Good bye, Lenin!

Velká obyčejná nuda, která se snaží zakrýt pravdu a realitu tam, kde je přítomnost a skutečnost. Pro mě nesmyslný příběh, který je plný snahy ochránit jedince před realitou pomocí lží, které možná mají působit jako lži z rozumu(milosti?), ale působí křečovitě a zbytečně. Člověku by realita neměla být zakrývána za železnou oponu lží... (04.06.2005)

Film, o kterém se říká, že je kultovní. Dokonce figuruje na seznamu 1001 filmů, které (ne)musíte vidět, než zemřete. Je v červených číslech! Dostal ocenění! A je německý!! Skoro by se dalo očekávat, že se vám musí líbit, případně z něj budete nadšení. U mne se nadšení nekonalo. To téma totiž mnohem bravurněji zpracoval Heinrich Böll ve své povídce Nicht nur zur Weihnachtszeit, kterou pro televizi bravurně natočil Vojtěch Jasný v roce 1972. Bylo příliš velkou náhodou, kdyby ten regiment scénáristů toto dílko neznal. Dokonce se odvažuji říct, že patří do německých čítanek a film dávají každý rok na Vánoce ve všech německy mluvících televizích skoro jako u nás Mrazíka. Böllova povídka má hned několik předností. Především je originální, má jemný humor a nadsázku a je v ní všechno tak akorát. Good bye, Lenin! postrádá tvůrčí lehkost. Je tak trochu naditý, jakoby si každý z tvůrců potřeboval přihřát svou polívčičku. Film není špatný, ale není ani výjimečný. A pak - není ostuda nechat se inspirovat nositelem Nobelovy ceny, ale proč to nepřiznat? (20.11.2020)

Film je skvělý hlavně díky střídání humorných a smutných scén. K těm nejhumornějším patří maminčiny narozeniny, popř. pirátské TV vysílání, k těm dojemnějším scéna s tatínkem. Fantastická je hudba, která má spíše blíže k náladě melancholické než humorné - je ovšem velmi podobná Amélii z Montmartru (stejný autor Yann Tiersen). Někdy šla dokonce skvěle "proti obrazu" - např. obrazově legrační představa nechutně tlustého otce v kombinaci se smutnou hudbou - přesně to vystihlo, že to v tu chvíli tak k popukání není. Mnozí jsou zklamáni, protože mylně očekávali taškařici z minulého režimu ve stylu Pelíšků, kde občas byly také smutnější momenty, ale jinak spousta gagů. Zde převládají právě spíše dojemnější scény. Ačkoli jinak moc nemusím vnitřní komentáře hrdinů, Alexův komentář dějinných i osobních událostí je skvěle ironický a vtipný. Někteří také vyčítají filmu, že opěvuje komunistický režim. No nevím, já jsem měl dojem přesně opačný - zmlácení studenti, režim, který rozdělil rodinu (mimochodem vedlejší linie otce emigranta mi vůbec nepřišla špatná)... Doufám, že film bude alespoň vybrán mezi pět zahraničních filmů nominovaných na Oscara. (18.01.2004)

Geniální umělecká a sémantická parabola - signifikantní motiv hry, kterou musí sehrát rodina i blízké okolí pro svou matku a sousedku, je užasnou analogií k reálně žité hře, kterou hrála většina občanů donucena zvrhlým totalitním režimem...ano, takový byl reálný socialismus... Sám jsem prožíval útlé dětství v 70. letech a také jsem byl obklopen hrdiny dobývání kosmu, učil jsem se povinně rusky a sledoval monotónní televizní zpravodajství plné propagandistických úspěchů budování komunismu...a nerad bych se do této doby někdy vracel jinak, než s podobnými filmy... PS: Vynikající nostalgicky laděná hudební složka Yanna Tiersena (proslavivšího se komponováním k Amélii z Montmartru) dává filmu zvláštní punc...smířlivosti? (13.08.2008)

Dost pravdivé, reálné a taky pochopitelné, jak lžou matce, tím to bylo místy dojemné a upřímné. Nějaké momenty mi přišly opravdu komické, na druhou stranu mi tam chybělo možná o něco víc emocí? Nevim... Nejlepší scéna byl ten řev na střeše s tím ohňostrojem :) Takže byl to fakt přirozenej film, ale i přesto mi to přišlo moc dlouhý a asi né tak zábavný... Ale musim dodat, že film doprovázela příjemná hudba... a něco mi připomínala :) (31.12.2008)