Nehanební bastardi

"Hanebný pancharti" opakovaně dokazují, že Tarantino není jen plagiátor (jako řada jeho napodobitelů), ale dokáže ze zdánlivě rozjíveně pestrého koše inspirací sestavit osobité a originální dílo - v tomto případě famózní hru s diváckým očekáváním a zcela nový žánrový tvar jewsploitation. Na místo tryzny za holocaust, patetického humanismu a utužování obrazu Židů jako pasivních obětí a nacistů jako jednorozměrných bestií přichází židovské likvidační komando, zosnování a provedení osobní pomsty, karikování německých pohlavárů, záporák s lidsky (nikoli ideologicky) zvrácenou osobností prospěcháře a především sadisticky požitkářská likvidace nacistické honorace v čele s Adolfem. (15.04.2011)

Předchozími filmy se Tarantino klaněl všemu možnému, tímhle se poklonil především sám sobě. A vůbec ne zle! Kontroverzní filmař sice nezapře svoje trademarky, ale Pancharti vyznívají tak nějak usedleji, rozumněji a uměřeněji než jeho otravné žánrové onanie v minulosti. Mám-li vybrat postavu, které jsou podobní nejvíce, byl byto bezesporu Aldo Raine (Brad Pitt). Hanebníci disponují šarmem, cynismem, přímočarostí a vyprávějí rozvleklým jižanským akcentem. Dialogy a jednotlivé situace se neuvěřitelně táhnou, ale zároveň perfektně vytvářejí napětí mezi postavami, které každá další replika může rozetnout v prudkou a krátkou přestřelku. Pancharti nejsou kupodivu snímkem akčním, spíše konverzačním. Co vytknout? Že na neskutečné ploše neudělají nic víc, než odříkají banální partyzánskou historku, předestřou komiksově chytlavé postavy a pokloní se podvratné moci filmu. Srovnám-li to s předchozími Tarantinovými filmy, je to hotový epos... Pro mě osobně zřejmě nejlepší snímek krále filmového pulpu. (17.08.2009)

Výborně obsazené, krásně natočené a plné skvělých dialogových scén (Christopher Waltz na hrad), přesto zdaleka ne pro každého. Mainstreamový divák si bude asi těžko užívat narážky na Davida O. Selznicka a kinematografii obecně, a především se bude divit, co se mu to snažily prodat trailery, protože Hanebný pancharti rozhodně nejsou našlapanou akční jízdou, jakou slibují (o nějakém "válečném filmu" se nedá mluvit). Jsou ukecaní až na půdu (do sklepa...), občas se desítky vteřin jen opájejí krásou Mélanie Laurent (božský objev!) a Tarantino si v nich (opět) vydatně hraje na svého oblíbeného Leoneho. Určujícím faktorem při sledování tedy je, jestli vám tyhle věci vyhovují, nebo vás zaručeně uspí a naštvou, jelikož to je v jádru ten starý do sebe zahleděný Quentin, který si dělá co chce, protože prostě může. Tentokrát si jen vzal na paškál druhou světovou, zatáhl do ní bandu dobře vykreslených postav v čele s neustále hláškujícím Pittem a přihodil ultimátní hudební směsku, přičemž to mě osobně přišlo zatraceně vtipné a klidně si to dám znova. Jediná škoda totiž je, že zná člověk dopředu většinu děje, a tudíž trochu netrpělivě vyhlíží, za kterým rohem se uhne do neznáma. A takových odboček je sakra málo, teď už ale naštěstí budu moct přejít do vychutnávacího módu. P.S. "Cameo" Samuela L. Jacksona je vážně jen pro ty nejpozornější. (17.08.2009)

Bylo, nebylo..... ,,Každý zkurvysyn, který bude mít náckovskou uniformu chcípne“. Můj první skalp. Pak i druhej. Třetí! Úžasná gradace scény, stejně jako dialogy. A hudba, ta připomíná snad všechny filmy co znám! Ještě tu je násilí. NÁSILÍ jenž očekáváte a vyžadujete ho!!! Největší nadšení? Úvodní westernová kapitola! Zklamání? Že film musel skončit! Tarantinova touha vyprávět neobvykle a láska ke kinematografii je bezbřehá! A že změní historii ? Stou filmovou se mu to již podařilo. B R A V O !!!! PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE *** NAPĚTÍ *** (14.12.2009)

"Heydrich nesnáší přezdívku, kterou mu ti dobří lidé v Praze dali. Nevím, co na jménu Kat nesnáší. Snažil se, aby si ho zasloužil." Pitvalové v dějinách by v tarantinovský verzi druhé světové války jistě objevili drobný historický nesrovnalosti, ale pokud se někomu podaří sezvat nacistickou elitu do uzavřenýho prostoru, tak nepovažuju za nezbytně nutný válku protahovat zbytečným osvobozováním Evropy. Tarantino navíc dokázal vymačkat z křivohubýho Pitta životní výkon, nabídnout Schweigerovvi dostatečnej prostor pro jeho mlčenlivý drsňáctví a objevit pro filmovej svět fantastickýho lingvistu Waltze, jehož hrátky se zvučnou italštinou musí být snem nejednoho Itala. Já se bavil a to moc, což u válečnýho filmu nebývá zvykem, ale u Tarantina nelze očekávat nic jinýho. (03.10.2011)