraničních filmů nominovaných na Oscara. (18.01.2004)

Velká obyčejná nuda, která se snaží zakrýt pravdu a realitu tam, kde je přítomnost a skutečnost. Pro mě nesmyslný příběh, který je plný snahy ochránit jedince před realitou pomocí lží, které možná mají působit jako lži z rozumu(milosti?), ale působí křečovitě a zbytečně. Člověku by realita neměla být zakrývána za železnou oponu lží... (04.06.2005)

Označení komedie je v tomto případě opravdu hodně zavádějící. O řachandu rozhodně nejde, spíše o citlivě pojatý snímek o synovské lásce, zákoutích rodinných vztahů a vyrovnávání se s náhlými společenskými a politickými změnami ve své zemi. Jistá naivita scenáře při synově maskování reality před svojí matkou se nedá přehlédnout, ale to by byla jediná moje výtka. Víc bych si to asi vychutnal, kdybych byl Němec a okusil všechny změny na vlastní kůži. Režisér Becker totiž zřejmě trefil do černého, protože Goodbye Lenin byl v zemi svého vzniku nejúspěšnějším filmem roku. (27.09.2004)