Kosatka

Orca zabíják je zajímavá hlavně tím, kolik slavných italských filmařů se pod ní podepsalo. A když s nimi má člověk trochu zkušenost, nelze celý děj brát tak zcela doslovně a vážně. Líbivé obrázky kosatek vyskakujících nad vodní hladinu tak působí nejen v kontrastu s šokujícími scénami, ale jsou sami o sobě tak trochu divné, úchylné, vzdáleně trochu giallo... Tomu pomáhá i typická Morriconeovská melodie, která jakoby svou líbivostí záměrně podtrhovala určitou brakovost, a tak vyvolávala dojem z čehosi divného a nepatřičného. Je to rozhodně překvapení, protože ten film nemůže být od přímočarých a velkolepých Čelistí dál. (16.02.2015)

„Svet sa zmenil. A tiež bohovia sa chovajú inak.“ Po premiére trháku Čeľuste (1975) chcel každý natočiť zvierací horor (Piraňa/1978, Aligátor/1980, Tintorera, žralok zabijak/1977, Posledný žralok/1981). Za najlepšiu „kópiu“ považujem Kosatku zabijak z produkcie megalomana Dina De Laurentiisa. Režisér Michael Anderson (Loganov útek s Michaelom Yorkom alebo Morský vlk podľa Jacka Londona s Charlesom Bronsonom) zvolil realistický prístup, vďaka ktorému dielo disponuje zaujímavou atmosférou (zasnený hlas rozprávačky mimo záber). Plavbu si vďaka tomu riadne užijete, ale musíte pristúpiť na pravidlá hry v zmysle, že vám nebude vadiť, že ústredné zvieracie monštrum (ale nie sú v tomto filme monštrom skôr rybári?) vypadlo zo sci-fi (sú mu pripisované vlastnosti, ktoré sú miestami už nie na hrane, ale za). Užil som si mrazivú a pochmúrnu výpravu, pôsobivú atmosféru, slušne spracované scény s kosatkou, viacero nezabudnuteľných momentov, rozumne zvolenú stopáž (ani nie hodina a pol) a výborný kasting v čele s Richardom Harrisom (Cromwell, Gladiátor), Charlotte Rampling a mojím obľúbeným Indiánom Willom Sampsonom (Prelet nad kukučím hniezdom, Psanec Josey Wales, Poltergeist 2); škoda, že nás opustil skoro a predčasne, lebo vo všetkom, v čom som ho videl, bol dokonalý. Oceňujem nemalú mieru osudovej nevyhnutnosti po vyplávaní z prístavu na otvorené more; kým postavy v Čeľustiach si veria a idú žraloka uloviť (čo neznamená, že im neurobí škrt cez plutvu), postavy v tomto filme sú zmierené s tým, že možno neprežijú. Napriek tomu to musia aspoň skúsiť (viď. hláška „Musí sa zmieriť s tým, čo mu radí jeho srdce.“). Kosatka zabijak sa do značnej miery inšpirovala legendárnym (viackrát sfilmovaným) Melvilleovým románom Biela veľryba, ale tentokrát je garde obrátené: mstí sa zviera človeku, nie naopak. Kosatku zabijaka som prvý raz videl ako dieťa, vtedy som ale frčal na explicitnejších hororoch, takže ma nudila. Až v dospelosti som ju (d)ocenil. Štvrtú hviezdu si zaslúži, aj keď chápem, že niektorým bude pripadať správanie zvieraťa prekombinované a nebudú to snímke vedieť odpustiť. Povedal by som, že je na nej významným spôsobom poznať ambicióznosť: ústrednú rolu hral oscarový herec, na scenári pracoval oscarový (za Čínsku štvrť) Robert Towne, hudbu zložil Ennio Morricone... (01.11.2004)

HE FOLLOWED YOU. HE SAW YOU ON THE DECK OF THE BOAT! Film který byl určitě natočen na hype filmu čelisti a není divu. Námět a zpracování je sympatické, i když konec trošku pokulhává, protože náš neohrožený kapitán Nolan se tak trochu zcvokne. Orca je nelítostná mašina na zabíjení a Nolan v tom stále hledá něco romantického. Škoda, že ho vždy nalíčená Rachel nenechala použít Nobelův vynález a vyhodit tu nelítostnou bestii z pekel do vzduchu. Fandil jsem samosebou i kosatkám a bylo mi jich líto. Hlavně když začali vydávat ty své zvuky smutku a bolesti. (26.01.2019)

Musím říct, že tento film se v době natočení snažil těžit na úspěchu Čelistí. Podle některých se to povedlo, podle jiných vůbec. Mně osobně tento film velmi zaujal a patří hned po již zmíněných Čelistech k nejlepším filmů, co se zvířecí tématiky týče. Již v útlém dětství jsem si Orcu zamiloval a dodnes se k ní rád a často vracím. Již samotný úvod diváka okouzlí nádhernými podvodními záběry a to nejenom na samotné kosatky. Tvůrcům se však kromě toho podařilo do tohoto filmu přenést i dosti pochmurnou a místy až dojemnou atmosféru. A právě ona se ukázala býti tím nejvhodnějším stavebním kamenem, pro pevný základ kostry samotného příběhu. Smrt samice může mít pro slabší povahy neblahé účinky, ale bylo potřeba diváky zasáhnout co nejcitlivěji hned v úvodu, aby se dokázali co nejlépe vcítit do „mysli“ pomstychtivého samce (pokud to tedy vůbec jde. A to hlavně proto, že postava kapitána Nolana asi moc lidem po chuti nebude. Rozhodně to není žádný sympaťák, což ovšem neznamená, že i on si nenašel nějakého toho příznivce. Souboj „Davida a Goliáše“ tak mohl začít a divák byl svědkem stupňující se agrese samce, který díky své inteligenci systematicky ničil nejen rybářské městečko, ale především psychiku svého soupeře. Zda by to bylo skutečně reálné, to musí každý posoudit sám, nicméně ve filmu je jak známo, dovoleno vše. Když k tomu navíc připočítám skvělou závěrečnou třetinu, byl jsem nadmíru spokojený. Navíc zde musím ocenit i velice slušné herecké výkony a především podmanivý hudební doprovod Ennia Morriconeho. 80% (01.04.2017)

Líbilo se mi to, NICMÉNĚ. Že se příběh v hororu nemá moc žrát, s tím můžu docela spokojeně žít. Když mu ale nevěříte nos mezi očima, pak už to jistý problém je. Přesně toto je achillovou patou ORCA: KILLER WHALE (mimochodém též vyloženě průměrně zahraného - zaujal mě však ten indián) plného naivních, imbecilních a vysoce patetických rozhodnutí. Zároveň je však film smutně krásnej, disponuje poctivou Morriconeho hudbou a konec, ač z pohledu zdravého rozumu nepochopitelný, nelze než vynachválit. Jako by ta přechytralá & pomstychtivá kosatka (biologům se teď asi v kapse otevírá pořádná kudla) chtěla tý žábě, co zbyla, říct: A teď jsme si, paninko, kvit. Newfoundland je krajně ujeté místo pro život. (3.5*) (26.05.2009)