Barbar

Georginu Campbell, Justina Longa, Richarda Brakea a Billa Skarsgårda spojuje jeden dům. Respektive sklepení, které je pod ním situováno. Přebývá v něm kojící matka neurčitého věku. Není sice z nejpohlednějších mamin, prospěla by jí návštěva kadeřnického i kosmetického salonu, hodil by se i zubař a v neposlední řadě jakákoliv absence šatstva také neprospívá její figuře. V zásadě je to ale starostlivá máma, jak má být. A hlavně ji nechtějte naštvat! Filmografii Zacha Creggera bude znát jen málokdo. Coby herec a režisér je v našich končinách prakticky neznámý. Na svém kontě má tři tituly, které režíroval: taškařici Miss Březen, kterou jsem viděl, okrajový snímek The Civil War on the Drugs, který skoro nikdo neviděl, a zvýšený zájem o svoji osobu z řad diváků vzbudil až jeho nynější hororový počin. A nutno uznat, že tento maník oplývá tvůrčím talentem, ale ve své snaze divácky strhnout je někdy až přespříliš překotný. A na jeho Barbarovi je znát touha vymanit se z tuctovosti, dát na frak (hororovým) klišé, být nějakým způsobem originální a především se etablovat coby kvalitní režisér. A většina z toho se podařila. Pro mě ovšem zásadním problémem zůstává, že za celou dobu film dynamicky nerozpumpoval, nepodařilo se mně zvýšit tlak, zvědavost, místy zbytečně natahované až nudné a finále působí nedostatečně intenzivně, skoro až odbytě. Úvod s Georginou Campbell a Billem Skarsgårdem na mě působil malinko roztahaně. Než se v něm něco zásadního událo, tedy než se ti dva odebrali do inkriminovaného sklepa a jeden z nich tam nedopadl dobře, tak to celkem trvalo. Hrálo to na atmosférický efekt, u mě se nikterak nedostavil. Následně nástup na scénu hlásil Justin Long, hrající herce, který byl obviněn se sexuálního deliktu. Není tak úplně pravdou, že s jeho příchodem se film přelil do komedie, jak mnozí recenzenti hlásají, jen se prostě dostavila nudnější pasáž, kdy jsem vyhlížel něco hororového, co mě uzemní. I zjevila se kráska, matka všech matek, kterou ztvárnil kupodivu muž (Matthew Patrick Davis). Maskéři si dali záležet, mléko z prsou by si dal jen velký odvážlivec. Ale pořád to tak nějak nudilo, ne moc, ale trochu ano. A aby skupina protagonistů byla kompletní, dostavil se Richard Brake, hnusák z nejpovolanějších, a film začal rozplétat tajemství sklepení. A po zajímavém nastínění utajovaných zvěrstev, šla do háje i logika filmu. To všem unikalo po dobu několika desítek let, co se děje ve sklepě? Dům patřil Justinu Longovi, a to mám uvěřit tomu, že nevěděl, co se děje u něj v suterénu? Darmo slov. Finále příšerné a bez napětí. Celkově se na filmu dalo o něco více zapracovat, odbourat problematickou dramaturgii a dát filmu lepší tempo. Na postavu matky si ovšem stěžovat nelze. Ta byla extrovní. 6/10 (31.10.2022)

Je fajn, že Disney+ boří mýtus rodinného VoD a premiéruje zajímavé horory. Ale Barbarian je přehajpovanej. Scénáristu a režiséra Zacha Creggera baví hrát si s formou a v první třetině slušně graduje napětí z neznáma. Ale pozdějším rozkrývaním tajemství odhaluje tvůrčí slabinu pouhého půjčování si klíčových prvků z průlomových kousků žánru a ve finále sklouzává do nechtěné sebeparodie. Přičemž si myslí že je cool. Tohle měl splodit neotřelý řezník ideálně s evropskými kořeny, který by se nebál využít i potenciál děsivého obsahu videokazet. (06.11.2022)

Zach Cregger je poslední člověk od kterého bych letos čekal velmi kvalitní hororový kousek. Barbar začne jednoduchou premisou, kdy žena dorazí do pronajatého domu a na místě už je jiný MUŽSKÝ nájemník. Člověk se ihned dosadí do její role a vydá se s ní na cestu o tom komu důvěřovat a komu ne. Film se časem drastický vydá jiným směrem, než byste čekali. Metodika díky které působí hlavní postava chytře a opatrně jen dopomáhá s ní sympatizovat. Film je efektivně natočený plný úžasných pomalu pohybů kamer vypovídající za vše, které jsou v kontrastu se zběsilejší a děsivější kamerou v hororových situacích. Barbar pozvedá ale to, co je mezi řádky a to satira obohacená sociálním komentářem. Je to trochu až moc očividný a do očí bijící? Ano! Ale nic to nemění na tom, že se jedná o neuvěřitelně parádní podívanou, která nikdy nespadne do kázání a neobětuje charakter postav, jen aby se něco snažila sdělit. Neuvěřitelně nepříjemné a klaustrofobické scény jsou jedny z těch děsivějších věcí, co jsem letos viděl. Film si dle mě může naprosto s klidem užít kdokoliv, kdo i ocení  zakomponování témat vtahů mužů a žen a důvěry, kterou v někoho vkládáme, jen kvůli povrchním věcem a naopak v koho důvěru nevkládáme. 8/10 (19.11.2022)

Já si myslím, že není vůbec potřeba osídlovat Detroit nějakými bubáky, monstry, mutanty a podobnými zjevy, protože jsou ruiny tohoto města děsivé i bez toho. Snímek každopádně nepojednával o lidech, nelidech nebo jiných formách života, šlo vlastně o příběh jednoho domu. A v tomto ohledu na mě film fungoval výborně, včetně tří samostatných dějových linií, ale ten bubák mi to kapeczke pokazil. Jasně, disponoval vším, co běžného Američana vyděsí tak, že z něho cítíte čpavek ještě týden, já jsem si ale jen zklamaně povzdechl a řekl si: "To jako fakt?" Bylo mi opravdu líto, že se všechny tři příběhy neprovázaly nějak jinak, protože určitý potenciál tady byl, a teď se nemohu zbavit dojmu, že si tvůrci vybrali nejsnazší cestu. Jenže cesta nejmenšího odporu málokdy přináší nejvyšší kvalitu. Je to škoda, protože u mě měla tato atmosférická záležitost slušně našlápnuto. No, a když se v ní objevil Justin Long, tušil jsem, jak asi dopadne. Vždyť víte- Jeepers Creepers, Tusk... / Poučení: Nepříjemná místa vypadají za tmy mnohdy útulněji. 3*+ (07.05.2024)

Nevědomost je opravdu sladká. Málokdy se už dnes stane, že bych šel do filmu naslepo, bez sebemenší znalosti premisy nebo hereckých účastí. U Barbara je to výhoda dvojnásobná, protože se otazníky začnou kupit hned v prvních minutách. Škoda, že právě úvodní kapitola je i zdaleka nejlepší. Každý sebemenší zvrat umí přivodit prvotřídní mrazení a poslední dvě minuty mě přikovaly tak pevně, že jsem chvíli ani nechtěl pokračovat dál. Bohužel druhá i třetí část jsou v přímém srovnání jen naředěnou podvratně vyprávěnou báchorkou, která je tím slabší, čím je jasnější, co, kdo a jak. Když se ve finále začnou porušovat i vlastní sympaticky racionální pravidla a showdown se spustí tak náhle, až jsem se musel ujišťovat, že jsem omylem nepřeskočil patnáct minut stopáže, přišlo mi to vzhledem k obřímu a relativně brzy vystřílenému potenciálu skoro líto. (02.11.2022)