Albín menom Nói

/Hořko/sladkých sedmnáct v zemi ledu a sněhu. Albín reprezentuje starou dobrou školu mrazivého severského humoru, ale pod strohými dialogy a úsečnou rytmikou tepe absurdně komediální srdce a pumpuje do diváka ironii i poetiku dospívání. Další nenápadný film o outsiderovi, který chce rozetnout bludný kruh uvnitř.Navíc si po tomhle islandském kousku začnete vážit rodičů. Tedy otce. Pokud není posedlý Elvisem a zpíváním karaoke:) (28.09.2007)

Tolik jsem celých 89 minut toužila třeba jen po malinké hřejivé chvilce, která by se jen krátce mihla z tohoto studeného místa na zemi a ze srdce stejně osamělého Noia. Možná tam některé byly a jestli ano, tak jen velmi vzdáleně připomínaly to, co si pod tímto pojmem opravdu představuji. Těch mírně úsměvných momentů tady bylo jak šafránu a vůbec se nedivím Noiově touze něco změnit a ani jeho chvilkám naprostého osamění ve svém pro lidi uzavřeném místě. Noia, o kterém vás nutí celou dobu Dagir Kári přemýšlet, co je to vlastně za osobnost, jestli je vám sympatický nebo ne, jestli je hloupý a nebo naopak, jestli je plný emocí a nebo ne, zahrál Tómas Lemarquis opravdu na výbornou. Takové malé, nenápadné a přitom svojí hloubkou velké snímky mám moc ráda. A není nad radu, kterou tam Noi dostal : "Posaď se a buď šťastný." (24.01.2015)

Melancholický příběh nepochopení, vyčlenění a revolty přecházející do tuhého islandského holomrazu v nemilosrdném závěru, který klapne jak víko od rakve. Nejsilnější Káriho věc, minimalistická, přesto v detailech vyšperkovaná (textury a exteriéry) a nenápadně vygradovaná z letargického bloumání islandskou samotou až do obrovské tragédie. Noi je jednou z emblematických postav severského filmu. Do posledních vteřin si o něm těžko něco myslet jistě, podobně jako o výstřední sestavě jeho spoluobčanů. Přitom se tu jasně črtá to, co je pro režiséra typické i v dalších filmech: motiv jedince nekompatibilního se systémem, hlavní hrdina, který nedokáže odlišit představy od skutečnosti a podivuhodná milenecká dvojice. Zcela tu chybí sklony k povinným mantrám nezávislého filmu, které Káriho prostý jazyk zbytečně kazí falešnými pózami (zejména v Dobrém srdci). Albín jménem Noi je zhuštěná verze toho, co mám rád na severské kinematografii. Oč uzavřenější a chladnější tu všechno je, o to silněji to na mě působí. (12.01.2011)

Jediné, co bych na tomto filmu pochválil, tak by byly snad jen výkony herců. Nechápu hodnocení kolem, pro mě to byla jedna velká nuda, ostatně na zamrzlém a zasněženém Islandu asi nic lepšího natočit nejde. Nezajímavý příběh, prostředí, postavy, vlastně všechno. Jeden z nejhorších filmů, co jsem v poslední době viděl. 15% (26.05.2007)

Myslím, že slovo “bezútěšný“, nejlépe vystihuje charakter tohoto chladného filmu, o chlapci jménem Noi, jež je v malém izolovaném městečku zapadlém sněhem, považován za sociálního vyvržence (já osobně bych ho nazval spíše lenochem). Typicky severské klidné tempo, nenápadný děj, jedna mrazivě vtipná dohadovací scéna o hloubce vykopaného hrobu a najednou bum (doslova), nečekaně smutné vyústění a při závěrečných titulcích si říkám, že jsem tomu klukovi prostovlasému stejně držel palce:-) (17.05.2014)