Veľké nádeje

Příběh o špatném malíři Finnovi a jeho věčné múze a lásce Estelle je dostatečně profláknutý. Nemůže a ani nechce přinášet nic nového na pole romantiky. Co však dělá film lehce nadprůměrným počinem, je muž na režisérské stoličce. Velebte Cuaróna za Potomky lidí s předlouhými záběry, ale když se podíváte na tohle starší dílko uvidíte je taky, do očí vás praští podmanivě roztodivné úhly pohledu kamery a mnoho dalších detailních vychytávek. Hlavní postavy -dalo by se určitě polemizovat o tom, zda oba herci nejsou spíš estetickými doplňky kompozice záběrů - získávají tak trochu jiný rozměr -snad i dávku charismatu - právě díky práci kamery a střihu. Neboť těch pár slov, co během filmu postavy pronesou, není příliš podstatných. U mě to vidím na 65%. (20.12.2006)

Fin Bell se při jedné své procházce po pláži setkává s uprchlým zločincem Arthurem Lustigem (Robert De Niro). Ve své mladické nerozvážnosti (přeci jen mu bylo jen 10 let) mu pomáhá v útěku. Později na tuto příhodu zapomíná, a věnuje se jen své nové lásce Estelle. I když ho její teta varuje, že mu Estella zlomí srdce - nedá si říct. Blik. O pár let později mu Estella opravdu zlomí srdce, a odjede do Paříže. Blik. Fin Bell dostává nabídku z prestižní New Yorské galerie, aby vystavil několik svých kreseb. Při návštěvě New Yorku se znovu setkává s Estelle. Bude jejich vztah pokračovat ? ... Herecké výkony ústřední dvojice (Ethan Hawke a Gwyneth Palthrow) zcela zastiňuje výkon Roberta De Nira, který ač je na plátně jen pár minut, dokazuje jak skvělým hercem je.. Co se ale povedlo, je perfektní hudba... i sama o sobě stojí za poslech... (poznámka na závěr - osobně se mi Finnovy obrazy vůbec nelíbily :) (01.08.2004)

Kvalitní obrazová podívaná upozorňující na Cuaronův styl a harmonii barev. Knihu jsem nečetl, ale pointa mě je celkem z filmu jasná pokud je filmový konec totožný s knižním. Herecký výkon mého oblíbence Ethana Hawkea je kvalitní a cameo role Roberta De Nira je trochu o ničem. Gwyneth Paltrow je konečně krásná a chápu Finneganův chtíč. Celkově jde o zajímavý počin, který se však na velikány bude dívat z odstupem. (05.10.2005)

Alfonso Cuarón se domnívá, že Dickens se už dneska nedá číst (já nejspíš také), že pro převedení do obrazů je ho třeba aktualizovat, dát mu rozměr podle současné filmové geometrie (já taky), oživit ho hudbou (takto raději ne) a nahou štíhlou dívkou (to rozhodně ano). A jakpak se mu to ? Myslím, že moc ne. Na jednu stranu je to mrzuté, ale na druhou to dává šanci dalším režisérům, neboť Dickensovy postavy po zfilmování přímo volají. Vždyť ani jeho Oliver Twist už není dnešním Oliverem Twistem, i když je to pořád tentýž Oliver. Tím režisérem ale musí být někdo, kdo zapomene na planou romantiku, nebude se domnívat, že je třeba z velko-románu udělat velkofilm, a bude myslet víc na formu než na dobu, kterou je třeba zaplnit úlisnými filmařskými efekty. V devadesátých letech to mohl být třeba Aki Kaurismäki. Kdo dneska, to nevím. (11.12.2022)

Do tohoto filmu jsem vkládala opravdu Velké naděje, proto jsem byla poněkud zklamaná. Nejvíc fascinující na celém filmu mi přišla fascinace Alfonsa Cuaróna zelenou barvou. Ne, že bych si toho nevšimla už v Malé princezně, ale tady, dotažené do extrému to bylo... minimálně fascinující. Roberta de Nira jsem nepoznala, Gwyneth se zdála být (fyzicky) plošší než obvykle... Jinak formální stránka je vynikající, líbí se mi práce kamery, poměrně uzavřený scénář... Ale... Něco mi zde chybělo, zdálo se mi to chladné... (až na Ethanovo: To je mé srdce... Je zlomené. Cítíš to?) (19.06.2007)