Requiem za sen

Audiovizuální nářez od režiséra Fontány a Pi, který si nebere žádné servítky. Pokud jste měli nějakou závislost, tak po tomhle filmu si uvědomíte, jaké jste třeba měli štěstí, že to s vámi neseklo. Aronofsky předčil skromným snímkem a vlastním scénářem bez problémů všechna dramatická veledíla podle bestsellerů světového kalibru za posledních X let. Po tomhle už na špeka ani nepomyslíte. (22.08.2007)

Tento film mi ležel několik týdnů vedle DVD přehrávače. A když jsem si ho pustil, nemohl jsem od něj odtrhnout oči. Začíná celkem poklidně (veselí dealeři & televizní show), ale postupem času se přidává neklid, paranoia, nejsitota, zmatek, absťák, sex a beznaděj. Líbila se mi forma vyprávění, smyčce v soundtracku, kamera a přesní herci (zvlášť Ellen Burstyn), překvapil také Marlon Wayans. Autor má pravdu, droga může být cokoliv. Cokoliv, na co se příliš upneme a čekáme od toho neočekávatelné. Záveřečné prostřihy mě absolutne odbouraly, stejně tak bezvládnost a slzy na postelích. U některých filmů či knih si opravdu uvědomíme, že máme v podstatě všechno. Tohle vydá za deset instruktážních varovných dokumentů. Brr... (15.11.2004)

Skvělej a hodně depresivní film , který ukazuje jak lehlké je sklouznout k extrémní závislosti na drogách, při které je člověku už jedno co udělá aby dostal svojí drogu a zvláště konec je hodně drsný. Za povšimnutí stojí skvělá kamera a výkony všech hlavních herců, obvzlášť Jared Leto a Jennifer Connelly předvádějí skvělý výkon a dokonce i druhořadý herec Marlon Wayans ukázal že v něm něco je. (26.02.2005)

Filmy o drogách buď chtějí vychovávat a varovat a snaží se o to mentorujícím vztyčeným ukazováčkem tak, že kdo ještě drogu nezkusil, jde si hned nějakou sehnat, nebo naopak představují konzumenty drog a jejich účinky jako vysmátou cool zábavu ( a kdo to ještě nezkusil.......). Aronofsky to naservíroval stylem "tady to máte a poperte se s tím- jestli chcete - jak umíte" a podle mě je to ten nejlepší způsob. (08.11.2004)

Zajímavě zpracovaný příběh ze světa drog. Výborná hudba, při které jsem se cítil jako v sedmém nebi a říkal jsem si, že většina tvůrců filmovou hudbu přílíš neřeší a pak to podle toho taky vypadá. Díky skvělé kameře jsem se částěčně dokázal vžít do kůže protagonistů, ale čekal jsem, že mě film citově odbourá a to se nestalo. Možná je to tím, že jsem drogy nikdy nebral, a tak se sympatie k těm závislákům u mě nedostavily. (22.01.2010)