Železný obor

Bezprostřední dojem byl téměř dokonalý, pětihvězdový. S odstupem jednoho dne však zjišťuji, že Iron Giant toho ve mně mnoho nezanechal. Vzpomínám na perfektní první polovinu, ale z druhé si až na závěr nepamatuji nějaký výraznější, silnější moment. Druhé zhlédnutí bude zřejmě lepší, než to první - zatím ovšem "jen" silné čtyři... (07.02.2010)

V Pixaru vznikl jediný opravdu skvělý film - Incredibles. Natočil ho Bradi Bird... a filmem, ve kterém měl na svůj kvazi-superhrdinský epos generálku je právě Iron Giant. Dějově může působit jako vcelku standartní Disneyovka (ač vznikl u Warnerů), ovšem s neskutečně sympatickým robotem v hlavní roli, který i přes svůj fantaskní původ působí mnohem reálněji, než většina ostatních amerických animovaných postaviček dohromady. Vykrádání ET mimozemšťana z první poloviny filmu se tak svižně změní v parafrázování dětských superhrdinských komiksů a geneze jejich hrdinů. Navíc v kombinaci se skvěle zpracovaným prostředím 50tých let plných rudých hrozeb, zelených mozků a brakových filmů s kulisami z papundeklu - podobně jako se o to snažil Spielberg ve svém Indiana Jonesovi 4, ale řekl bych že ještě o kus zábavněji... a chytřeji. 8/10 (24.11.2009)

Parádní film o megarobotovi dobrákovi, co ho chtěj kokoti lidi zničit. 50. léta jsou tam perfektně vykreslená. V kavárně hraje Elvis, v novinách lidi děsí rudá hrozba a v televizi černobílé vraždící mozky s chapadly. Samotné sbližování chlapečka s robotem i jejich blbnutí je nápadité a konec dojemný. Prostě obří filmová nádhera. (29.11.2010)

Pro mě jeden z nejlepších animovaných filmů. Sledovala jsem to před dlouhými 10 lety se svým podstatně mladším bratrancem na HBO a nevím, kdo z nás dvou byl tehdy nadšený více:-). 85% EDIT: udělala jsem chybu a podívala se na to i jako dospělý, cynický jedinec... kouzlo se částečně vytratilo, nezbývá než ubrat hvězdičku. (05.02.2009)

Pozor! Pozor! Při sledování hrozí vážné nebezpečí probuzení vašeho vnitřního dítěte, které (jako já u každé projekce) touží vyrazit do světa za dobrodružstvím :-) Brad Bird dokázal v pouhých osmdesáti minutách dokonale vykreslit příběh o nevšedním přátelství malého chlapce s dobráckým robotem, který chytne za srdce a už nepustí, a to s kapkou příjemného humoru a krásně vykreslené atmosféry padesátých let. Leckomu to může připadat jako naivní a jednoduchá omáčka všemožných klišé, i na mě to už nemá takový efekt jako kdysi dávno (ještě aby ne, když jsem ten fim viděl tisíckrát), ale má to své neodolatelné kouzlo, které z něj dělá v mých očích absolutně dokonalou směsici klukovského dobrodružství a (v žánru animovaného filmu pro celou rodinu) netradičních motivů silně vypjatých padesátek (závody ve zbrojení, strach z jaderného holokaustu, první dobývání vesmíru)… směsici, kterou si užijí jak děti, tak i samotní dospělí. Tenhle obr je asi ta největší dětská srdcovka, kterou mám :-) Proto mě i moc mrzí, že snímek propadl a nedočkal se pokračování, které se po závěrečném cliffhangeru vyloženě nabízí. „You are who you choose to be.“ 10/10 (03.06.2009)