Jak tvrdí Pereira

Me na filmu nejvice zaujal scenar. Opravdu dobry pribeh. Jestli to je levicove ci pravicove neresim, lide jsou vzdy na dvou stranach a zalezi uz jen na treti strane, jak si to prebere:-). Mastroianni hraje vybornou postavu, ale jeho herectvi mi vice sedi v jeho mladsich letech. Povedlo se mi i nasat dobovou atmosferu Lisabonu... Film, ktery urcite stoji za pozornost! (23.10.2021)

Tento film stojí a padá s halvní rolí Marcella Mastroianniho, který jednoznačně dominuje, jakožto o politiku se nestarající starý novinář píšící do provládních novin v literární rubrice. Ten film má hlavu a patu, potíž je ale v tom, co v tomto prostru chybí. Ani Mastroianni nedokázal utáhnout všechno, a tak se morálně apelující příběh bohužel poněkud rozdrobil na menší kousky, čímž ztratil na síle. (07.01.2011)

Předposlední film Marcella Mastroianniho a snímek, v němž jeho postava a jeho herectví naprosto dominuje. Klasické antifašistické téma muže, který se nestaral, dokud k tomu nebyl přiměn osobní ztrátou. Z galerie snímků tohoto zaměření ještě poměrně naivní, formou však jeden z nejlepších. Důležitou složkou filmu je hudba Ennia Morriconeho, filosofický podtext (dostane se i na poměr Claudela, Mauriaca či Bernanose k francistickému režimu), jenž je výrazně podtržen zvláštní koupací scénou. Nezklamal ani doktor Daniela Auteuila, ale Sostiene Pereira je pro mě především dalším výrazným připomenutím toho, co vše měl evropský film v postavě Marcella Mastroianniho. (20.10.2005)

Ano, film je povedený, dobře natočený, hudba je skvělá, herci jsou perfektní, atmosféra je strašně zajímavá. Jako film sám o sobě je to výborné dílo! Nicméně ten ultra komunistický pohled na věc! Co komunista, to mladý, talentovaný, kulturní člověk milující život! Mně se líbilo, že film byl z prostředí, o kterém moc nevíme. Ale úžasný, čestný a spravedlivý komunista? No neviem priatelia, ale skôr nie. (07.06.2013)

Nejcennější na snímku je přítomnost legendy italské kinematografie Marcella Mastroianniho, pro kterého role stařičkého redaktora Pereiry byla důstojným loučením s jeho dlouhou hereckou kariérou. Pohled na jeho neustále se třesoucí ruce svědčí o tom, že jeho zdravotní stav v té době už nebyl nejlepší. Před kamerou se sešel z dalším významným hercem Denielem Auteuilem, pro kterého naopak role Pereirova společníka a lékaře byla jednou z met na cestě za úspěchem. Jde o celkem oceňovaný film, který mi ale přišel až příliš komorní, jednoduše řečeno poněkud nudný. Svou daň si vybrala i vyhraněně levicové vyznění filmu. Na něj pochopitelně mají tvůrci plné právo, konec konců téměř s jistotou odpovídá literární předloze, kterou jsem nečetl, a navíc Salazarovo konzervativně autoritářské Portugalsko opravdu mělo řadu odpudivých rysů a bylo spojencem nacistického Německa, jenže ona proklamovaná levicovost je takového ražení, že by film přesně tak, jak je natočen, mohl vzniknout v Sovětském svazu nebo jeho satelitech v 80. letech. Ono nadšení mladých revolucionářů pro Sovětský svaz je takové jednorozměrné a zdaleka neodpovídá složité situaci oné doby. Vždyť v době, kdy se příběh odehrává, bylo po moskevských procesech a v Sovětském svazu tehdy vrcholily masové čistky a bujel systém táborů gulag. No a v sousedním Španělsku si snaha Sovětského svazu dostat pod kontrolu republikánské hnutí vyžádala podobně tragické čistky mezi anarchisty a dalšími složkami republikánského hnutí. Snímek je příběhem nepolitického intelektuála, který se pod tlakem událostí kolem sebe stane politicky uvědomělým odpůrcem režimu. Celkový dojem: 45 %. (17.05.2010)