Dym

Nekouřím a snad nikdy jsem neměl v ústech cigaretu (byť jen nezapálenou), ale překážkou k zalíbení v tomto filmu to vůbec neznamená. Smoke nabízí sled navazujících „kapitol“ ze života několika obyčejných postav trávicích čas u jedné trafiky (a pár dalších lidí kolem nich) a evokuje mi (kratší) televizní seriál na pokračování, v němž si vás možná na první dobrou nezíská úplně každá z postav, ale časem s vyvíjením a propojením příběhů zjistíte, že vás stejně začne zajímat osud většiny z nich a sleduje se to najednou úplně samo... a vděčíte za to scénáři i nezapomenutelným hereckým výkonům. Hodně mě v postavě zádumčivého, nevyrovnaného spisovatele bavil William Hurt, který se už blýskl úvodním zasvěceným vyprávěním o kouření a případné váze kouřu. Na poslední chvíli jsem si ale v závěrečné epizodě díky vyprávění rodinné vánoční povídky stihl plně oblíbit i Harveye Keitela se zálibou ve fotoaparátech. To prosté nalezení stejné vlny v závěrečném dialogu obou chlápků za stolem, ze srdce a čisté úpřimnosti, vytvořilo pro mě první ze dvou nejsilnějších momentů filmu – s nasledujícím černobílým ztvárněním oné povídky, za doprovodu skvělé písně Toma Waitse, pak záhy přišel i ten druhý. [80%] (12.05.2024)

(Minikino kavárna Ostrava, 16/06/11) Repríza po více než deseti letech opět neomylně doručila totéž, co tehdy .. neopakovatelnou zabydlenou atmosféru, pohodu, trochu dojetí .. a chuť na dobré cigarillo. Přemítání nad Augieho nádherným foto projektem je moment, kterého bych si potřeboval sem tam znovu šluknout, ať nezapomínám čas od času zpomalit a nenechat si den splynout s ostatními do jedné šedivé a neprožité mlhy. (17.06.2011)

Dnešní nedělní menu bylo složeno z předkrmu Harveye Keitela a jeho obchodu s doutníky a i ...pornem. Příloha byla jistý Paul Benjamin, spisovatel z NY. Do toho se mi zamotal takový černý vychcaný spratek Rašid( místo oliv asi) a jeho povedený otec bez ruky. Pak jako desert tam přišla nějaká děvka z Pittsburgu, co naprosto nezvládla výchovu své dcery. No a pak vám Auggie, místo zmrzliny povykládá jeden vánoční příběh-trošku si u toho zakrad ale stejně to byl dobrý skutek. V tomto povídkovém movie se vážně skoro nic neděje a vůbec nic se tam neřeší a a ani nevyřeší-na závěr vám zachrchlá Tom Waits...ale je to moc dobrý....čučí z toho člověčina! (26.06.2011)

Od filmu s Harveyem Keitelem, Williamem Hurtem a Forestem Whitakerem jsem si rozhodně sliboval víc. Snímek asi nemá žádné viditelně slabé místo a těžko na něm něco kritizovat. Jenže jeho největším nedostatkem jsou naopak absentující silné momenty. Snad až na scénu, kdy si William Hurt prohlíží album a to finální setkání u garáže, kde si Coleové vyjasnili kdo je kdo, mě žádná scéna výrazně nechytla za srdce, ani ta, která asi měla ze všech nejvíce, totiž povídka o tom kterak Harvey Keitel k foťáku přišel. Jedno mi bylo i to, kde nakonec skončí těch 5000 dolarů. Na čtyři hvězdy prostě málo… (04.06.2013)

Krásnej snímek! Jak se dokážou příběhy ze života prolínat. Klidně bych měl někde na rohu trafiku a poznával nový a nový lidi, koukal jak se po čase mění okoli, a tak. Nejvíc mě dostal monolog Harveyho Keitela. Takhle dlouhej proslov jsem ve filmu snad nikdy neviděl. Ten film je hrozně procítěnej a vybroušenej do detailů. A cigárko po něm chutnalo dvakrát líp. S hodnocením nemám co řešit. (31.05.2009)