Severania

Ha, sleduji! Číhám a špehuji! Aneb stal se ze mě náhodný stalker. Proč? Protože Alex van Warmerdam se ho rozhodl ze mě na necelé dvě hodiny udělat. Sleduji Alexův film se všemi lehce vyšinutými, ale často jedinečnými postavičkami v jednom prazvláštním zapadlém městečku a říkám si: je to tak divný sled absurdních situací, že mě asi brzy přestane bavit, jak se mi to stalo u Roye Anderssona a jeho Ty, který žiješ. Sleduji dál a zjišťuji, že jsem si v sledování lidiček našel u Alexe zálibu mnohem více, než tenkrát u Roye, i přes absenci dixielandu to má tady jednoduše na každém koutě veselší a také je tu poblíž škola, v níž je dělat jakoby nic nejsnadnější. Můžete být tedy: I. stalkerem preferujícím jedno místo s trvalejší polohou, např.: a) propast v lese, b) jezero u lesa, c) skříň, d) prostor pod stolem s ubrusem, e) ulici s výhledem přes výlohu, f) obyčejné místo ve škole u okna, g) jakékoliv další místo dle vlastního výběru... nebo II. stalkerem pohyblivým, ať už pěšky nebo třeba, jako pan Dikke, s motorkou. Důležitou vlastností je však pro stalkera trpělivost. Trpělivost, díky níž jsem se ze zdánlivě nekonečné série drobných příhod a absurdit (ne, že bych si stěžoval, nakolik byly od první chvíle často velmi zábavné i napínavé...) dočkal postupně několika souvislých, propojených a nápaditě, často černohumorně vygradovaných příběhů. A byl jsem o to více spokojen, když jsem s překvapením zjistil, že nás na té ulici je najednou celá hromada sledujících, doslova jako v kostele, a hromadně u toho sledování držíme palce v relativně šťastný konec jednoho malého, leč divokého rodinného dramatu. Ten název je příhodný, protože po stránce humoru si Alex van Warmerdam vážně dosti bere ze severských komedií a rozvíjí nepředvídatelný kus kreativity ve společnosti svérázných postav, mezi nimiž si i přes jistou bizarnost až decentnější zvrhlost najdete aspoň jednu „svou“. Třeba pošťáka přímo v podání pana režiséra. Nebo nezapomenutelného myslivečka, co si zajde do lesíčka nejen na čekanou. [90%] (01.02.2024)

Jakkoliv je tento Warmerdamuv film obecne povazovan za jeho nejlepsi, mne osobne prisel nakonec jako nejslabsi ze ctverice, kterou jsem mel od tohoto autora moznost zhlednout. Po formalni strance je snimek je bezchybny, lec vystaci tak na hodinu dobre zabavy, druha hodina je vzhledem ke konstatni forme uz premrstena, tak dlouho divak neni schopen vydrzet sledovat to temer nic, co se mezi temi polovysinutymi postavami v ramci jedne ulice a prilehleho lesa odehrava. Dilo je systematicke a dobre drzi pohromade, to mu nelze uprit. V konecnem dusledku vsak mam mnohem lepsi pocit ze vsech ostatnich filmu tohoto rezisera, byt bych vsak k nim vyjma Poslednich dnu Emmy Blankove, ktere byly bez chyby, take nasel vyhrady. V Cisnikovi se genialni pasaze stridaji s hluchymi misty a Grimm trpi predevsim hereckou neucasti Warmerdama, jakkoliv se to muze zdat povrchni, priznejme si, ze filmy prave Warmerdama, ale take treba Kitana, Michalkova nebo Allena jsou razem polovicni, kdyz v nich vyse jmenovani zaroven take nehraji. To vsak nic nemeni na tom, ze jsem si tyto filmy uzil vice nez zbytecne dlouhe a temer dve hodiny nemenne Severany - nehovorim ted o zvratech mezi postavami, nybrz predevsim o forme. Kazdopadne moc dekuji organizatorum Febiofestu, ze umoznili divakum seznamit se s osobnosti Alexe van Warmerdama, s autorem, jenz je ve sve zemi kultem, u nas vsak temer neznamym. (06.04.2010)

„Pod peřinu dívka vklouzla, v lese temném, plném kouzla.“ Prý surrealistické, absurdní, bizarní? Ale kdeže. Normálka, to vše se stává i u nás, stačí se rozhlédnout. OKÉNKO POEZIE: [][] Můj koloušku v rozpuku, hledáš citu záruku? Láska tvá divoká pod ledem zamrzne, střelená, pohřbená, víckrát si nevrzne. [] Listonoš s tajemstvím u ohně sedí, na lůžku světice, na supa hledí. [] Myslivečku zelený, nebudeš můj milený, spermie máš lenivé a myšlenky plesnivé. Čí parohy otloukáš, když se lesem potloukáš? [] Myslivečku zelený, zastřelíš mi... černého? [][] A nyní se položme se na otázky, jak řezník na hajnou. Který holandský úchyl sázel ten vojensky seřazený les? Který dobytek v něm vykopal znásilňovací jámu? Kam dal mysliveček oči [sic!], že si spletl divoženku s kňourem? Nebylo černému líp v kleci, než na svobodě a kolik svěcené vody spotřebuje vodní dělo omnibusu při rozhánění pánbíčkářek? A kdo to vábí za smrkem, že by tajnosnubná Agnes? Či snad na diváky vystrkuje prdel sám Warmerdam? (12.04.2024)

Film na podporu přistěhovalectví do Nizozemského království. 1) Zdá se, že legenda o tom, že existuje Holanďan se smyslem pro humor (i když ulítlým), je pravdivá. K dobrému porozumění je třeba mít v sobě holandskou krev, nicméně i tak je patrné, že holandský venkov (nutno dodat že v 60. létech 20. století) asi nebyl to nejlepší místo k životu. Jistěže každá nieuwbouw-wijk nemusí nutně sestávat z jedné ulice, školy, řeznictví, uměle vysazeného lesíku a dvacítky velmi, ale velmi zvláštních lidí. 2) 40letý scénárista a režisér Alex van Warderdam si zahrál pošťáka. Své ženě 35leté Annet Malherbe svěřil roli Marthy (sexuálně odmítavá řezníkova manželka). Jeho bratr Marc mu asistoval při režii a další bratr Vincent složil hudbu. 3) Podobným surrealistickým kafkiádám sluší spíš kratší rozměr (řekněme hodina). 4) Zapáleným fanouškům De Noorderlingen doporučuji dada burlesku divadla Sklep Penziónek. (10.02.2013)

Síldiště, které zůstane do demolice budoucí, to už jsme tu měli; i s lidmi, odpovídajícími jeho charakteru. Ale ten les, co to byl za les, zčásti vypadal organizovaně jako severská ekonomika, ale nejpíš to byl deštný prales, charakterizující noc (Céline) a temotu (Conrad). Nicméně sídliště a les tu tvoří fantastickou jednotu (fancy trend rozpoznán), co se začne tam, to končí tady a naopak. Pozn. 1: Vidím, že jsem to nebyl jenom já, kdo byl svého času posedlý Patricem Lumumbou - divím se tomu a těší mě to. Pozn. 2: Patrný též diskurs "Teorémy" (viz Pasolini). (15.10.2018)