Náuka o snoch

Tento film nikdy nebude pro většinové publikum, Na to si až moc jde svou vlastní cestou nehledíc na klasické žánrové zvyklosti. Gondry je prostě osobnost, který pod každým svým filmem dokáže oživit svou osobitou vizi a pevně z ní vymačkat absolutní maximum. Jeho imaginace nezná mezí, krásně schovaná za zdánlivě obyčejným příběhem, který je v podstatě o ničem. Nauka o snech je Gondryho nástrojem pro stvoření svého světa, ve kterém předměty pomocí pixelace ožívají, stejně jako se mezi snem a realitou smazává rozdíl a vše se stává až sebestřední fikcí... Zkrátka plný film nápadů a originálních scén, který se nepotřebuje publiku podbízet ale tvoří si své vlastní, které bude akceptovat jeho výstřelky... (28.04.2008)

Chvílemi utahané, chvílemi vizualně přitažlivé, chvílemi úsměvné i zábavné, chvílemi smutné, převážně snové, povětšinou však nedotažené, stejně jako skutečný sen. Na tento kousek jsem se kvůli Gondrymu těšila hodně a přestože nebyl špatný a vyloženě nezklamal, mám od něj Block party, Věčný svit, Slez ze stromu i Prosíme přetočte přece jen mnohem raději. Možná ho docením časem, ale v tuhle chvíli nemám takovou chuť ho vidět znovu, jakou jsem měla a stále mívám u všeho zmíněného. (26.04.2011)

Tenhle film ja ne mě až trošku moc velký psycho, ze začátku to ještě šlo, ale pak se mi začalo stávat, že jsem se strácel v ději a nebylo vždycky jasný co je realita a co je sen, sice to zřejmě byl úmysl, jenže mě se to teda zrovna moc nelíbilo, taky je škoda, že jsem se v podstatě nic nedozvěděli o Bernalových snech, jako třeba proč je má a tak podobně. Takže srovnávat tenhle film s Věčným svitem fakt nemá moc smysl, protože tohle neni ani zdaleka tak propracovaný a koncová pointa Věčnýho svitu daleko předčí, sice celkem pochopitelnej, ale zároveň taky dost divnej konec. Co se ale filmu nedá upřít je zábavnost, skoro celej film se dá dobře bavit a to hlavně díky Alianu Chabatovi, ten je tady fakt neskutečnej borec, ale i Gael Gacía Bernal mu zdatně sekundoval ve vtipných situacích. Škoda že to bylo tak zmatený, jinak se mi to líbilo (14.12.2006)

Sny jsou chráněné území, kam klepeta racionality nedosáhnou. Michela Gondryho už od prvních hudebních klipů a reklam považuji za francouzské vtělení Petera Pana, který sní ve dne, v noci a jeho široce zavřené oči vnímají svět jako otevřený prostor ke hrám. V jeho mozku nejsou žádné přímočaré dálnice s fastfoodovými odpočívadly, ale větvící se cestičky a pokroucené dráhy z neznáma do neznáma. A jako dobrosrdečné dítě se s námi o ty nejrozkošnější hračičky dělí. Putování za podivnou láskou v Nauce o snech evokuje vznášení se ve vzdušné bublině na pomezí snění a reality a potvrzuje, že Gondry je spíš autor-uvaděč než autor-vypravěč. Stéphane je komplikované dítě, režisér enfant terrible, které točí pro děti jako on sám. Osvícení z Věčného svitu se neopakovalo, Nauka o snech je spíš filmová duha. Realitu světla lásky rozkládá na jednotlivé barevné složky v dešťových fantaziích...A člověku se chce zpívat. 9/10 (04.08.2007)

Naprosto jedinečné dílo, jak po filmařské a scénáristické, tak i po výtvarné a hudební stránce. Zcela okamžitě se noříme do děje a toho křehkého kouzla mezi plachým Stephanem a zvláštní, nevýraznou Stephanií. Při tónech písní If you rescue me‚ Coutances nebo Robinet Cellophane sledujeme až neskutečnou hru obrazů. Až se nám nechce z toho krásného snu probudit. (14.01.2009)