Koloběžka první

Viděno po letech s dětmi :-). když jsem viděl pohádku naposledy, mohlo to být tak o nějakou neděli ve Studiu kamarád. To ještě tehdá na hradě seděl Gusta Husáků, nebyly vždycky banány a na nového Favorita 136 se před Kotvou stály přes noc dlouhé fronty... prostě bylo nebylo za sto věžemi a dvaatřiceti mosty... Vzpomínám, že tehdá se mi pohádka až tak nelíbila. Průhonický park jsem měl s rodiči celkem prochozený a TV pohádky mi nikdy moc nevoněly a bral jsem je jako takovou už opravdu nouzovku. Nejhorší byly ty studiové s kreslenými kulisami... těmi jsem doslova opovrhoval. Utkvěla mi také věta mého taťky jen tak mimoděk pronesená při sledování TV obrazovky ,, tu Patrasku tomu Slováčkovi závidím! '' . Tehdy jsem nechápal, dnes chápu. Samozřejmě je míněna tehdejší Dáda v rozpuku své černocopaté slovanské krásy ideálně oblečená-neoblečená ! .-). Dodatečně s odstupem mnoha let mně také zaujala Jitka Molavcová coby rytířka a Werichova čeština, která pohádkou neustále prosakovala byť je tato pohádka moderní adaptací mnohem starší pohádky. V neposlední řadě a za to dávám 4 hvězdičku jsou to písničky Jaroslava Uhlíře, které ani ta spousta let nedokázala z hlavy vymazat a z nichž některé z nich se staly hity na cédéčkách s best of pohádkovými písničkami bez nich by se neobešla nejedna dětská (a přiznejme si i dospělá) párty... 4 vytažené škrpály z vody. * * * * (09.04.2019)

Tak on mě úzkostlivě spravedlivý Čenda nikdy kdovíjak cool nepřišel. Avšak Dáda na kolobrndě, oděna toliko pouze v pochybnou síťovinu a háv břitkých bonmotů, to už je jiné kafe... Ač je to jinak rozprávka poměrně tendenční a (na svou dobu!) genderově snad až přespříliš hyperkorektní, má své nezapomenutelné momentky. Za všechny uveďme ustřižený knír, soudek s nejsladším medem na světě a glamrockovou kapacitu v oboru logopedie Jitku "střízlivý střízlík stříbro střádá" Molavcovou. To je skutečně úkaz z jiné galaxie. Nicméně, ta ústřední Dádina pjosenka, to je vskutku těžce progresivní popík, co se dokáže vrýt pod kůži. Takže i česká justice už dávno ví, že "setkáme-li se s bahnem, okamžitě zahnem!" (26.03.2012)

Kromě dojmu, že se vše odehrává v příměstském parku (jak výstižně podotýká Šandík), sráží Koloběžku zejména nutnost brát Čenského vážně (čehož se tvůrci o dva roky pozdější kultovky prozíravě vyvarovali). Body naopak přidává nevšední možnost sledovat moudrou Dádu. Královské regé to sice není, ale zásluhou šílené aristokratky Molavcové se i toto dílo stává nesmrtelným příspěvkem k dnes žel již opomíjenému žánru logopedické pohádky. Navíc lze konstatovat, že werichizovaný duch klasického motivu se zcela nevytratil, viz A_FISH. Sám to nechám na dvou, nicméně očekávám, že některá z příštích generací tento kus náležitě docení. (25.10.2014)

7/10. Je to pitomost na entou ALE já se tak neuvěřitelně bavil! Jan Čenský předvedl toxického přítele a alfa samce, kterému i rádoby drsní chlapci z After či jiných moderních emo romantik nesahají po kotníky. Jitka Molavcová pak musela jistojistě studovat desítky slovníků, neboť si jinak neumím představit tu přirozenou energii s jakou generovala takřka každou sekundu slovní jazykolamy a krucánky. Tady se předloha od Wericha podepsala zdaleka nejvíce a ohromně cením, že se jim tu slovní hravost podařilo tak sympaticky zužitkovat! No a Dagmar Patrasová na koloběžce pendlujíc mezi chaosem, zpívánky a levnou produkcí? Totální klenot! (23.12.2022)

Samozřejmě největší chválu můžeme pět na písničky, především na jazykolamovou v podání pěstitelky výslovnosti ( Střízlivý střízlík stříbro střádá, žíznivý žoldnéř žejdlík žádá. ). Další, co bych chtěla vyzdvihnout je samozřejmě skvělý scénář, obsazení atd. ale to nejdůležitější je, že hlavní postava se jmenuje Zdenička.... :-) (18.02.2008)