Koncert

Mno. Nutno v první řadě říci, že se nejedná o krimi, ale o hudební film s kriminální zápletkou. Hudební film s rockovou tematikou, to je pro rok 1980 skutečné unikum. Kvalitní kamera a režie dělá z tohoto filmu ve spektru podobných ČS filmů 70-tých a 80-tých let nadstandard. Jako hodně odvážné od tvůrců filmu byla konfrontace fanoušků s (nedotknutelnými a vždy vítězícími) příslušníky VB, při prolomení brány areálu. Tvůrcům se zde podařilo zachytit jedinečnou atmosféru koncertů v letních kinech. Ta kriminální rovina děje je zde jaksi navíc a odfláknutě gradovaná. (26.09.2011)

Československý film, v němž je poměrně raritním způsobem zobrazena příprava a průběh rockového koncertu kapely Bumerang se zpěvačkou Petrou Janů. Druhá kriminalisticky zaměřená linie se zabývá chytáním dvou uprchlých vězňů, jež se přimíchají do dvoutisícového davu fanoušků rockové hudby a chtějí se v něm ukrýt. Nesourodou dvojici ozbrojených zločinců představoval přemýšlivý a autoritativní J. Tomsa a nestabilní psychopat I. Pokorný. Dramatická zápletka se odehrává až v závěru snímku, kdy si odhalení uprchlíci v obklíčeném amfiteátru, kde se koncert konal, vezmou zpěvačku a jednoho z kytaristů jako rukojmí. V roli mladého hudebního eléva, jemuž během vystoupení selže technika a navíc je zajat zločinci, se objevil M. Stropnický. Ze známých herců se v hodinovém snímku představil P. Rímský jakožto bezcharakterní manažer hudebního tělesa či zvukař V. Kratina. Je zřejmé, že se autoři snažil propojit a dát do souvislostí jako nepřátele režimu uprchlé zločince a příznivce alternativní hudební scény, na druhou stranu nejsou však tito vlasatí hudební příznivci vykresleni až tak odsouzeníhodně, neboť po korektní policejní výzvě byly ochotni po přerušeném koncertu bezproblémově a spořádaně vyklidit hlediště. Bohužel Schmidtův snímek kromě téměř dokumentárního zobrazení rockového vystoupení nenabízí nic zajímavého a zaujme spíše jen svým netradičním pojetím a netypickým hudebním zaměřením. (17.12.2017)

Věnujte, prosím, pozornost mimořádné pátrací relaci Federální kriminální ústředny. 1) Nechtěně úsměvný film se potýká se zřejmou nezkušeností tvůrců s tématem i prostředím. 2) Vše podstatné, co mělo být řečeno, již napsal ve svém komentu bohemia_regent. 3) Mně nezbývá, než poukázat na přitažlivého 28letého Ivana Pokorného (mladší z dvojice vězňů) a na pěkně přiléhavé džíny 24letého Martina Stropnického. Silnější zážitky jsem si z díla neodnesl. (16.07.2014)

Jak propašovat rockovou hudbu do socialistického filmu ... Tomsu mluví Teplý... Petra Janů skvělá zpěvačka a překvapivě slušná herečka...👍🙃 Přesto že film vykazuje slušnou uvěřitelnost, v samém závěru došlo ke dvou nepochopitelným kiksům.Sněhurka (Ivan Pokorný) byl zasažen ze samopalu do břicha aniž krvácel a po scéně kdy přestane střílet, protože mu došli náboje, se stahuje do sklepa kde se tou samou zbraní sprovodí ze světa. (12.08.2019)

V prvé řadě není úplně jasné, jestli je to film o dvou vězních nebo koncert Petry Janů. A přijde mi, že to neví ani tvůrci. Ostatně, více filmové stopáže je věnováno právě Janů a její kapele. Označení hudební kriminálka mi tak přijde zvláštní. A díky tomu, že film nemá ani sedmdesát minut, nestačí se ani jeden z příběhů pořádně rozehrát a dohrát. Všechno je děláno tak nějak napůl. Je to spíš ukrutná nuda. Koukáte na Petru Janů a její koncert a do toho vám běhají po stadiónu dva upocení chlápci sem a tam a vy jen čekáte až je chytí, což je jasné vyústění. Téměř nulová nezáživná zápletka dala dohromady mé hodnocení. Více si film vskutku nezaslouží. (07.05.2017)