Naši sousedé Jamadovi

Vtipné a ze života. Jako sloupek v novinách určitě zajímavé a zábavné. Ale jako celovečerní film? Mě bohužel odrovnala forma (hlavně grafická stránka). Ta je hodně minimalistická a na filmech rád ocením i vizuální stránku nebo hudbu. Zde ani u jednoho není co oceňovat. Stejně tak příběh nebo nějaká zápletka. Film je jen poskládáním vtipných momentů ze života, které jsou vždy zařazeny pod nějaké téma (jako "otec a syn", "otec hlava rodiny", "svědomitá hospodyně"). Sto minut je strašně dlouhá doba na udržení pozornosti u poslouchání kratičkých příběhů určených na pár okének novin. Tak jsem asi dvě třetiny prospal. (04.03.2021)

Kdo jsou Yamadovi? Občas nevrlý, přepracovaný otec, který se snaží sblížit se svým synem. Lehce zdechlá matka, co sní synovi sušenky a která se rozhodně nedá považovat za typický model ženy v domácnosti. Puberťák, který se zamiloval do spolužačky a rád doma provokuje. Holčička, o níž si zpočátku myslíte, že příběh je vyprávěn jejím pohledem, ale pak zjistíte, že tu hraje totálně vedlejší postavu a není na ni nic extra zajímavého. Lehce nevrlá babča, která je klasicky podrážděná, nebojácná, provokující, nadávající. Jo a pes, kterému je všecko totálně putna :D A všichni jsou neskutečně zapomnětliví. Velké plus filmu je skvělá minimalistická originální animace. Bravo. Líbily se mi tu i detaily, jako např. když si Yamadovi jakože "lovili" dítě, tak jej našli v bambusu (úplně stejná scéna je v Takahatově pozdějším filmu Příběh o princezně Kaguye). Naprosto skvělá byla scénka otce a matky v boji o to, na co se budou dívat. Bylo to jak sledovat souboj dvou kungfu mistrů, kdy jeden míří ovladač a druhý jej odráží novinami :D Našlo se tam i pár další humorných situací, ale popravdě mi tento styl "splácaných scének, denních a ročních peripetií jedné rodiny" moc nevyhovoval. Některé byly zbytečně dlouhé a vlastně v tom nebyl ani vtip, ani myšlenka. Možná, kdyby to bylo kratší... takhle mi to moc neubíhalo. 3,5* Na Omohide poro poro nebo Hotaru no haka to prostě nemá. (07.03.2021)

Animácia bola síce celkom originálna, ale nemôžem si pomôcť,film sa mi neuveriteľne vliekol a miestami mal priveľa hluchých miest (napr. motorkári). Keby to lepšie prestrihali mohla to byť slušná zábava (nejakých 85 minút a bol by som spokojný). Takto som sa nevedel dočkať konca, aj keď Yamadovci boli vtipne prekreslený a niektoré životné situácie dokonale vychytané. Je to na slabších 70% aj preto, že som mal pocit, že niekedy tam ten čiernejší humor trochu absentoval na úkor poučovaní na téma rodinnej súdržnosti. P.s. A nemám rád Que Sera. (10.06.2005)

Yamadovi jsou typická japonská rodina, ve které žije táta Takashi, máma Matsuko, babča Shige, syn Noboru, dcera Nonoko a pes Pochi. Film na první pohled upoutá netradiční "jednoduchou" animací a také tím, že se nejedná o souvislý příběh, ale sérii epizodek v nichž řeší problémy a radosti spojené se životem. Přes všechny shody a neshody v rodince je ze snímku cítit, že se všichni mají rádi. Jedná se o první kompletně digitální film Studia Ghibli, který byl animován pouze na počítačích. (21.09.2011)

Opravdová perlička od Studia Ghibli. Taková normální rodinka po Japonsku. Vtipný až sarkastický, hřejivý až dojemný film, provedený krásně jednoduchou animací s jednoduchou a skvěle padnoucí hudbou. Zpočátku si sice trošku hraje s divákovým očekáváním, příběh není vyprávěn očima malé dívenky, jak se zprvu zdá a barvitý začátek možná až příliš kontrastuje se scénicky komorním provedením celého filmu. Díky této jisté nevyváženosti ode mě o chlup nedostal plný počet, ale i tak pro mě zůstává výjimečně povedeným dílkem, a pokud patříte k hrstce šťastlivců, která bude mít možnost ho vidět, neváhejte ani minutu. (10.03.2005)