Sny o Zambezi

Československé drama o těžkostech znovunalezení své pozice po návratu z vězení. V hlavní roli se představí O. Kaiser, jakožto úspěšný automobilový závodník Pavel Bartoň, jenž spolu se svým spolujezdcem S. Skopalem, plánuje expedici do nitra Afriky ke břehům řeky Zambezi. Těsně před odjezdem však způsobí autohavárii a jde si na dva roky odpočinout do vězení. Po odpykání trestu touží pokračovat ve splnění svého snu, nechápajíce, že se situace poněkud změnila, navíc okolí se ho díky jeho podivnému temperamentnímu a bláznivému chování začíná stranit. Bývalý trestanec v civilu tropí jednu hloupost za druhou, zoufale se snažíce uskutečnit vysněnou africkou výpravu za každou cenu, vymění velký rodinný dům za automobil Lada Niva, s vidinou nelegálního výdělku se spojí s bývalými spoluvězni a divákovi je brzy jasné, že řeku Zambezi uvidí skutečně pouze ve snu. Z vedlejších postav mě zaujal tradičně nepřehlédnutelný J. Teplý hrající příslušníka bezpečnosti. Kromě výše zmíněných herců se ve snímku objevuje mnoho známých tváři, většina však pouze v malých rolích. Pochopitelně je ve snímku jasně zřetelný ideologický moralizující tlak, paušalizující charakter propuštěných trestanců. Snímku se nedá upřít jistá dějová gradace, avšak o nějakém větším dramatickém momentu nemůže být bohužel ani řeči. Režisér Strnad natočil průměrný film, za zmínku stojí snad atraktivní prostředí československé rally, avšak co se týče kinematografických kvalit se snímek jeví jako nedostačující. (25.09.2013)

Hodně zapomenutý snímek s Oldřichem Kaiserem v hlavní roli, ve kterém se snažil vymanit se ze své pozice baviče, do které v osmdesátých letech nejspíše ne úplně vlastní vinou spadl. Film nebyl dobře přijat diváky ani kritikou a opomíjený je rovněž v televizním vysílání. Přesto si myslím, že dívat se na něj při troše divácké tolerance dalo. Klady: neprovařený námět, atypicky obsazený Kaiser, jako by snová atmosféra filmu. Zápory: dramaturgicky nepříliš zvládnuté, nepřipravený divák nemá moc šancí se s postavami ve filmu konfrontovat, ne zcela naplněný potenciál námětu, neživotné herecké výkony, velice liknavě vystavěná stavba příběhu, absence gradace v příběhu. Mé hodnocení: 60% (07.02.2013)

Dramatizace příběhu o jednom velkém snu. Cestovatelském snu po stopách cestovatele Emila Holuba. Nepřízeň osudu však zapříčiní, že se vše zhatí. Ale proč se toho vzdávat. Sen je sen a tak se za jeho splněním půjde za každou cenu. A neexistuje překážka, která by se nedala překonat. V tomto snímku výborně exceluje Oldřich Kaiser. Byla to doba, kdy kromě humorných skopičin ještě hrál ve filmech dramatické role a poměrně dobře. Nepochopitelně zapomenutý snímek, který není zase až tak špatný, jak by se mohlo zdát. Má švih, tudíž se netáhne a svým způsobem i zaujme. Jistého moralizování se nevyhnul, ale to bylo za socialismu takovým poctivým pravidlem, takže jinak to ani nešlo. Rozhodně neuráží a troufám si tvrdit, že se mu nevyrovnají mnohé snímky ze současnosti. (09.01.2014)

Kaiser ve vážný roli mi moc neseděl. Navíc jeho postava byla dost nesympatická a s inteligencí někde na hranici těžký debility. Přišla mi akorát vtipná ta vsuvka, kde Kaiser strašně vychvaluje Ladu Nivu, jak je pohodlná a prostorná. Shodou okolností v rodině tento pekelnej stroj máme a to auto je pohodlný asi jako žebřiňák. A do kufru se vejdou asi 2 basy od piva. I když na cestu do Afriky je to asi pořád lepší, než ta dvanácettroska, se kterou chtěl Kaiser vyrazit původně, než ho zavřeli do vězení. 40% (10.09.2015)

Další špatná práce špatného normalizačního režiséra, který se uplatnil až když jiní nemohli a poslušně točil sračku za sračkou jedno jakou a jedno jak. O Kaiser v jedné (ale ne jediné (Můj hříšný muž) vážné a bohužel špatné roli (plus špatné režijní vedení). Pár promarněných možností pro hezké holky, něco rolí pro poslušné špatné herce (Zounar Vochocč). tehdy snaživý mladý straník Zdeněk Žák (která se hrát naušilú, Předloha taky režimního Karla Štorkána a celkově to nestojí prostě za nic. (05.08.2018)