Mária Antoinetta

8/8 Marie Antoinetta (1755-1793) byla vždycky takový rokokový bonbonek pro dramatiky, literáty i filmaře. Dcera Marie Terezie, která se stala francouzskou královnou a skončila na gilotině? Kdo by odolal? Takže se opravdu nebojím, že by někdy polevil zájem o romantizující popularizace životopisu právě této královny. Kdyby náhodou ano, vždycky jsou součástí příběhu madame de Pompadour a madame du Barry (výborná Gaia Weiss z Vikings). Současný seriál navazuje na zrození Versailles. Emilia Schüle v hlavní roli je naprostý miláček, skvělá herečka, která své kvality prokázala například v sáze Ku'damm. Výprava je pohádková, drama napsané tak, aby tomu současný divák rozuměl po emoční stránce. A to je asi tak všechno. Kdokoli, kdo si rád pustí cokoli z doby před Velkou francouzskou revolucí, může být spokojený, není potřeba se durdit nad tím, co všechno historicky neodpovídá. Ačkoli sama historie píše největší zvraty. Mysleli jste si, že černoch na dvoře Ludvíka XVI. je woke blbost? Najděte si životopis skladatele Chevaliera de Saint-Georgese (1745-1799). Filmy/seriály překypující opulentní nádherou a libertinskou morálkou jsou kategorie sama pro sebe. Je nový seriál lepší nebo horší, než předchozí příspěvky k subžánru? Rozhodně mu nedělá ostudu a směle ho můžeme zařadit po bok Les adieux à la reine (2012), Marie Antoinette (2006) nebo Marie Antoinette (1938). (19.09.2023)

Těžké prosazování se Toničky na náročném a zmlsaném francouzském dvoře končí ve chvíli, kdy je na vrcholu: je francouzskou královnou a porodila následovníka. Ale tupé pohledy záštiplných dvořanů dávají tušit, k jak pekelnému konci monarchie spěje. ....  Hlavní hrdinka je krásná, dvůr opulentní, intriky zapeklité a politická situace spletitá. Chudák holka, v jejím věku bych byla vyděšená k smrti, přijít ve 14 do cizí země úplně sama a být pod odsuzujícím drobnohledem na každém kroku. Historicky sice seriál není zcela přesný, ale dobře navozuje omezující atmosféru vysoké dekadentní šlechty. Pak ji ještě revoluční sběř utýrala i s její rodinou, že prý kvůli boji za svobodu. A přitom je pořád nejslavnější královnou, jakou kdy žabožrouti měli. (15.11.2023)

Do diskuze jsem na jaře napsal, že očekávám spíše ahistorickou podívanou. Dnešní umělci zkrátka nectí ani známá historická fakta (viz např. nová Sissi, Jáklův Jan Žižka) ani kvalitní literární předlohy (v případě Marie Antoinetty opět první možnost). Očekával jsem alespoň podívanou, tj. atraktivní a zábavný seriál (na příklad jako v případě třetího až pátého dílu série Marie Terezie, které mě navzdory některým ahistorismům a nesmyslům bavily), ale toho se mi dostalo jen v několika dílech, např. v prvních dvou téměř vůbec. Seriál bude pokračovat (minimálně) druhou řadou, protože první řada skončila událostmi roku 1780, tj. 13 let před popravou hlavní hrdinky. Kvůli zvědavosti a mé oblíbené německé herečce Emilii Schüle se budu dívat i na druhou řadu seriálu. (11.09.2023)

Marie Antoinetta jako dcera Marie Terezie byla dcerou, z níž musely chudákovi Mařce vstávat vlasy hrůzou na hlavě. Svobodomyslná Marie si chtěla především užívat a nebýt spoutaná konvencemi, což muselo být pro tehdejší Francii více než skandální. Pravda, neměla to vůbec lehké, ale sama si to taky neusnadňovala. Jak jsem jí z počátku fandil, postupně jsem nabyl dojmu, že jde o rozmazlenou, namyšlenou fiflenu, která hýří prostředky zatímco francouzský lid trpěl. To ji nakonec, zřejmě i po právu, dovedlo na popraviště. Právě stětí hlavy, jež bylo definitivní tečkou za jejím životem se v této sérii nenachází, takže předpokládám, že historický seriál bude mít své pokračování. Škoda, že víc než na život ve Francii samotné se tvůrci zaměřili na milostné pletky, sexuální ráz seriálu - zřejmě kvůli sledovanosti i mladších ročníků. Při četnosti skutečně důležitých událostí vykreslujících samotnou královnu a její okolí se mi zdá seriál příliš rozvleklý a určitě by snesl o díl, dva méně. (04.10.2023)

Stačí tak málo gest, trapných gest, aby se člověk z diváka stal kritikem, stačí vteřina, aby bylo jasné, že tady někdo nechápe lidi, teda až na hvězdu protagonistku, ti ostatní jsou závistiví nebo jako leklé ryby. Stačí pár slov, aby byl trapas ještě umocněn, a ten smích a výsměch, ach jo. Stačí pár záběrů kamery, aby jeden jen vrtěl hlavou nad tou nabubřelou stupiditou, pár záběrů pochopit, že způsob vyprávění je zcela zcestný, že autoři mají pomýlený světonázor. Nakonec se ale jedná asi jen o smutný obraz reality. Ne tehdejší, ale te dnešní... (09.09.2023)