Revolver

Scénář: Guy Ritchie, Luc Besson .. Zhruba polovina filmu je všestranně dobře odvedená práce a ještě snesitelná podívaná. K celkové stylizaci obrazové stránky nemám výhrad, kamera skvěle funguje a vizuální parádičky drží pozornost. Jenže obsahová stránka - na začátku vlažně nahozená zápletka - postupně jen chladne a plyne bez nějakého zájmu. Guy Ritchie si toho tentokrát naložil opravdu mnoho a dlužno dodat, že mi to vůbec nesedělo. Neustále opakované citáty, překombinované (šachové) partie a jako hřebíček do rakve vykrádání Tarantina a tupé schizofrenní monology. Mám rád psychologii, nevadí mi složité hry .. ale celek musí (alespoň trochu) dávat smysl. (13.04.2006)

Tady už někomu z tý Madonny hrabe. Na Revolver jsem byl velice zvědavý, protože gangsterské filmy od Guye Ritchieho miluju, ale místo skvělého zážitku jsem schytal šest kulek do svého fanouškovského srdce a to hlavně zásluhou scénáře. Upřímně nechápu, proč si někdo Ritchieho formátu nechá kecat do příběhu od Luca Bessona. Jistě Besson je skvělý vypravěč, ale scénáře mu moc nejdou. V Revolveru můžete nalézt prvky vykradené z deseti jiných filmů, které zde vytvářejí nekonzistentní guláš, který mě neskutečně štval už po dvaceti minutách, kdy mě film přestal upřímně zajímat a dokoukal jsem ho jen s velkým sebezapřením. Díky zmíněnému nezájmu jsem rezignoval i snahu pochopit příběh a když už přišel desátý zvrat, který se tvářil jako závěrečná pointa, tak mi došlo, že bych to nepochopil ani kdybych se sebevíc snažil. Kromě šíleného scénáře nedokázal Ritchie udržet ani vypravěčskou část, kdy v jeden moment používá naprosto zbytečnou a samoúčelnou animaci, která vůbec nic neřeží, jen dokumentuje zoufalou snahu být zatraceně cool. O což se snaží i filosofické kecy, moudra a schizofrenní boje některých postav. Ale abych jen nekritizoval některé části filmu jsou velice dobře natočeny. Například Sorterova přestřelka je střihačská a kamerová poezie, ale to je zatraceně málo. Obzvlášť když mě dokázal štvát i jindy můj oblíbený Jason Statham. O Liottovi nebudu radši ani mluvit. Ritchie tady si šlápnul hodně vedle. Vykašli se na přehnanou snahu být cool. Opusť neonem prosáklé Vegas a vrať se do špinavého Londýna, tam ti to sluší nejvíc. (16.01.2008)

Strašne divná Ritchieovka u ktorej celý čas čakáte na pointu a ona nikdy nepríde. Ritchie sa pokúsil o niečo umeleckejšie ako točil predtým, ale mám pocit, že ani on nevedel o čo. Vizuálne to je zaujímavé a pár pekných kamerových hrátok sa dočkáme. Statham sa tiež snaží ukázať, že vie aj poriadne hrať, ale ani on netuší o čo tam ide, takže jeho snaha je márna. Dávam síce priemerné hodnotenie, ale ten film v žiadnom ohľade priemerný nie je. Je to typický nepodarený film aký dokáže natočiť len dobrý režisér. 5/10. (03.08.2021)

Guy Ritchie vzal kameru, svou starou hereckou partu a vydal se do amerických kasin, aby si zahráli na gangstery vyšší úrovně, po cestě přibrali Luca Bessona, na letišti je vyzvednul Ray Liotta, při pohledu na Jasona Stathama usoudili, že jeho nový look s dlouhými vlasy a vousy vypadá cool, tudíž jim dali hlavní role a se vší vážností natočili spletitý příběh, ve kterém peníze, drogy a zbraně hrají až druhé housle, jelikož vnitřní démoni lidí na opačné straně zákona jsou mnohem závažnějším tématem, čímž nechci říct, že výsledné dílo je totální fiasko, ale bez černohumorného zlehčování působí celek příliš těžkopádně a překombinovanost děje nevěrohodně, tudíž tahleta otočka panu režisérovi určitě nesedla a mě (společně s větší částí divácké obce) též ne, ale díky přitažlivé formě bych ve druhém shlédnutí neviděl problém. (26.11.2006)

Guy Ritchie a psychologie? Inu, časy se mění. Úděsným mrožím knírem oblepený Jason Statham sype z rukávu životní moudra, Ray Liotta předvádí novou kolekci pánských slipů a André 3000 by se měl vrátit k muzice, protože kromě pěstěného citu pro výběr elegantního vohozu nepředvedl herecky vůbec nic a coby „drsný“ lichvář by si nevydělal ani na slanou vodu. Jinak se tu hrají šachy, sem tam proběhne nějaká ta hyperefektní přestřelka a kameraman od první minuty náležitě popouští uzdu své vášni pro barevné filtry. Film se hned od začátku velmi intenzivně snaží diváka vtáhnout do hry a nutí ho i proti jeho vůli přemýšlet, co že se to před ním vlastně odehrává. Jenže rozklíčovat, kdo vlastně hraje proti komu a proč se věci dějí právě tím či oním způsobem, je téměř nemožné. Nemluvě o tom, že v závěru hodí Ritchie lehce frustrovanému divákovi film na hlavu a nechá každého, ať se s tím popere, jak umí… To co začalo jako divoká jinotajná cesta do hlubin gangsterovy duše, skončilo jako nauka o schizofrenních snech. 3 a ½. (01.09.2008)