殺人拳２
Return of the Street Fighter
Recenzie (11)
Pokračování Street Fightera už bohužel není tak dobré jako první díl. Jasně, akce je pořád skvělá, ale je jí méně. Méně času na plátně má i samotný Sonny Chiba, na jehož úkor dostávají prostor vedlejší postavy a bohužel i opravdu zbytečné a hlavně zbytečně dlouhého flasbacky z prvního snímku. Kromě toho jsem měl i problém s dějovou návazností některých scén. Tsurugiho návrat je tak o úroveň horší, přesto ale jeho zhlédnutí považuji za dobře strávený čas. Snad se třetí díl kvalitou vrátí ke svým kořenům. Jako divák v to dost doufám. ()
Pokračování zjevně šité horkou jehlou - vždyť bez flashbacků a "dokumentárních" představení karate má celá podívaná jen něco přes hodinu. Příběh stěží dává smysl a ubylo i krvavých soubojů, které první film posouvaly aspoň o jeden kvalitativní stupeň nahoru (gore tentokrát působí přehnaně, až sebeparodicky, viz gigantické oční bulvy). Naopak atmosféra je tady ještě zlověstnější a pointa jinak výborné scény v sauně, vzhledem k japonské minulosti ve druhé světové válce, značně zpochybňuje morální kredit filmových tvůrců. ()
Druhý pouliční bojovník se silně přiblížil hongkongské produkci té doby, jinými slovy Shaw Brothers hadra. Inscenované potyčky a izolované scénky marně se snažící navodit zdání dějové spojitosti, pro fanouška nic neodpustitelného, samosebou. Soubojů sice houšť, nicméně Tsurugimu trochu pohasla aura sráče a už si rozhodně neuzurpuje takovou pozornost, jak by bylo záhodno, prostě vyměkl a ani časté flashbacky k prvnímu dílu na tom nic nemění . Tam kde jednička sázela na vykreslené a rozmanité charaktery jeho soupeřů, dvojka volí buď hromadné mely s "nikdoži", případně rozličné chladné zbraně od tyčí po nunčaky, které však opět třímají oni nepamětihodní "nikdožové". Za pozornost stojí jen jeden, záporák se slavíkem místo hrtanu, starý známý Shikenbaru z prvního dílu, avšak i ten přihřívá tuhle vceku vlažnou akční polívčičku jen velmi jemně. Dočkal jsem se však i nějaké té krve a jedné vypečené chuťovčičky, a tak odpouštím i jednoho z nejsměšnějších mafiánských bossů, co jsem kdy viděl, a vyvěšuju vcelku spokojenou a nezávadnou trojku. ()
Dvojka klasicky slabšia. Opäť však môže stavať na masakrálnom Čibovi, ktorého súbojové kreácie sú znova parádne. Už len si zvyknúť na jeho krivé grimasy. Opäť nechýba pár gore scén - napr. vytrhnutie hlasiviek z tela či veľmi úsmevné vyskočenie očných pingpongáčov (je zachytené aj v galérii). Zápletka je z radu tých slabších, v podstate sa čaká iba na súboje a tých je dostatok, takže spokojnosť. ()
Druhý Street Fighter dostane nižšie hodnotenie. Scenár pri podobných filmoch nie je to hlavné, ale aj tak by podľa možnosti mohol dávať aspoň nejaký zmysel, čo sa tu príliš nedarí. Tsurugi sa efektne uvedie na scénu keď štýlom sebe vlastným vymláti policajnú stranicu, ale napriek tomu už nie je taký samoľúby bastard ako predtým, skôr viac klasický hrdina a dokonca upustil aj od tých svojich ksichtov. Trochu tým stráca na osobitosti, aspoň že drvič je to stále spoľahlivý. V prvej časti filmu, ak to tak môžem nazvať, sa hlavne trénuje karate. Okolo toho sa motajú nejaký tí gangsteri a tak to prechádza do fázy kde Tsurugi kam príde tam niekoho zmáruje a je štyridsaťdeväť že prečo, začo a načo. Choreografia mi najskôr prišla slabšia, ale vzápätí prileteli na scénu vyrazené bulvy a parádna bitka v saune, odkiaľ sa to potom zlepšilo. Za pomocníka má tentoraz Pipi dlhú pančuchu, čo bol dosť veĺký bizár aj na Japonský film. Ako jeden z protivníkov sa vracia starý známy, ktorému Tsurugi minule vytrhol ohryzok a teraz tam má namontované autorádio aby mohol hovoriť. Čo inak povedať, dej vlastne nie je, Tsurugi zas trochu moc slušňák, jedine akcia zachraňuje čo sa dá, podporená občasnou krvavou brutalitou a lúskaním lebiek údermi karate. Našťastie je jej dosť aby film vytiahla dostatočne vysoko nad odpad. Pôsobilo to síce dosť rozporuplne, ale tie tri si Sonny Chiba a spol predsa len odo mňa poctivo vykaraterizovali. ()
Galéria (4)
Fotka © Toei Company
Reklama