Réžia:
Quentin TarantinoScenár:
Quentin TarantinoKamera:
Robert RichardsonHrajú:
Brad Pitt, Mélanie Laurent, Christoph Waltz, Eli Roth, Michael Fassbender, Diane Kruger, Daniel Brühl, Til Schweiger, Gedeon Burkhard, Jacky Ido, B. J. Novak (viac)VOD (5)
Obsahy(4)
Bolo - nebolo v nacistami okupovanom Francúzsku... Vitajte v Druhej svetovej vojne podľa Quentina Tarantina, kde historická realita ustupuje ľahko brutálnemu rozprávkovému rozprávaniu jedného z najkontroverznejších filmárov súčasnosti... Nemeckých vojakov ešte neprestali bolieť nohy po smelej invázii do západnej Európy, keď mladučkej Shosanne priamo pred očami nemecký dôstojník Hans Landa vyvraždil celú rodinu. Ona sama len tak-tak unikne do Paríža, kde sa ukryje pod novou identitou prevádzkovateľky kina. Na inom mieste hákovým krížom rozkopanej Európy sa pod vedením ľahko vulgárneho amerického poručíka Aldo Rainea formuje nezvyčajná vojenská jednotka. Úlohou jej členov je nielen prežiť na území plnom nacistov a ich prisluhovačov, ale zároveň likvidovať ich elity tak efektne, až sa medzi nimi začne šíriť strach a panika. Hovoria si Bastardi a práve ich čaká tá najťažšia misia, ktorá môže úplne zmeniť priebeh vojny. V jednom parížskom kine sa chystá premiéra nového nemeckého propagandistického eposu a tejto udalosti sa má zúčastniť celý rad nacistických špičiek, možno aj samotný Hitler. Úlohou Bastardov bude preniknúť na akciu a ukázať šéfom Tretej ríše, aké to je, keď je človek mŕtvy. Ale nepočítajú s tým, že priamo pod svetlami premietačky spriada svoj plán pomsty za smrť blízkych ešte aj osirelá Shosanna. A keď sa jeden geniálny plán na spáchanie atentátu pretne s iným skvelým plánom, výsledkom môže byť ešte geniálnejší - neúspech. (TV JOJ)
(viac)Videá (4)
Recenzie (3 154)
Výborný film. Opět svým způsobem klasická Tarantinova metoda, kdy jsou delší konverzační úseky střídány náhlou často šokující a překvapivou akcí. Na rozdíl od Grindhouse, kde už mi přišlo, že se prostě jen plácá o ničem, tady má každá věta svůj smysl. Nejen co zazní, ale i jak, v jakém jazyce (viz přechod z francouzštiny do angličtiny v první kapitole), s jakým přízvukem atd. Užíval jsem si proto jak scény mluvící, tak scény akční, které většinou skutečně byly tak překvapivé, jak to Tarantino chtěl. Především závěr v kině mi přišel naprosto neskutečný a dokonalý. Všichni herci jsou rovněž skvělí, nejvíce zaujme Christoph Waltz coby Hans Landa, mimo jiné i kvůli jazykovým schopnostem. Podobně jako v dřívějších filmech Tarantino hodně nápaditě využívá hudbu ze starších filmů, především od Ennia Morriconeho. Už jen úvod, kdy se objeví titulek Once upon a Time... s westernovou hudbou Dimitri Tiomkina z Alama s tím, že se ocitáme v okupované Francii roku 1941 je velmi zajímavá kombinace, která by napadla málokoho. ()
Bylo, nebylo..... ,,Každý zkurvysyn, který bude mít náckovskou uniformu chcípne“. Můj první skalp. Pak i druhej. Třetí! Úžasná gradace scény, stejně jako dialogy. A hudba, ta připomíná snad všechny filmy co znám! Ještě tu je násilí. NÁSILÍ jenž očekáváte a vyžadujete ho!!! Největší nadšení? Úvodní westernová kapitola! Zklamání? Že film musel skončit! Tarantinova touha vyprávět neobvykle a láska ke kinematografii je bezbřehá! A že změní historii ? Stou filmovou se mu to již podařilo. B R A V O !!!! PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE *** NAPĚTÍ *** ()
Předchozími filmy se Tarantino klaněl všemu možnému, tímhle se poklonil především sám sobě. A vůbec ne zle! Kontroverzní filmař sice nezapře svoje trademarky, ale Pancharti vyznívají tak nějak usedleji, rozumněji a uměřeněji než jeho otravné žánrové onanie v minulosti. Mám-li vybrat postavu, které jsou podobní nejvíce, byl byto bezesporu Aldo Raine (Brad Pitt). Hanebníci disponují šarmem, cynismem, přímočarostí a vyprávějí rozvleklým jižanským akcentem. Dialogy a jednotlivé situace se neuvěřitelně táhnou, ale zároveň perfektně vytvářejí napětí mezi postavami, které každá další replika může rozetnout v prudkou a krátkou přestřelku. Pancharti nejsou kupodivu snímkem akčním, spíše konverzačním. Co vytknout? Že na neskutečné ploše neudělají nic víc, než odříkají banální partyzánskou historku, předestřou komiksově chytlavé postavy a pokloní se podvratné moci filmu. Srovnám-li to s předchozími Tarantinovými filmy, je to hotový epos... Pro mě osobně zřejmě nejlepší snímek krále filmového pulpu. ()
Moje nejoblíbenější Tatantinovka. Úžasně trojjazyčně konverzační, fantaskně historická, nadpozemsky dobře obsazená (ach ten Pitt 💕), s přesnou dávkou explicitního násilí, hlášek a humoru. Židovská pomsta náckům, jak s ní mohl přijít jedině Quentin... Dechberoucí lekce v bastardím dějepisu. ()
SAY AUF WIEDERSEHEN TO YOUR NAZI BALLS! Pancharti počtvrté, tentokrát z blu-raye. Ten film je prostě geniální. Napadá mě spousta věcí, čím vším je geniální, ale dneska jsem si vychutnával hlavně herce. Jeden vedle druhého jsou totiž úplně skvělí. Film roku 2009. Doufám, že na další Quentinovu pecku nebudeme čekat dlouho. ()
Galéria (128)
Fotka © Universal Pictures Vidéo France
Zaujímavosti (190)
- I v tomto filmu se objevuje známá tarantinovská scéna s pohledem z kufru auta. Stejné nebo podobné záběry můžeme vidět ve filmech Gauneři (1992), Pulp Fiction: Historky z podsvětí (1994), Od soumraku do úsvitu (1996), Jackie Brown (1997), Kill Bill (2003) a Grindhouse: Auto zabiják (2007). (Scelleton)
- Na izraelské premiéře v Tel Avivu autor Quentin Tarantino komentoval, že "tabu by podle mě měla být prolamována," a dodal, že se mu nelíbí, jak se většina filmů s tématem druhé světové války soustředí především na utrpení obětí. Pak ještě dodal, že je mimořádně zvědavý, při kterých scénách se místní diváci budou smát, kdy budou zděšeni, a tak podobně. Když na toto promítání o mnoho let později vzpomínal, řekl, že to byl mimořádně intenzivní, absolutně jedinečný zážitek, nesrovnatelný s čímkoli předchozím. A ještě pro něj měl prémii dost možná doživotního druhu: "Potkal jsem se tam se svou budoucí manželkou, kterou můj příběh evidentně oslovil. Takže... mi vraždění nácků asi... obstaralo děti?!" (NIRO)
- V první scéně s Adolfem Hitlerem (Martin Wuttke) je možné za jeho zády vidět mapu Evropy se všemi státy, které byly dobyty. Jsou označeny červeně, stejně jako Švýcarsko. To ale zůstalo po celou dobu války neutrální a mimo zájem nacistického Německa (vrcholní pohlaváři tu měli svá konta). (TheTrox)
Reklama