Tri zlaté dukáty

Slovenská vánoční pohádka má s tou českou společný sympatický ústřední pár, tentokrát v podobě zakleté šlechtičny Julie a vzdělaného bači Juraje. Jejich příběh se navíc odehrává za doprovodu četných záběrů na krásnou slovenskou přírodu. Hlavní zápletka (zejména okolnosti a podmínky zlomení Juliiny kletby) je ale trochu složitá na pochopení a menší děti se asi příliš bavit nebudou. Nehodily se mi sem ani hrátky s elektřinou. Přesto se mi tato pohádka líbila o něco více než ta letošní „naše“. (14.01.2024)

Zajímavá výprava, ale totálně toporní herci, kteří jsou nejspíš ještě zprznění nepříliš kvalitním českým dabingem. A jako bonus totálně stupidní scénář, který by snad lépe vygenerovala i umělá inteligence na první pokus. Nejlepší na celé pohádce jsou světýlka kolem oveček. Naštěstí  (nebo spíš bohužel) i tohle je možné. Stanislav Párnický se obrací v hrobě. //Dokoukáno s maximálním sebezapřením. (25.12.2023)

Skutečně dobrý nápad na příběh rozprostřený do třech století, bohužel ale zcela pohřben a rozmělněn nezajímavými charaktery a tunou patosu a klišé. To má za následek tu tragédii, že z dobrého nápadu nezůstane ani dobrá kostra. Jen pachuť, že tu měli tvůrci nakročeno k nadprůměrné pohádce, která ale se ve výsledku ani zbla nekoná. 50% (26.12.2023)

Co to zas, proboha, bylo?! Celou dobu čekám, že se to nějak rozjede, že tam začne nějaký děj a ono nic. Rozplizlé prázdno, co se plácá odnikud nikam, ale hlavně že borec stále nezapomíná každému vlezle připomínat, že chce do Ameriky. Impotentně odmítá Katku se čtyřkama, furt kecá a kecá a kecá se zakletou Julií, kterou úplně bezdůvodně zaklela nějaká její předabovaná příbuzná s příšerným přízvukem (až poslední dukát zmyzýý, zmyzýýš i tiii). Jediná akční scéna pohádky je, jak jede Jura na kole. Není tam žádná zápletka, teda kromě té, že chce Jura do Ameriky a není tam ani žádné výrazné zlo, které by bylo nějak poraženo. Skoro všechny postavy jsou naprosto ZBYTEČNÉ a pro děj (tedy pro to, aby se Jura dostal do Ameriky) nemají lautr žádný vliv. I ta dějová linka s Katkou se čtyřkama naprosto vyšumí do prázdna. Vůbec nechápu, proč se to má v názvu dukáty, když si z celé zbytečnosti divák odnese jen to, že Jura chce do Ameriky. Pohádka je filmový žánr, který MUSÍ mít děj, jasný tah na bránu, to není žánr jako horor, který zaplácnete gore efekty, katastrofický, který zaplácnete destrukcí, nebo akční, který zaplácnete výbuchy a střílením. Pohádka potřebuje děj, tam prostě hezká výprava nestačí. Hrozný opruz, Janákův Klíč vede o parník. A nemyslím zrovna ten, kterým se dostanete do Ameriky. (25.12.2023)

Naši moderní tvorcovia nemajú na to, aby natočili rozprávku so skutočnou rozprávkovou atmosférou a košatejším dejom. To sa len zoberie grant, zapoja nejaké lacné nové tváre a je to, na výsledku nezáleží, veď zarobené je. Aj preto tu namiesto princa máme nejakého slovenského Sagvana Tofiho alias baču na bicykli a princezná to je dnes už nejaká široko artikulujúca (ne)panna s pozvoľným nábehom na dvojitú bradu. Dejovo je to plytké a urýchlené: nápad s dukátmi bez morálneho posolstva a prvé dva dukáty len narýchlo ukázané, len aby sme sa presunuli o 300 rokov a šli na to hlavné - ale aj tam je to rýchle a nezmyselné - napríklad keď sa naša nedotknutá Júlia dostane do kobky, tak je to vyriešené za tri minúty a dokonca to ani nie je ukázané, ako si ju dojič kráv slávnostne oslobodí. Asi nebolo času, opravoval bicykel. Dejový guláš je zastavený až potom, ako sa salašník konečne vyberie pešo do Ameriky (čo je v celom filme najviac opakované slovo) a panička zázračne zbavená dlhov si spomenie, že veď aj paholka by jej bolo treba. A zrazu finiš a človek si uvedomuje, že tu fakt do scenára nikto neinvestoval, tu sa mal človek uspokojiť len so scénografiou. Svoje peniaze si tak zaslúžil len Jozef Vajda, ktorý si tú postavu očividne užil a aj ju kvalitne zahral. (26.12.2023)