Body Bags: Historky z márnice

Ani  jedné povídky které Body Bags nabízí si divák nesedne na prdel. Spíš mi to připadalo jako trošku delší příběhy z Věřte nevěřte. První povídka odehrávající se na  benzínce 3 hvězdy. Druhá povídka Vlasy je jednoznačně nejslabší. 1 hvězda. Třetí Oko za 3 hvězdy. Minimálně další jedna hvězda patří Johnu Carpenterovi. Jako uvaděč jednotlivých povídek byl mrtvolně dobrej. (27.11.2021)

první povídce už na začátku chyběl drive, druhá je o vlásek lepší a při třetí už jsem celkem valil oko... ale pak byl najednou konec a v součtu je to "jen" úsměvná kompilace průměrných hororových béček, z níž čpí stará škola a noční hodina na některé z komerčních televizí. přesto zábava na 60%. (04.01.2011)

Taková příjemná blbinka, která působí jako, že Carpenter dostal nějaké peníze a volnou ruku a tak přizval bandu horrorkámošů a spíchli tuhle sympatickou jednohubku... Všechny tři povídky jsou svým oldschoolovým způsobem zábavné, obsazení je nabušené a všechno odsejpá hezky svižně.... Na prdel jsem si z toho nesednul a asi si to už nepustím, ale fakticky proti tomu nemůžu říct skoro nic. (14.08.2016)

Body Bags by mohly být jako typický příklad uvedeny ve slovníku pod heslem "béčko":). Nemusí se o toho kdovíjak přemýšlet, protože příběhy jsou ve všech třech případech až kouzelně jednoduché (a přesto ne hloupé), což bylo přesně to, co jsem od toho chtěla. Příběh první je hodně slušný a podle mě nejlepší. Atmosféra je parádní... kdo by byl řekl, že obyčejná benzínka může být takhle strašidelná. Příběh druhý se mi sice líbil o něco méně a měl trochu dlouhý úvod, ale závěr to značně vylepšil. A třetí příběh od Toba Hoopera? Oproti Carpenterovi je zde vidět určitý rozdíl, je to mnohem temnější, méně hravé, ale pořád dobré. Avšak největší sranda byla sledovat samotného Carpenetera v roli koronera, který na pitevně jednotlivé příběhy uvádí:). (05.07.2011)

Tři strašidelné povídky a i když zavání béčkovým vzhledem, jsou napínavé a někdy velmi vtipné. Líbíly se mi všechny tři a dlouho jsem se tak jemně nebál. Dokonale vyvážené, lehce morbidní a nadčasové. Příběhy jsou sice povědomé a takové laciné, ale jsou dobře načasované, obsazené a s nevšedními konci. I když je jasné, že to je jen fikce, tak jsem do toho lehce ponořil a uvěřil. Povídkové filmy mají výhodu, že je neubíjí délka a 30 minut pro každou zápletku je akorát. Nebyla zde zbytečná brutalita dnešní doby. Škoda, že toho nenatočil John Carpenter víc. Bylo cítit, že si to užíval a tu náladu přenesl i do toho televizního filmu. Vypravěčský konec s Carpenterem je nečekaný i vtipný zároveň! (06.06.2013)