Ako mať sex

První polovina je vlastně typický film Adama Sandlera, akorát bez něj. Párty, zábava a užívání si peněz, které se pak napíšou do výdajů filmu. Druhá půlka však spadne do dramatu a otevírání otázek, které v dnešní době jsou ve vzduchu, bohužel se nepokusí film nějak odpovídat a spíš jen ukazuje, že to tady je a že se to dotýká kde koho. (18.01.2024)

How to Have Sex broke my heart: it shows that consent is still a hazy concept. This must-see film about youthful hedonism reveals how far we haven’t come. To be clear: your daughters and sons (all young people) need to see this film, and so do you. The film tells a fundamental devastating truth: that, however much sexual consent is theorised, debated and culturally disinfected, “out in the field”, where it matters, where the real girls and boys are, it remains a slippery concept, and too often a non-existent one. Sexual opportunists and outright predators have found new hacks into the system. How, in the moment, it may be hard for a young person, male or female, to advocate for themselves: to not be rushed or pushed. How they could feel embarrassed, uncool, anxious they’re killing the vibe. They could also not realise that the other person may be an evolved manipulator who’s learned how to parrot the consent narrative (ask the question, bank the reply) but is effectively ambiguity-proof; who doesn’t much care if the eyes say “No”, so long as the mouth says “Yes”. And afterwards, yet more pressure of the postcoital variety: don’t overreact, don’t make a fuss.   All this is important because when sexual inarticulacy strikes, it can obfuscate the red lines of consent. How consent should happen before sex, not during or after. That true consent is given/received cleanly, not swathed in grey areas and remorse. That consent can’t be given when a person is incapacitated (asleep, drunk). It is a right (the law), not some folksy courtesy that can be dispensed with when it’s inconvenient. That sex without consent is rape. Sometimes, it’s a “special” kind of rape: rape no one wants to call rape; (to be fair) rape that some people still don’t realise is rape. But it’s rape nonetheless, not the “sexual bad manners” of yesteryear. (19.12.2023)

Na prvý pohľad to síce vyzerá ako typická "dovolenková" komédia plná nespútanosti a zábavy, ale napokon to malo oveľa silnejší rozmer ako sa mohlo prvotne zdať. Postava Tary mi prišla poriadne zmätená, a tak sa chtiac-nechtiac necháva unášať vírom dospievania a nechce byť predsa nikomu na smiech. Na jednu stranu mi jej bolo ľúto, no zároveň si za tie svoje "zážitky" mohla aj sama. Každopádne, zaujímavá sonda do života neskúsenej dievčiny, ktorá nechce zostať pozadu. 4* (24.02.2024)

Sonda do nitra teenagerky. Na 90 minut mě to vtáhlo do letních bezstarostných dovolených, kdy má člověk plnou hlavu párty. Žádné prcičky, natočeno s citem pro detail, že by to prakticky mohlo být ze života. Přirozeně nevinná Mia McKenna-Bruce to hraje bez větších pochybností. Oscarovka to nebude, ale příjemná good-feel od které jsem vůbec nic nečekal.. (04.03.2024)

V Cannes 'How to Have Sex' zabodovalo podle mě pro ten přechod mezi první polovinou, kdy sledujeme partu 16yo buchtiček, která předstírá sebevědomí, předstírá že "žije" svůj life naplno, aby udělala dojem na pár vylitých a vyjetých britských klobás, do druhé poloviny, kdy se naše hlavní hrdinka tak nějak dostává, nohama na zem a z blbé, až tupé záležitosti přechází do chladivější reality, s protaženým obličejem, nicméně můj zájem to alespoň trochu probudilo, protože do té chvíle jsem jen protáčel oči a přemýšlel, jestli to nevypnout. Nezlehčuju to. Neodsuzuju, že mladí, jsou mladí. Ale poslat šestnáctky samotné kdovíkam z pozice rodiče, je jedna otázka, druhá otázka je, jak snadno to vylitý klobásy zkouší "budu rychle, líbí se ti to rychle" a je přece jasný, že když udělá tohle (lehne si k tobě, dá přes tebe ruku), udělá i tohle (...), tím chci říct, pár otázek by se v tomhle filmu našlo, protože zpočátku to působí jako další z "...jedeme šukat na Ibizu". Nevím, možná mají ostatní víc sexu, protože jsou na to prostě dost blbí a nemají celkově problém... do doby, než ho mají. Jako drama je to solidní právě jen tím přechodem, a možná i tím, že se to nesnaží nějak moralizovat, jen to ukazuje věci tak, jak jsou. Zároveň mi to ale dává bolehlav, že není divu, že Svět stojí za hovno, všichni jsou mimo, ploší, bez jakékoliv hloubky, každý se jen snaží dělat dojmy, protože jsou nejistí a tak tu sledujeme tenhle výkvět, více a více sexy, více a více odvázaný, ale bez rozměru - každý dělá ramena, každý je fake, aby pak brečel v rohu, protože je pak pravda bolí. (20.01.2024)