Husár na streche

V roce 1832, kdy asijská cholera pustoší Provence a celý jih Francie, sem přijíždí Angelo, mladý italský důstojník. Z jeho země ho vyhnala rakouská tajná policie, protože patří mezi odhodlané vlastence. Ve Francii se skrývá mnoho jeho přátel, italských bojovníků za svobodu, proti rakouské nadvládě. Ale neméně je tady i rakouských tajných. V prvním hostinci se Angelo ptá po příteli Magionarim, ale dozví se jen, že ten uprchl, jakmile se v oblasti objevila cholera. Voda ve studních je nakažená, nemocných a mrtvých stále přibývá. Okolo opuštěných domů se slétají havrani a zvykají si na chuť lidského masa. Stejně tak i zdivočelí psi. Když se Angelo setká s Magionarim, zjistí, že se jeho přítel dal do rakouských služeb a musí opět prchnout. Města jsou však neprodyšně uzavřena z obav před zavlečením nákazy. Proto putuje liduprázdnou krajinou, kde narazí jen na loupeživé bandy nebo na vojáky, kteří chytají pocestné a zavírají je do karantén, aby zabránili dalšímu šíření epidemie. Tam, v uzavřených budovách žijí lidé mnoho dnů pohromadě a je jen otázkou času, kdy mezi nimi někdo tou strašnou chorobou onemocní. V karanténách se umírá rychle. Angelovi se podaří vniknout do města, ale při pokusu napít se z kašny, je přistižen a podezíravými měšťany obviněn z travičství. Lidé se podezírají a udávají navzájem, bezpečí už nelze hledat ani mezi nejbližšími. Panika a strach vládne všude. Angelo uprchne do cholerou nakaženého domu, kam se nikdo neodváží a potom dále po střechách. V prázdném domě, kde se schová před bouří, se setká s markýzou Pauline de Theus, která ho beze strachu pohostí a nechá odpočinout. Ráno však musí dál a za městem konečně najde svého přítele Giuseppa i další italské spolubojovníky. Řekne jim o zradě Magionariho a přijme úkol dopravit zpět do Itálie peníze na revoluci. Na cestě domů se Angelo znovu setkává s Pauline. Ta opustila město a vydala se sama hledat svého manžela. Ačkoli nemají společnou cestu, Angelo se rozhodne ji doprovodit. Všude je přece plno nebezpečí, v zemi vládne chaos a jeho matka mu vždy kladla na srdce, aby pomáhal potřebným. (22.06.2010)

Když jsem viděl tenkrát film poprvé, bylo to pro mě něco jako zjevení. Snad ještě více jsem si to uvědomil po opětovném zhlédnutí. Velký příběh a nejlepší francouzský historický film s bezvadným hereckým obsazením. Provensálské scenérie dokreslují pochmurnou atmosféru. Utrpení, které útočí na city, kde život a smrt spolu zápasí ve špíně bez pomoci či útěchy v naprosté lhostejnosti těch druhých asi patřilo neodmyslitelně té době. Ale teď mě napadá, že ve vztahu k filmu mě váže osobní zážitek. Při cestování zemí galského kohouta, navštívil jsem lecjaké místa. Je tam toho k vidění hodně. Náhoda mě přivedla do zapadlé vísky zvané Cucuron. Není tohle místo, kde se natáčel tenhle film. Bylo to něco nevídaného, co jsem znal z filmu, opravdu bylo. Strávil jsem tam celý den. Zavítal jsem také do příjemné zahradní kavárny s poetickým náměstíčkem s vodní nádrží a letitými stromy, kde ke kávě dostanete křehký croissant. Co mě však zaujalo, měl jsem pocit, jako by se zastavil čas. A ten duch z filmu je znát dodnes. Kdyby se mě ten den někdo zeptal, co víc si přát, snad jen to, že bych si to rád zopakoval. (06.05.2021)

Jo, v 30. rokoch 19. storocia zurila vo Francuzsku cholera. Vynimocne vsak ani takyto kvalitny namet na film samotny film nezachranil - komplet to v kinach zhorelo. Tak nechapem, co tam 4 a 5 hviezdickari objavili. Fakt asi len pre vystudovane filmove teoretiky -elitary a nic pre laikov - nedoukov : 45 % (08.04.2021)

Zpočátku jsem se obával, že na adaptaci Gionova díla je film jaksi moc "dějový". To, co ale dělá Gionovo dílo tak přitažlivým, se velmi brzy dostavilo. Krásná, osobitá a tak podmanivá Provence. Magika a symbolika smrti, boje s ní, boje se vším ostatním včetně sebe samého. Zvláštní vnitřní síla postav i celého příběhu. A hlavní představitelé, kteří již nemohli být lépe vybráni - především pochopitelně Juliette. (26.12.2005)

Zvláštní film mixující krásy jižní Francie s hromadou poměrně hutně vyobrazených mrtvol pokosenou nelítostnou nemocí. Oba dva charaktery (i jejich představitelé) se mi hodně líbily, přestože každý byl úplně jiný. Jenom ten závěr mohli autoři trošku podojit, bylo to dost studené a to i na mě, který si zrovna v slzopudných závěrech moc nelibuje. (23.07.2011)