Rekonštrukcia

Krom Formana tu je na hony znát Passer. A některé passerovské momenty bych zkracoval. Napětí mezi idiocií těch co se už spustili se systémem a dětskou hravostí obou mladých protagonistů také nedrží celou dobu. Dnes už je absurdita plíživější - snad jen policie a armáda dodnes dostává svému jménu stejně. Film je nesmírně hravý technologicky - ba bych řekl drzý. Godard se může jít schovat. A ano: závěr je tu hnusný stejně jako je tu ženství idiotské. Vše to v oné hrůze vidí snad jen zcela zničený, vyblitý starý profesor. Šmah závěru mi evokoval cosi jako Popel a démant. Divadlo národa v kostce. Silné komparzy v závěru! Festovně manýristická ruchová stopa! (24.05.2022)

LFŠ 2011 | Zřejmě Pintilie v nejlepší formě. Jednotný, realistický, československou novou vlnou 60. let ovlivněný snímek o nekomunikativních vztazích mezi lidem a mocipány. Staví se tady na kontrastu jednak rozdělením filmu na dvě části a jednak supervtipnými pasážemi, které brzy vystřídá kruté vyznění. Komunikativností film jak šitý pro kluby. 4,5* (31.07.2011)

Dostať jednoduchý a geniálny nápad na filmové plátno vyžaduje aj veľkú mieru a cit pre diváka. Významný rumunský režisér sa nechal unášať dĺžkou nepodstatných záberov ( cievka v kamere...), inde zase nedokázal pritvrdiť emocie ( záver mohol byť ešte silnejší ). Určite sa však jedná o zaujímavý film. Lepší priemer. (31.07.2019)

Pokud jsem dal Formanovi za první české filmy pět hvězd, pak tady nemohu váhat. A to i když zníněné Formanovy filmy jsou zábavné, a tady si to divák musí protrpět. Je to ale jedna báseň: nápad, scénář, řežijní vedení postav (nejen hlavních, ale i vedlejších, od mladé dívky v bikinách, zmateného učitele, až po horský potok a rozletivší se husy), zvuk (fotbal, popmusic) a - a asi především - " la morale de cette histoire" (moji Rumuni tomu rozumějí)... (13.08.2014)

„Nebezpečný“ divadelní a filmový režisér Lucian Pintilie, jenž byl v éře Ceauceşcova režimu v pozdějších letech nucen zkoušet štěstí v exilu, adaptoval bezútěšnou novelu Horii Pătrașcu, jež portrétuje v nelibém světle mimo jiné praktiky nátlaku stranických příslušníků a nemožnost nasadit prohnilému komunistickému systému jakkoli lidskou tvář. Ve snímku, zachovávajícím jednotu prostoru a také zhruba dvouhodinového časového rozpětí, je dvojice mladíků přivezena zpět k venkovské železniční stanici, aby zde za stálé bezohledné, až absurdní buzerace prokurátora, policisty, svého školního profesora a filmařského miništábu byla donucena rekonstruovat svůj přečin v podobě opilecké výtržnosti v místním bufetu, pro účely výchovného filmu. Precizní, stupňované dílo je ve výsledku mrazivou studií nechuti, nedůvěry, postupných rozkolů mezi mladíky i zmatečné stádnosti davu (fotbalových fanoušků) a především dopadu tvrdého psychického nátlaku, jenž vede až k nechtěnému krutému závěru. V dané době skandální a posléze trezorový snímek – jemuž však dnes patří ve volbě nejlepších rumunských filmů historie po právu nejvyšší příčka – je dalším z těch intenzivních, ostrých balkánských děl, jež mezi soudobou československou tvorbou 60. let (a nejen této éry) v podstatě nenajdeme. (03.01.2013)