Pippi Dlhá Pančucha

Pippi punčochatá z vily Vilekully. Velmi pěkné dobrodružství téhle dívenky ze Švédska. Pippi obývá svůj velký dům jenom s koněm a papouškem v malém městečku a čeká na svého otce. Zkamarádíse se sousedními dětmi, které zaučuje :-). Je to jeden z prvních pohádkových filmů, který by se mi vybavil, kdyby se mě někdo zeptal, který dobrodružný film se mi líbil v dětství. Film jsem viděl asi dvakrát. Prvně před 8 lety a podruhé nedávno a líbilo se mi to i dnes v mém už pokročilejším věku :-). Nezapomenu na scénu, kdy Pipi dokazuje jak je silná když zvedá svého koně a pak si hravě poradí s těmi zlodějíčky. (14.06.2008)

Knížka se mi jako dítěti velice líbila, film jako dospělému už trochu méně. Neříkám, že je špatný, ale hluboko v paměti se mi z dětství uchovala představa mé milované Pippi z knížky a ta je prostě lepší než Pippi ve filmu. Škoda, že jsem snímek neviděl jako malý, dnes bych na něj měl asi lepší vzpomínky a i po opakovaném shlédnutí by se mi líbil více. (20.09.2011)

Jako dítě jsem jsem tuto roztomilou rusovlásku s dvěma culíky neuvěřitelně žral, také jsem chtěl dělat různé skotačinky tak jako ona, nechodit do školy, mít pro sebe jen tak celou vilu Vilekulu, penízky po otci pirátovi mořském vlku, a především tu úžasnou medvědí sílu a bláznivé nápady. Švédská spisovatelka Astrid Lindgrenová opravdu uměla pohladit na duši ,především dětské diváky, s kouzelnou fantazií napsal neuvěřitelně silnou knížku, která vyšla již v roce 1949 a prodává se dodnes. Filmové příběhy se jí myslím alespoň v tom zásadním na míru vyrovnají jsou přirozené a to je hlavní. Nevím jestli to zrovna bylo v tomto prvním celovečerním filmu o Pippi. Ale nejvíce se mě právě líbil ten díl s piráty, ale ten byl tuším buď samostatný a nebo později až jako seriál. Jak říkám příběhy s Pippi byly poté zfilmovány ještě mnohokrát, ať už v úspěšnějších a nebo v méně úspěšnějších pokračováních. Vždy ale se starými známými, a sice s Pipilotou Citónií Cimprlíny Mucholapky Punčochatý (jak znělo officiálně její celé právé jméno), s opičkou panem Nilsonem (typicky švédské jméno), puntíkovaným koněm, s přáteli Tomem a Anikou a hlavně se slečnou Rosenblomovou která vždy tak trpěla rozpustilými ale jinak moc zábavnými kousky zlobivé Pippi. Slečna Ambersonová by totiž Pippi nejraději viděla v dětském domově a to hned od začátku!Ale to by nebylo ono že..? Takže nakonec abych to konečně už nějak uzavřel no dávám určitě za 4* je to přeci jenom kus mého dětství. Ať si každý říká co chce, a to neznámkuji s odstupem času.Nehledně nato že každé dítě přeci jednou mělo chuť vždy alespoň na okamžik jen tak někam utéct být sám na svobodě, prostě být samostatný. (14.10.2006)

Nikdy som nemal rád podivné dobrodružstvá, ešte podivnejšej malej, drzej sopľane, ktorú všetci volali "Pippi dlhá pančucha" (Pippi Långstrump). Celé mi to pripadalo akési odpudivo bizarné. Seriál o deväť ročnom decku, čo žije samo len s opičiakom pánom Galánom a koňom Alfrédom. Jej otec je starý námorník, ktorý sa stal náčelníkom černošského kmeňa a jej matka je dokonca anjel. Fakt divné. Musím však uznať, že švédske televízne spracovanie je povšimnutiahodné a Inger Nilsson v titulnej úlohe typologicky perfektná. V roku 1969 bol vyprodukovaný aj celovečerný film "Pipi dlhá pančucha: Pippi sa sťahuje do vily Vilôčky". Bolo to rovnako divoko divné, bizarne šialené ako seriál. Neviem tomu prísť na chuť. Ja tomu proste viac ako dve hviezdičky nedám. ** (18.01.2022)

Naprosto strasny. Ani jako diteti se mi to nelibilo, bylo to divne a Pipi mi priserne lezla na nervy, tim jak se chovala, co rikala, dokonce i tim, jak vypadala. Ted to zase davaji v televizi, par dilu jsem zase videla a me hodnoceni je stejne. Hrozny serial s tou snad nejotravnejsi hlavni hrdinkou, co znam. Neznam knizni predlohu, takze nemohu posoudit, jestli jde o nezdrarile provedeni nebo jestli i kniha A.. Lindgrenove byla takovato, ale cetla jsem Deti z Bullerbynu a ty jsem mela rada. Byla to puvabna knizka, takze se mi chce verit, ze i Pipi v pisemne podobe by byla stravitelna a ze to spise filmarsky lapsus. (07.01.2017)