Kate a Leopold

Tenhle film my ležel v poličce strašně dlouho než jsem se odvážil na něj koukat, a bodet by ne, za 1) romantiky nemám rád za 2) opravdu nemám rád dlouhé romantiky. A tohle je 1 i 2 najednou. Nechtěl jsem na to koukat ještě pěkně dlouho, ale jelikož jsem to měl v pořadníku tak jsem si řekl, že tak špatné to být nemusí. No ono nebylo ale fakt jsem se i dost často nudil, cestování v čase bylo nudné. Aspon že to zachraňuje Jackman a Ryanová. (30.04.2011)

„Teď se mi vysmíváte, ale až jednou ráno ucítíte vůni čerstvé briošky s lahodným smetanovým máslem, uvědomíte si, že život není pouze ustavičná práce, ale také smysly“. Jedna z mnoha výborných hlášek od Leopolda, která tak nějak celkově charakterizuje eleganci a "vznešenost" celého snímku. Tento film je velmi silný příběh o lásce, která překonává hranice časoprostoru. Geniální kontrast moderní, úspěšné a časově zaneprázdněné ženy a slušného, milého a celkově velmi příjemného vévody z minulého století. Obě postavy jsou dokonale vykresleny úžasnými hereckými výkony s nezapomenutelnými hláškami, já jsem jim věřil každé slovo. Snímek je určen převážně pro „něžné pohlaví“, nicméně muži v tom mohou shlédnout určitou inspiraci pro reálný život (můj případ). No přiznejme si: která žena by pohrdla snídání do postele či mužem, který své ženě ochotně pomůže s kabátem, vstane od stolu pokaždé, když ona odchází atd.? Myslím, že myšlenkově je tento film na pomyslné špičce ledovce. Celý příběh je podáván s notnou dávkou humoru a scén, kterým se divák v dnešní době zajisté zasměje (například když Leopold honí zloděje kabelek v ulicích New Yorku na koni). Také scéna, kdy Leopold zadupal šéfa od Kate do země, byla dokonalá, to byla panečku intelektuální smršť a rozhovor „na úrovni“. Jeho výraz po následující scéně: „Leopolde, pozval jsem Kate do metropolitní opery, dávají tam Bohému, ale ona odmítla – chápete to?“ a Leopold na to: „No, Bohéma patří k nejvýznamnějším dílům a stojí za vidění, ale Kate zřejmě váhá z morálních důvodů. Cítí, že se jí dvoří jen slizký had, jenž by z ní svou děvku udělal rád…“ je úchvatný, na tohle prostě nešlo nic říct a morální převaha „vévody z margarínu“ byla více než očividná. A samozřejmě scéna, kdy tančili večer na střeše domu za doprovodu smyčcového kvarteta, nádhera. Téhle romantické komedii prostě nechybí vůbec nic (nechápu tedy to nízké hodnocení). Doporučuji všem, kteří mají rádi romanticky založené filmy, tohle je romantika ve své nejčistší a nejkrásnější podobě. :) (26.03.2011)

Všechny filmy, které někoho přenášejí z jedné doby do druhé mají velice usnadněnou úlohu v rozesmání člověka. Problém pak obvykle nastává, když má být humor protkán s romantikou. Ta zábavná část se mi moc líbila, přestože nedosahovala ani zdaleka vtipnosti Návštěvníků, kde došlo k podobnému přesunu. Co sráží mé hodnocení je romantická část, kde jsem si nedokázal dostatečně oblíbit ani jednu z hlavních postav. Meg Ryan mám rád, ale tentokrát mi její závěrečné chování nějak nešlo na rozum. Nazmar využitá mi přijde fantastická skladba Until, která se objeví až v závěrečných titulcích a která mě k filmu i nalákala. Každopádně nelituji času, který jsem u filmu strávil. (24.08.2008)

Je to pravděpodobně poslední romantická komedie Meg Ryanové, tak k ní buďme vstřícní. Osobně se k tomu ani nemusím nutit, mile mě překvapila. ON je viktoriánský osvícenec a jakožto takový se nechce spokojit s povrchními husičkami, předhazovanými mu za účelem sňatku, ONA je současná samostatná žena s vlastní hlavou a otrávená z negentlemanských móresů svých vrstevníků. No a teď zkuste dát ty dva dohromady bez pomoci cestování v čase. :-) To bych vážně neřešil, protože celá zápletka s červí dírou je jen záminkou k tomu setkání a taky k správně romantické pointě. Určitě to není pokus o sci-fi. Pojďme se na Kate a Leopolda dívat očima starosvětského diváka, který má rád staré romance s Audrey Hepburnovou a v jednom kuse lamentuje, že už se takové filmy netočí. Protože tohle je jeden z nich. Ne nadarmo zní ve scéně na požárním schodišti Moon River ze Snídaně u Tiffanyho. 70% (09.01.2006)

Tak tady Hugh Jackman šlápl vedle. Sice se cení, že si po svém velkém průlomu chtěl střihnout typově jinou roli, bohžial si asi měl vybrat lepší scénář...tenhle člověk prostě aristokrata z devatenáctého století hrát nemůže – je zhruba stejně uvěřitelný jako ta reklama na margarín, která ve filmu hraje celkem zásadní roli, což o úrovni něco vypovídá:) Nijak neboduje ani Meg Ryanová, která v některých záběrech opravdu začíná vypadat na svůj věk a mohla by se taky trochu zamyslet nad tím jak dlouho chce tyhle romantické kousky v pauzách mezi plastickými operacemi ještě provádět. Ale přiznávám, že je to stále velice atraktivní žena, a v těch myších šatičkách (ano, dámy, já vás slyším, byly šedomodré, ne šedé:)) v závěru filmu opravdu dokáže okouzlit, ale stejně jako rádobyvtipné vsuvky s Lievem Schreiberem a vlastně i celý film včetně hudby, vám jedním uchem (popřípadě okem) do hlavy vejde a druhým z ní bez zastávky zase vyjde:) Tedy, skoro bez zastávky...u mě osobně ale šlo o zastaveníčko „aha, takže tímhle jsem zabil dvě hodiny?“ takže jak vidíte, nidz modz dojem:) (20.12.2004)