Pieseň lásky samotárky

Možná bylo bývalo rozumější pustit si nějaké náladové country rádio, co eliminuje přívaly zbytečných slov, protože v obrazech, kde pohled na Scarlett Johansson je po hudbě druhou, a taky poslední příjemnou složkou, neboť zneuznaní opilci, citující ze stokrát přečtených děl, hned potom, co se ráno co ráno vyprovokují dávkou vodky k mizernému životu někde tam, v New Orleans, kde se zastavil čas, mě nedojímají, a ani toho jediného žádoucího klišé, z jinak zde hojně využitých, to jest pořádné muchlovačky, která se při chemii mezi Scarlett a Gabrielem Machtem vysloveně nabízela, jsem se nedočkala, takže... (04.10.2013)

Po dlouhé době jsem, viděl film, ve které Travolta zahrál naprosto skvěle napsanou roli, snad i jemu přímo na tělo. Byl opravdu skvělý, což se dá říct i o tradičně vynikajicí Scarlett Johansson, která sice moc na 18 nevypadá, ale to vůbec nevadí. Hodně se mi tu líbil i Gabriel Macht, i když hrál třetí housle, jeho role byla zajímavá. Režie Shainee Gabela se vám nic nesnaží vnutit, spíš nabízí příjemný film, tak trochu Allenovského typu, kdy se tempo filmu nikam neřítí a vše je, jak má být. Včetně závěru. (06.01.2010)

Z Písně lásky samotářky by se dusná atmosféra americkýho jihu dala ždímat. New Orleans se svými zakouřenými bluesovými kluby, kde se shromažďují všelijací loseři(?), kteří na své ambice, jestli vůbec kdy nějaké byly, už dávno zapomněli a nechávají osud, aby se postrala.... bezstarostně a poklidně jsem i já proplouval timhle filmem. Nemalou měrou se o tenhle feeling zasloužily lokace -- stará polorozpadlá barabizna, od pohledu plná vzpomínek, místní music bar a louka za barabiznou. Nadchl mě Travoltův odevzdaný vysokoškolský profesor, doplňují se s ním Gabriel Macht, i krasavice Scarlett. Film je plný sentimentu, není jím však přeplácaný, jako žánrově blízký Elizabethtown, který se v něm utápěl. (26.08.2007)

Keď ide človek po ulici, tak občas, hlavne vo väčších mestách, narazí na človeka, o ktorom si povie, že na také dno ľudskej dôstojnosti by nikdy nechcel spadnúť. Bezdomovci, žobráci, feťáci, alkoholici a im podobní. Nie každý si však tento osud vyberie dobrovoľne. Za väčšinou sa skrýva dlhý, tragický príbeh, ktorý poznačil ich životy a v dôsledku ľahkovážnosti sa razom ocitli na hrane, z ktorej bola na dno už len veľmi krátka cesta. Životný príbeh Bobbyho Longa (dokonalý John Travolta) je typickým príkladom podobného ľudského osudu. Dej filmu však nezostáva v žiadnom prípade obyčajným príbehom o skrachovanom bývalom profesorovi angličtiny. Tento nezávislý filmík nás zavedie do slnečného New Orleans, kde si traja neobvyklí spolubývajúci hľadajú cestu k sebe, i naprieč zmyslom ich budúceho a predchádzajúceho života. Charaktery postáv sú napísané veľmi úprimne a otvorene, takže každý z hercov má naozaj čo predviesť a ako som už spomenul najviac ma očaril spanilý výkon Johna Travoltu, ktorý som si pripomenul po strašne dlhej dobe. Navyše tie biele vlasy mu fakt sekli. Réžia je vskutku sympatická, emočné vypätie filmu je občas odľahčené naozaj dobrým fórikom, či príjemnou scénou a hudba dotvára skvelú nostalgickú atmosféru. 85%. (21.11.2009)

Zpívající feťačka Lorraine zemřela ve věku 40-ti let a její dcera Pursy, která si svou dávno uprchlou matku matně vybavuje v nepříliš jásavých barvách, se stěhuje do zděděného nepříliš vábného domu. V domě a jeho blízkosti se pohybuje spousta celodenně podnapilých intelektuálů, kteří jsou spolu schopni komunikovat pouze citáty slavných spisovatelů. Dva z těchto ztroskotanců, bývalý profesor angličtiny Bobby Long a nepříliš snaživý spisovatel Lawson, sdílejí s Pursy její dům a všichni tři si pomalu začínají uvědomovat, že si mohou vzájemně pomoci nastartovat nový život. (09.09.2009)