Vraždy podľa predlohy

Copycat je až příliš okaktou variací na fenomenální Mlčení jehňátek, až na to že Hunterová není Fostrová, Connick Jr. není Hopkins a McNamara není Ted "jábychsevopíchal" Levine... Samotná Sigourney Weaver přehrává o stošest a do své role mi celkově vůbec nesedla (holt asi navždy už bude Ripleyovou, marná sláva :-)) (22.07.2009)

Tak dlouho se chodí se znaleckými posudky k soudu, až se smyčka utáhne. Ripleyovou potom nebudí ze spánku noční můry na téma obludek nořících se z její ploché hrudi, nýbrž vzpomínky na špičky jejích lodiček freneticky stepující po okrajích hajzlmísy. Temné útroby vesmírného plavidla vyměnila Sigourney za pochybné bezpečí interiéru svého bytu, místo kocoura má buzika, Gigerovy nápadité stvůry byly nahrazeny obyčejnými vraždícími psychopaty a velkohubé mariňáky suplují tápající detektivové z oddělení vražd. Napoprvé před dávnými lety mě tenhle napínavý thriller dokonale dostal, setkání po letech bylo bohužel vlažnější, hodnocení sem tedy prásknu kompromisní: 75% (30.01.2012)

Typickej žánrovej průměr s profláklym námětem, na kterym se toho nedá moc zkritizovat ani pochválit. Menší pochvalu si ale přece jenom zaslouží charismatická Sigourney Weaver v hlavní roli a solidně zahranej uchyláček v podání mně neznámýho herce (scény, kdy sedí u compu, neni pořádně vidět a pískajíce si z fotek vybírá další oběť, byly hodně znepokojující). Jinak žánrová jednohubka, která vás na dvě hodiny zabaví, ale jen těžko si na ní pár dní po projekci vzpomenete, natož abyste jí chtěli někdy vidět znova. (04.05.2012)

Pro masové vrahy byla postrachem. Energická doktorka z fotek zneuctěných a znetvořených žen kápla na pohnutky vraha a možná i na to, co měl zrovna na sobě. Jenže jedna návštěva dámské toalety, na které číhalo pěkné hovádko, všechno změnila. Z bytu od té doby nevychází, zlomená a úzkostlivá se straní okolního světa. Jenže o pár měsíců později jiný násilník udeří. A tenhle rafinovaný sériový vrah není žádné ořezávátko, takže vyšetřovatelé v čele s Holly Hunter potřebují veškerou možnou pomoc. Rutinér Jon Amiel předložil poměrně svižný thriller, hraje si s detaily, dokáže gradovat děj, s napětím a atmosférou to umí. Navíc má dva trumfy: úlisného maniaka Williama McNamaru a živočišnou Holly Hunter, která dokonale zastínila hlavní hvězdu Sigourney Weaver. Mimochodem zbožňuju americké thrillery, ve kterých hlavní oběť/postava zoufale/zmateně hledá své léky na předpis. Jakoby je potřebovala vůbec poprvé. Dvojice scénáristů sice občas sáhne k berličkám, vesměs ale naplňuje moji představu o poctivé kriminálce. Do šedi průměru nezapadla ani po letech. Možná právě proto ty čtyři hvězdy. (11.10.2017)

Fajn kriminálka, kde nejde o odhalení vraha, ale jen jeho dopadení (pro někoho to může být zásadní nedostatek). Sigourney Weaver umí hrát a ani tady se neztratí, naopak Holly Hunter mě tu vyloženě štvala už od začátku. Jak už názec napovídá, vrah kopíruje své předchůdce a tak se ve filmu pořád něco děje a dvě hodiny opravdu nenudí. 7/10 (07.02.2018)