Crash

6 / 10 Akadémiou ocenený spletenec ľudských osudov pod svojim navonok provokatívnym a nebojácnym obalom prekvapivo neukrýva nič iné, ako chladný kalkul. Haggis je nepochybne zručný scenárista, čo dokázal už pri Eastwoodovom zdrvujúcom knokaute, no tentoraz si toho na plecia naložil až priveľa - priveľa postáv žiadajúcich si hlbší psychologický rozbor, ako im môže poskytnúť pár na efekt robených, emočne vypätých scén. Tento fakt, v spojení s pomerne krátkou stopážou, si totiž nutne vyžiadal obeť v podobe nevyhnutnej (a hlavne nechcenej) skratkovitosti, ku ktorej musel Haggis voľky-nevoľky pristúpiť; hlavní hrdinovia, násilne odtrhnutí od filmovej reality, sa stávajú umelohmotnými šachovými figúrkami chladnokrvne a bez väčšej logiky posúvanými po šachovnici v tvare Los Angeles. Aby som však filmu nekrivdil, partia je to každopádne zaujímavá a pútavá, no na druhej strane aj nepresvedčivá a neúprimná. Crash, nesúci sa v znamení hesla nesúď knihu podľa obalu, tak iróniou osudu dopláca práve na ľudskú schopnosť nazrieť hlbšie ako pod pozlátku vytepanú z obdivuhodných hereckých výkonov a obstojnej réžie. (28.03.2006)

K tomuto filmu snad ani není co dodat. Sám říká úplně vše. Paranoia, xenofobie, rasismus, militarismus, odcizení, přetvářka, prázdnota, netolerance. Takové je L.A., taková je Amerika. Po shlédnutí jsem pochopila, že problém rasismu není vůbec tak zdánlivě jednoduchý, jak se v podání nejrůznějších médií může jevit. Ani jsem nemohla uvěřit, že jsou vůbec Američané schopni natočit tak krutě pravdivý film o vlastní společnosti, vlastní zemi. (03.09.2005)

Crash nesoudí, nemoralizuje, nevytváří závěry. "Jen" zaznamenává, ukazuje lidi v jejich strachu, v jejich předsudcích, v jejich nahotě. Nabízí odvrácenou tvář Ameriky, kde spousta lidí přijíždí hledat štěstí, seberealiizaci, sny... kde představa amerického snu splaskne jako mýdlová bublina pod tíhou reality. // Paul Haggis a Bobby Moresco vytvořili působivý snímek se silným příběhem plným náhod, které utváří dějiny (a třebaže dějiny čistě jen osobní). // Lidský film o neviditelném plášti, o komunikačním šumu, o zdech mezi námi, ale hlavně o lidech, kteří se snaží najít své místo v tom velkém, odosobněném světě. Nezapomenutelný zážitek. (14.02.2009)

Nu ano - L.A. - město šílenců... Hm. Původem kanadský, víceméně televizní režisér se vpravdě velmi zhollywoodštil a natočil tenhle strukturou vyprávění sice docela zajímavý, ale dějově značně překonstruovaný (a svým způsobem i falešný a pokrytecký) film, téměř vyznívající jako nějaká agitka ku radosti takových těch pseudointelektuálských bojovníků proti nošení zbraní... Do toho vmíchat ten stále tíživý problém rasizmu, gangů a policejní brutality, troška té přirozené lidské nesnášenlivosti, nějaké ty náhody a dramatická vyústění - a ejhle! Máme Oscarový koktejl jako když vyšije... Ale o tom to vlastně je. Oni ti konzumní američané vlastně takovéto berličky na oblbnutí svědomí a vnímání reality potřebují. Nakonec si i nalžou, že tohle je to pravé ořechové umění. Ale bohužel není... Po čistě filmařské stránce bych snad i ty čtyři hvězdičky tomuhle dílku dal, ale za tu falešnou pseudolidskost srážím schutí jednu dolů. - - - P.S. Docela zajímavé je, že zde na ČSFD má film lepší hodnocení, než na >domovské< IMDb. Že by pokonzumentěnec horší byl konzumenta?... ;-) (02.11.2006)

Docela jiný pohled na rasismus a strach. Emotivní, dokonalá skládanka příběhů několika etnik, složená z jejich vzájemné nevraživosti, nepochopení, vzteku a vzájemného strachu. Smutný (děsivý) obrázek o zemi, kde se každý bojí každého. „Nechovej se, jako bys mě znal.“ Jeden z nejlepších filmů, jaký jsem v poslední době viděla!!! (22.08.2005)