Good bye, Lenin!

Hodně slabá komedie, které stačí k pobavení diváků laciná a jednoduchá šablona. Opravdu nechápu, jak se můžou lidi desetkrát smát jednomu a tomu samému vtipu ("ze zaostalého západu se jezdilo na východ"). Navíc tenhle film má chatrný příběh, předvídatelné dialogy a špatnou režii. Podprůměrná komedie, u které jsem se třikrát zasmál, ale lidi na ni holt chodit budou. Tímto se omlouvám filmu Pupendo za to, že jsem ho tolik kritizoval. Oproti Good Bye, Lenin je to klenot kinematografie. (20.07.2003)

Z našeho pohledu mimořádný německý film jakoby nadaný hrabalovskou poetikou a jakoby jemným český krůpějovým humorem je a chce být komedií o tzv. ostalgii, tedy o nostalgických pocitech za zaniklým Ulbrichtovým a Honeckerovým státem. Typický příběh rodiny, jejíž angažovanost nestačí na exil otce rodiny do druhé části Berlína, aniž by byl s to zlomit náruživou matčinu víru v idealistická východiska komunistické utopie, přerůstá do širšího podobenství okamžikem vnitroněmeckého mocenského zvratu na podzim 1989. Srdeční kolaps stále živitelky rodiny, dlouhodobé bezvědomí a posléze - po měsících - zázračné probouzení do nového světa vyvolávají u syna-hlavního vypravěče příběhu úzkostnou touhu šetřit matčino zdraví a nedopustit její předčasný odchod. Příhody improvizovaného studia neexistující enderácké státní televize vytváří stále působivější atmosféru, jejímiž mediálními démanty se stávají např. objev cocacoly vědcí NDR v padesátých letech a angažmá prvního německého kosmonauta Jähnichena, v té době jednoho z mnoha berlínských taxikářů. Matčin očekávaný skon, jemuž předcházelo obnovení rodiny, tak rámuje velkolepý zážitek, vycházející z jak skvělého scénáře, tak dobré režie i mimořádných hereckých výkonů. Za velký úspěch autorů filmu je potřeba považovat skutečnost, že se podařilo zachovat a zvládnout plynule, nenásilně přechod z výchozí dětské fáze, přes prostředkující teenagerskou podobu až po takřka dospělý pohled hlavního hrdiny. Film, jehož ostalgie v žádném případě není nekritickým nytím za zašlým komunismem, naznačujes úspěchem složitost vyrovnávání se sovětizační komunistickou érou a tím nepřímo jednu z odstatných příčin toho, co Václav Havel před více než deseti lety označil za "blbou náladu". (25.08.2007)

"Mám hroznou chuť na sprähwaldské okurky." Přesvědčená komunistka přečká v komatu pád režimu a probudí se ve svobodné zemi. Aby z toho matinku nekleplo, děti jí kolem postele zřídí skanzen NDR. Vděčný nápad, který dává vzpomenout na francouzskou crazy Hibernatus, je využitý do mrťě. Vznikl příjemný, vlídný a vtipný film, který má jedno historické prvenství - je to vůbec první německá komedie, která se mi líbí. Gratuluju (i sobě ;-) 70 % (02.11.2004)

V prvom rade by som chcel upozornit, ze nie je to komedia, pri ktorej by ste sa valali po zemi, ako skor drama pri ktorych sa objavi len par humornych scen. Kedze ja uz som nejaky ten cas v Nemecku stravil, presne sa dokazem vzit do nemeckeho divaka, ako on takyto film vnima, pricom ale dokazem pochopit ceskeho alebo slovenskeho divaka, ktory sa viac dokaze pobavit pri PELISKACH (1999). Ja som sa bavil pri oboch a aj napriek naivnemu simulovaniu rezimu, ktory uz neexistoval, som sa zasmial hlavne na scenach, kde sa syn snazil matke v simulovanych spravach ukazat, ako chudaci zapadni Nemci maju zo solidarity povolenie sa pristahovat do "Vychodneho" Nemecka :-) ... 07.04.2009 ___ Daniel Brühl - (Alexander Kerner) +++ Katrin Sass - (Christiane Kerner) +++ Chulpan Khamatova - (Lara) +++ Maria Simon - (Ariane Kerner) +++ Florian Lukas - (Denis) +++ Alexander Beyer - (Rainer) +++ Hudba: Yann Tiersen +++ (07.04.2009)

Naši západní sousedé se tentokráte předvedli. Good Bye, Lenin! je příjemnou, vyzrálou i nostalgickou záležitostí, kde klubko událostí rozplétá demonstrace, při které je mladík před zraky své socialisticky smýšlející matky zbit a zatčen policií, zatímco jí nepříjemná zkušenost způsobí infarkt a upadá do komatu. Po jejím probuzení se ale kolem mnohé událo. Syn Alex, který se tak rozhodl pro matku fabulovat svět „staré dobré“ NDR, si je moc dobře vědom, že onen velkolepý fiktivní svět je pro ni jediným bezpečným. Své okolí zasvětí do této brilantní mystifikace, pro udržení iluze je třeba natáčení denních událostí nebo shánění donedávna typických surovin, nakládaných okurek nevyjímaje. Po čase ale začne dle očekávání skřípat rovina osobní, kam až je Alex schopen zajít ve fabulaci, která je pochopitelně také účelovou lží. Film, seč je prosycen množstvím gagů, si nedělá srandu z komunistických včerejšků, je naopak kompaktní výpovědí jedné nelehké doby. Křehké osudy jednotlivých hrdinů se zejména mohou opřít o brilantní scénář, vypointovaný, bez zbytečným sentimentálních gest. Režisér Becker společně s herci pak zasluhuje dík, že film nenudí a může nabídnout několik silných (rozuměj hluboce lidských) situací!! (11.09.2007)