Krása na scéně

Krása na scéně je strukturou scénáře s předvídatelným šťastným koncem a několika zvraty v průběhu děje typickou hollywoodštinou, nicméně veskrze příjemnou a profesionálně natočenou, s přiměřeným rozpočtem, silným hereckým obsazením a předvedenými výkony. Kamera, hudba střih, všechno do sebe zapadá, hrátky se shakespearovskými texty navíc skutečně umožňují hercům ukázat, že jim divadelní klasika není cizí a pohrávají si s verši takřka s labužnickou rozkoší. Crudupova role je vděčnější, protože je nejednoznačná ve své sexualitě i pojetí herectví. Claire Danes je profesionálně půvabná a sympatická, do třetice zkušený Tom Wilkinson hraje jako veterán svůj part divadelního šéfa s přehledem, na shakespearovských hrách vlastně založil svou kariéru.... Celkový dojem 80 %. (06.02.2008)

Škoda. Ne nezajímavá doba, velmi dobré obsazení. Navíc do kostýmní filmů moc lidí nejde. Nemám ale ráda, když je moc cítit, že si herci jen "hrajou" na minulost - povrchně, schematicky a na efekt. Typický příklad filmu, kdy se nepokusili pochopit dobu a vzali si z ní jen pár faktů. Postava Claire Danes byla v scénáři či řežií zcela odfláknutá - kdo by tomu věřil? (28.10.2007)

Další shakespearovsky laděný kousek se zprvu tvářil, že nenabídne nic většího, než zákulisní pohled do světa anglických divadelních celebrit sedmnáctého století, přes Mariinu dychtivost se však začal ubírat k velkým změnám, které s sebou přinesly nejednu osobní prohru (podobné zvraty určitě zažil přerod němého filmu na zvukový), ale i posun v herectví - díky invenci a novátorství přestal bránit splynutí imaginace s realitou a krásu na scéně nechal přes emoce vygradovat až za mez, která dělí hru a skutečnost. Vím to, protože jsem byla včera večer svědkem jedné z nich... (22.05.2013)

Chameleónsky proměnlivý Billy Crudup debutoval impozantně. Příležitost mu dal léta páně 1996 nejen Barry Levinson (výtečné drama Spáči), ale i samotný Woody Allen (komediální muzikál Všichni říkají: Miluji Tě). Je hercem, který na sebe dokáže upoutat veškerou pozornost, i když hraje jen nějaký vedlejší štěk. O Claire Danes se dá svým způsobem říct něco podobného. Nikdy nedosáhne těch skutečných hvězdných výšin, ale její nekonečný půvab a talent (kterým bohužel často plýtvá ve zbytečných látkách) diváka až magneticky přitáhne. Společně se sešli v tragikomickém projektu Krása na scéně, který si vybral relativně specifické téma. Londýnský divadelní herec Ned Kynaston je totiž specialistou na ženské role – ty, stejně jako za dob Shakespeara, hráli výhradně muži. Už kdysi ho z bláta chudoby vytáhl jistý uctívaný učitel, který mu vymazal veškerá mužská gesta. Kynaston si tak užívá v polovině 17. století blyštivou slávu, která je ale pomíjivá tak rychle, jak bleskově zaujme náročné diváky jeho garderobiérka Marie. Král Karel II. je totiž panovníkem rozmarným a dočasná pravidla začne k nelibosti Kynastona měnit. Jasně, připomene vám to Zamilovaného Shakespeara, nicméně režisér Richard Eyre si jde svou vlastní cestou, nastiňuje formování přirozeného hereckého projevu v dobách po éře Alžbětinského divadla, skvěle vede herce (připomínám i báječného Everetta), nebojí se emocí a jeho příběh rozhodně nepatří někam na zaprášené poličky. 70% (05.09.2009)

Výborný film o herectví a o tom, že jde o pravdivé procítění role, ne pouze o vnější nápodobu. Navíc z dob, kdy v Anglii stále ještě ženské role hráli muži. Není to vůbec historicky přesné - právě naopak film vše bere s humorem a nadsázkou, což je ale přesně to, co podívanou příjemným způsobem okořenilo, a já jsem se bavila a chvílemi uvažovala nad hereckým uměním. Rupert Everett v roli krále byl taky výtečný. Tenhle film snad kazí pouze pitomý český název a český dabing. V originálu super. ~(3,8★)~ (12.10.2017)