Dôkaz

Hodinka a půl ve společnosti tohoto matematicko-psychologického filmu rozhodně nemůže uškodit, je to komorní drama o čtyřech lidech a jejich spřízněnosti - profesní a osobní, také o velmi nepatrné hranici mezi šílenstvím a normálností. Což je v podstatě v Důkazu tou největší otázkou předloženou, nicméně nezodpovězenou. Herecké výkony jsou opravdu obdivuhodné a nejen bezchybné postavy Catherine a otce v podání Gwyneth Paltrow a Anthony Hopkinse, ale rovněž Hal Jakea Gyllenhalla a pragmatická sestra Hope Davisové. Jemný a bolestný koncert dvou excentrických, dvou relativně normálních postav, je umocňován citlivou hudbou a přesnou režií. Co víc chtít od takového filmu? Snad onen důkaz? Těžko říct. (09.03.2006)

Kvalitní drama stojí hlavně na hereckém výkonu Gwyneth Paltrow. Ke konci už sice snímku dochází dech, i tak bych ale nikdy nevěřil, že filmu o matematice a depresích (což jsou dvě věci které nesnáším) někdy dám nadprůměrné hodnocení a ještě se mi bude líbit. To je zásluhou hlavně skvělého scénáře Davida Auburna a všech věrohodných emocí a vztahů, o kterých Důkaz vypráví. (22.11.2008)

Mám pocit, že tohle nemohlo fungovat ani na divadelních prknech, jako film je to absolutně bezzubé. Vše je zcela povrchní, aby bylo jasné, že téměř všichni zúčastnění jsou matematičtí géniové, v pravidelných intervalech skloňují slovo "prvočíslo." Těžko říci, zda mělo jít o romantický film, o drama dvou sester, nebo boj hlavní hrdinky o zachování vlastního duševního zdraví, nic není dotaženo, celý film je malátným popisem určitého časového úseku života několika lidí. (24.07.2021)

Gwyneth Paltrow v tomto filmu zahrála báječně... Anthony Hopkins ji skvěle sekundoval a oba dva tomu filmu dodali tu správnou příměs geniality i šílenosti a skvěle ukázali, jak křehká hranice mezi nimi je. Film dokáže člověka vtáhnout do děje a nemáte z něj pocit, že se vám snaží vnutit něco, čím vlastně není - vše, co se v něm odehrává působí věrohodně, a tak to má u dobrého filmu být. (03.09.2008)

Lehce pro intelektuály, ale děj je úžasně navazující, prolínající se s minulostí a vzpomínáním Catherine, která zdědila po otci jak genialitu tak šílenost. Názorná ukázka toho, jak dcera může milovat otce a obětovat pro něj své vzdělávání. Na druhou stranu je její nejlepší školou sám umírající, senilní otec, který se nad své očekávání cítí být zdráv. Celý nadšený předloží dceři důkaz o matematické souvislosti ročních období a tím jen potvrdí svou nemoc. Catherine naopak napíše důkaz týkající se prvočísel, což může otřást základy dosud probírané látky. Bohužel i u ní se projeví sklony k šílenství a není si jistá svým autorstvím. Svou roli zvládla skvěle. Věrohodně zahrála návaly zoufalství a bezmoci a stejně tak hájila svůj názor. Jako s člověkem bych s ní nedokázala vyjít, ale jí by jistě potěšilo 5*:) (08.01.2008)