Réžia:
Andrew HaighScenár:
Andrew HaighKamera:
Jamie RamsayHudba:
Emilie Levienaise-FarrouchObsahy(1)
Jedné noci v téměř prázdném londýnském paneláku se Adam (Andrew Scott) náhodně setká se svým tajemným sousedem Harrym (Paul Mescal), což naruší rutinu jeho každodenního života. Zatímco se mezi nimi rozvíjí vztah, Adama pohlcují vzpomínky na minulost a zjišťuje, že ho to táhne zpět do předměstského městečka, kde vyrůstal, a do domu z dětství, kde žijí jeho rodiče (Claire Foy a Jamie Bell), kteří se zdají být stejní jako v den své smrti před 30 lety. (mikki089)
(viac)Videá (3)
Recenzie (41)
V průběhu sledování tohoto filmu má člověk spoustu otázek. Co to hlavní hrdina přesně dělá? Odehrává se to celé jen v jeho hlavě? Kdy to začalo? Proč až teď? Jak s tím souvisí ten druhý? Proč spolu nejsou častěji? K čemu to všechno povede? A tak jste tu hodinu a třičtvrtě zvědaví, místy napjatí, místy je vám s tím filmem i docela nepříjemně, jak se na vás úplně přenáší ta samota, bolest zejména Adama. Tak procítěný, přitom přirozený výkon se ve filmu hned tak nevidí a podobně přesvědčivý je i můj oblíbenec Paul Mescal jako Harry, ačkoli Andrew Scott (pro mě v podstatě nový objev, asi jsem někde něco dost zaspala) ho tu přece jen podle mě trochu převyšuje (což bude asi i tím, že má mnohem víc prostoru a je hlavní postavou). Sledovat můžete také velmi působivé vkusné intimní scény, poslouchat krásné (retro) písničky, cítit zvláštní křehkost, magii, kouzlo toho příběhu, o kterém až do konce vlastně víte tak málo, ale přesto ho prociťujete s hlavním hrdinou, jeho přítelem, ale např. i v některých silných scénách s jeho rodiči. A pak přijde závěr, ve kterém toho spoustu pochopíte, další věci zůstanou nejasné a vy si říkáte, jestli vám chybí nějaké výraznější osvětlení, výhled do budoucna. Abyste (nebo alespoň já tedy ano) došli k tomu, že vám ta niterná pocitovka sedla přesně takto, jako se postupně rozvinula a nakonec uzavřela. Na pět hvězd bych šla, kdyby mě to dokázalo celé ještě o něco více emočně zasáhnout, i tak jsem ale spokojena. 80 %. ()
Na poměry příběhů z londýnských věžáků dobré drámo. Co dobré, vlastně úplně jedinečné. A to, prosím pěkně, za beatů Pet Shop Boys?! Jeden osamělý muž v bytě zde dokázal rozjet podívanou, o které se mi ani nesnilo. Andrew Haigh vytunil předlohu Taiči Jamady pro 21. století a přináší emoční nálož jak z pohledu rodičovství, tak i prostřednictvím neméně důležité linie queer. Herecky není třeba nijak komentovat. Stačí se jen podívat na ta čtyři hlavní jména v titulkách. PS: Snad jen, že už nám Paul hezky začíná svým charismatem růst z nedospělého otce v dospělého gladiátora :) [Viennale 2023] ()
Nádhernej a neuvěřitelně silnej film, který mě posledním záběrem odpálil do filmového vesmíru! Wow. Ze startu to působí jako klasická pocitovka, která se postupem času mění v něco tajuplně magického a přetavuje se do orgasmu emocí. Dlouho mě žádný film takhle emočně nerozložil. Naprostej masterpiece, jediný svého druhu. ()
Na herecký koncert plný dokonalej symbiózy a chémie v podaní dvoch Írov odporúčam vyčleniť neskorý večer, ktorý eliminuje rušivé elementy dňa. Nechajte sa pohltiť nocou, v takmer prázdnom londýnskom mrakodrape, v ktorom Adam (Andrew Scott) náhodne spoznáva svojho tajomného suseda Harryho (Paul Mescal). All of Us Strangers je skutočne výnimočným režijným a scenáristickým počinom Andrewa Haigha, ktorý pracuje s nesmierne citlivými témami v mnohých ohľadoch celkom novátorským spôsobom. Veľmi ťažko o filme čokoľvek napísať, bez toho, aby som čo i len v náznakoch neprezrádzala jeho smerovanie. Môžem však povedať, že jeho pozeranie pripomína terapiu u psychológa. Je návratom k svojmu malému ja. Bolestivým, ale súčasne nádherným uzdravovacím procesom (a to nielen pre Adama, ale aj samotného diváka). Osamelosť, strata, vysporiadanie sa s minulosťou, ktorá neprebehla podľa predstáv, no i tak ju nie je možné zmeniť... aj to sú nosné témy filmu, ktorého príbeh bol inšpirovaný novelou od japonského scenáristu a spisovateľa Taichiho Yamadu. All of Us Strangers je o večnom hľadaní lásky a túžbe po šťastí, namiesto ktorého často prichádza nájdenie nepochopenia a narazenie na medziľudské bariéry. Je o blúdení svetom, v ktorom sa večne cítite ako cudzinec. Citlivý soundtrack, nádherne vystavané obrazy z poloprázdneho mrakodrapu na mesto plné opustených duší. Herectvo dokonalé aj v tých najmenších detailoch (dvojicu perfektne dopĺňajú Adamovi rodičia v podaní Claire Foy a Jamieho Bella). Brilantný scenár, ktorý údernými dialógmi nepríjemné jatrí rany a vo finále zasadzuje rozhodujúci úder. A v prvom rade je to film o „power of love“. ()
Tady jsem neměla obavy a i když jsem netušila, co čekat, věděla jsem, že je to sázka na jistotu a že mě film nezklame. Konečně vysoce kvalitní film, herecká symfonie, skvěle padnoucí soundtrack, inteligentní scénář, který výborně přechází mezi linkami čtyř hlavních protagonistů. Emoční náboj od začátku do konce, aby na konci zažil divák závěrečný emočně-sopečný výbuch. Tleskám a děkuji konečně po dlouhé době za kvalitní filmový zážitek. ()
Galéria (23)
Zaujímavosti (12)
- Andrew Haigh opísal svoju adaptáciu románu ako „dlhý a niekedy bolestivý proces“. Povedal: „Chcel som sa hrabať vo svojej vlastnej minulosti, tak ako to robí Adam vo filme. Zaujímalo ma skúmanie zložitostí rodinnej lásky a lásky romantickej, ale aj jedinečný zážitok konkrétnej generácie gayov vyrastajúcich v 80. rokoch. Chcel som sa vyhnúť tradičnému príbehu o duchovi z románu a nájsť niečo viac psychologického, takmer metafyzického." (Arsenal83)
- Filmár Edgar Wright film silne pochválil: "Som ohromený tým, čo Andrew [Haigh] dokázal v tomto filme. Je to naozajstná skúška jeho umeleckého talentu, že bol schopný vytvoriť film tak osobný, emocionálny a rezonujúci, a napriek tomu tak uspokojivý v rámci svojho žánru. Hoci by tradičný príbeh o duchovi mohol skončiť smútkom alebo šokom, skutočnosť, že nám Andrew dokáže zanechať okamih nekonečnej krásy, si treba ceniť." (Arsenal83)
- Hlavné piesne filmu: "The Power of Love" od Frankie Goes to Hollywood (1984) a "Always on My Mind" od Pet Shop Boys (1987). (Arsenal83)
Reklama