Interstate

"Já jsem sám sobě největším fandou" říká O. W. Grant poté, co Neilovi vysvětlí, že plní přání, každému však jenom jedno a to ještě podle svého uvážení. Následné příklady splněných přání obsahují takovou dávku cynismu, jakou mne ještě v žádném filmu nikdo neoblažil ("chtěli se vzít a žít šťastně až do smrti, tak jsem jim nechal vybouchnout auto před kostelem"). Neil podepíše standartní formulář (Beru tuto práci - podpis) a rychle se svým přáním "znát odpověď na všechny otázky" (a filozofující koulí k tomu) vyráží na neexistující dálnici I60, kde vše funguje jen a jen podle nálad jejího stvořitele. A tak si Neil může vsadit na bezedného žrouta, potkat "nejlepší šukačku" svého života, poznat drogu vzbuzující závislost již po prvním požití (vzorek zdarma), nechat se zavřít ve městě právníků nebo se jen tak bavit nad vzdělanými kritiky v Muzeu uměleckých podvrhů. Je to všechno ukrutná zábava, ale ještě o třídu výš je pan Cody, který jako bývalý tvůrce reklam nesnáší lež ("Mám rád cigarety, píšou tady, že způsobují rakovinu a je to pravda") a má prst neustále nebezpečně blízko odpalovače výbušniny na svém těle. Taková cesta může být poučnou (určitě nejen pro nerozhodného Neila), neboť zpod hromady hlášek nenápadně vykukují různá řešení (často divoká, ale vždy zajímavá) současných problémů světa. Mě po několikanásobném zhlédnutí tohoto snímku nezbývá než poslat tento vzkaz: "O.W. Grante! Nic si nepřeji a kdyby se ti zdálo, že ano, tak na to zapomeň. Kdyby si však něco přál někdo z mého okolí, tak mi zavolej, musím vidět, jak mu to splníš. Já se budu bavit a on to možná i přežije". (15.04.2009)

S odstupem času cca 5-ti let se mi Interstate 60 sice stále jeví jako jeden z nejoriginálnějších snímků počátku nového milénia, ale plné hodnocení mu musím sebrat. Hlavní hrdina hledá sám sebe v ‚pohádkovém‘ světě, kde nic není nemožné, ale nepomáhá si k tomu vlastním rozumem, nýbrž díky věštecké kouli, která na sebe vzala formu biliardové osmičky, a shodou náhod, které mají evidentní předurčenost, tudíž i samotná myšlenka, že by to mohlo dopadnout špatně, nemá prostor. V momentě, kdy se pak začne rozhodovat sám za sebe, už má to nejtěžší za sebou, asi jako kdyby princovy někdo zabil draka a na něm zůstalo už jenom vystoupat po schodech a odnést si z věže princeznu, takže závěr tak trochu vyšumí. Ale Euphoria, město právníků a Chris Cooper jsou i nadále na absolut. Chápu, jak to Bob Gale myslel (viz. nadšení po první projekci), jen už mi to nepřijde tolik chytré a duchaplné, jak se to tváří. Možná taky proto, že jsem ve věku hlavního hrdiny a vidím to trochu jinak. :) (24.10.2009)

Pri sledovani tohto filmu sa mi neustale vybavovali spomienky na dve knizky - 1) Americki bohovia (od Gaimana) - v tomto romane je perfektne spracovana snaha priradit aj pomerne mlademu narodu nejake myty a bozstva 2) Cesta pokojamilovneho bojovnika (od Dana Millmana) - hravou formou popisane hladanie zmyslu zivota. Interstate 60 ako film vyborne spaja myslienkove roviny spominanych knih do jedneho filmu, ktoreho od dokonalosti v mojom pripade deli iba miestami nezvadnutelny herecky vykon hlavneho predstavitela - Jamesa Mardsena. Ale po vsetkych ostatnych strankach, tak ako si velmi cenim spominane knihy, rovnako je to aj s Interstate 60. Krasny film vo svojej lahkosti. 4,5* (12.10.2004)

Neskutečně pohodový film! Nejlepší na tom všem je, že jsem vlastně vůbec nic nečekal. Nevěděl jsem o čem byl a ten plakát s rozkročenou holkou mi připadal jako vystřižený z časopisu pro řidiče kamionů (lol). Moje zuřivé tleskání patří taky veleváženýmu herceckému ansáblu z nichž mi nejvíc utkvěli Smart- Oldman ve svých "žrasoidních" roličkách. Konec vás sice donutí přemýšlet, což je u podobnýho filmu neobvyklé, ale zbytek to všechno vykompenzuje. A Bůh je mi svědkem, že po závěrečných titulcích jsem měl neskutečně dobrou náladu a chuť začít hrát na činely... (18.08.2008)

Zajímavá filmová hříčka se spoustou vtipu i moudra. Vzhledem k poněkud absurdnímu tématu jsem měla trochu obavy, naštěstí se ukázaly být zbytečnými. "Interstate 60" příjemně zabaví, rozesměje, nabídne několik podobenství na téma lidstvo (např. kuřáci a právníci) a vše dovede do morálně korektního závěru. V hlavní roli bych preferovala nějakého méně přeslazeného herce než je James Marsden (ikdyž se snažil), Garry Oldman byl se svým skřítkovsky škodolibým, vědoucím úsměvem naprosto přirozený, potěšila všeříkající scénka s Chrisem Cooperem "I WILL WORK FOR FOOD" a zrovna tak mě rozesmála chvíle setkání s dívkou snů ve věznici. Zkrátka příjemný, chytrý film, byť mě neokouzlil na 5*. 78% (01.09.2009)