Zlo

Klasické téma šikany na internátní škole, téma, které je stále aktuální. Nejspíš spousta z nás si ve školních letech zažila situace podobné těm ve švédském snímku - ponižování, ba i fyzické násilí od jedinců starších nebo silnějších. Nejsem výjimkou, proto pro mě bylo velmi snadné identifikovat se s postavou hrdého Erika, držet mu palce, aby se nepoddal a pořádně nakopal tyranům dolní záda. Závěrečné vyznění, proti násilí je třeba bojovat násilím, asi není zrovna "výchovně" korektní, navíc to nefunguje vždy a proti každému. V reálném životě to často chodí jinak, jakkoliv by bylo hezké, kdyby morální převaha, duševní síla v kombinaci s fyzickou, vedla pokaždé k vítězství, k porážce zla. Občas ano... ale obvykle je to snaha hlavou prorazit zeď. Idealizovaný konec mě tedy zanechal mírně rozpačitou - čekala jsem něco depresivnějšího, více reálného (vždyť to nenatočili v Hollywoodu). Osobně nepovažuji za pravděpodobnou ani zjevnou toleranci učitelů k násilnému chování starších studentů (navzdory zasazení do tvrdší doby zhruba padesátých - šedesátých let zkrátka nevěřím v nečinnost a morální slabost celého sboru profesorů). Z pohledu cynického dospělého tedy musím strhnout hvězdičku, nicméně tento film v sobě nese silné morální poselství a spoustě dnešních teenagerů by měl být promítán každodenně tak dlouho, dokud v sobě nenajdou Erikovo vnímání spravedlnosti, jeho hrdost, jeho morálku. 85% (24.03.2009)

Tak jak začít. Velmi mne idivilo, že sám POMO měl problém se identifikovat v období, ve kterém se film odehrává... Vždyť je to zcela jasný začátek šedesátých let ve Švédsku! Auta, obleky a i účesy , vše sedělo... Hlavní hrdina má velký idol Jamese Deana a poslouchá Elvise... Z elpíček na pokojích ze starých gramofónů se ještě pořád linou spíše taneční šlágry doznívajícíh padesátek, ale už je nabourává dravý rytmus rokenrolu... V zasazení filmu od nějaké ,,timeline'' jsem problém neměl. Problém jsem měl s hlavním hrdinou. Nepochopil jsem jak největší tvrďák třídy, se kterým si neví rady ani školní rada a který knokautuje kohokoliv koho chce, se nechá doma až mučednicky řezat... Nepochopil jsem proč po opuštění první školy a nástupu na internát v kurzu sebeobětování pokračuje. Jen z důvodu hrozby z vyloučení a poslední možnosti dokončit studia? Jen kvůli matce? Když už se dal na cestu odporu proti zažitému trendu šikany starších, proč něco akceptoval a něco ne? Nechává si říkat Krysa, akceptuje práce za trest a nucené víkendové pobyty ve škole, ale nevyčistí mazákům boty? Tohle bylo strašně nevyvážené a až ke konci se konečně začne chovat normálně. Stejně tak hlavně závěrečný způsob šikany už byl málo uvěřitelný. Jistě se po válce šikanovalo na intrech a dalších místech kde se točila mládež... Jsem si jist, že někde to určitě bylo drsné a že tam šlo i o život. Ale zrovna internát z filmu, kde část studentů byla dokonce šlechta... Tomu přezírání vedení školy těchto věcí prostě nelze věřit. To by si škola nemohla dovolit. Obzvlášť po tom co je Erikovi zmrzačen kamarád, jehož bohatí rodiče jej nakonec ze studií dokonce stáhnou... Erik řeší ztrátu kamaráda, jeden z kantorů vyčítá žákům hrubé chování na jehož základě nejlepší student odešel (a není jediným kdo ví jak to u mazáků chodí) a jinak nic.... žádná žaloba školy, žádné vyšetřování.. nic. SPOILER !!! Proto závěrenčný vstup Erikova právníka a Erikovo náhlé uvědomnění si porušení zákonů vyznívá jak ze špatného románu. Erik psychicky ztrestá hlavního strůjce všeho zla a ten mu už zázračně dá pokoj a Erik zdárně dostuduje. A co dál. Co bylo se šíkanou ostatních, vyšetřovalo se něco po Erikově zpětvzetí do školy? Nedozvíme se nic. Tahle nevyváženost vyprávění a i chování samotného Erika filmu ubralo jednu hvězdičku, protože jinak to mělo skoro na 90%. Ta postupně gradující šikana v prostředí, kde nováček byl chtě nechtě mlet těmi většími a základní pravidlo bylo nevyčuhovat a nesměřovat na sebe pozornost...bylo skvěle zpracované. * * * (20.04.2014)

Celý film jsem byl obklopen Erikovou duší. Takový ty strunky, který v sobě máme, jen každýmu rezonujou při jiný frekvenci, se sakra hluboko ve mně každou chvíli hroutily do sebe za skřípavýho drnčení. Jak to v člověku řve/vře, sprostě nadává a pak si spokojeně perverzně vrní, když všechno zrovna dopadá tak, jak má. Kdejakej povrchní sráč si dovolí hodnotit co je a co není Zlo a zkouší mu vtisknout jednu konkrétní tvář. Každej ho má hluboko v nitru, jen záleží na tom, v co ho přetaví. A jak se ta škatulka po prvních minutách zdála jasná, co? Slabý stádní prasata, destilovaná nespravedlnost a elitářská optika. Čert vem účelné dávkování pro efekt. Ve mně adrenalin, testosteron a Zlo pracovalo celej film. Legitimita je většinou podpořena silou pěsti. Zachovat si tvář. Bez masky. Kurva, já jsem na toho kluka hrdej. A to i přes nárazovej over the top (01.05.2011)

Vynikající depresivní film, při kterém hlavní postavě, v tomto případě napravenému studentovi Erikovi fandíte tak, že máte skoro puchýře na prstech. Neskutečně silný pocit bezmoci a bezprávý, vyvolává ve vás samotných nepříjemné mrazení a dokáže vás přimět přemýšlet. Když ne jenom problémy ve škole, tak problémy doma a co si potom vybrat. Výborný švédský film. Jsem zvědavý na Klass, kde by měla být šikana ještě daleko krutější. (20.12.2008)

Mám ráda filmy ze severu a Ondskan byl pro mě víc než odměnou. Bezvadně zpracovaný film a jak už tady někdo napsal, byla jsem jak přikovaná a čekala jestli to Erik dá ...? Tahle otázka mně visela na rtech po celou dobu až do senzačně vygradovaného konce. Přestože herci pro mě byli poměrně neznámí, tak před nimi smekám pomyslný klobouk. Úžasný zážitek, který zcela jistě nevypadne z mojí paměti. Komentář bych ráda uzavřela tím, co napsal Ernest Hemingway "Svět láme všechny, ale mnozí jsou potom na zlomených místech silní." - to pro mě vyplynulo ze závěru tohoto nad očekávání výborného filmu. (04.01.2012)